pondělí 16. ledna 2012

Případ Otto Strasser...


Soud se „závadným“ symbolem zkříženého meče a kladiva v ozubeném kole, který mělo na svých tričkách několik účastníků demonstrace na oslavu svátku práce, na 1. máje, nám dokazuje, kam až je schopen současný systém zajít, aby odsoudil k několika letům za mříže mladého člověka.

Soudní znalec Ivo Svoboda se u soudu přiznává, že čerpal pouze ze zdroje jiného bývalého populárního soudního znalce (a snad největšího experta na extremismus ve východní Evropě, Miroslava Mareše). Justice v Kocourkově si tentokráte vzala na paškál symbol Schwarze Front, uskupení revolučních socialistů, kteří jakožto členové NSDAP nemohli dále přihlížet na směrování politiky jejich strany. Schwarze Front byla založena poté, co byli ze strany NSDAP Adolfem Hitlerem a Josephem Goebblesem vyhnáni. Hlavní postavou této skupiny byl Dr. Otto Strasser. A právě Dr. Otto Strasser se stal hlavním hrdinou právě probíhající soudu.

Kdo by to byl, kdy řekl, že na české soudní půdě bude věnováno tomuto muži tolika prostoru? Znalec Ivo Svoboda se zajisté plně „připravil“ a informoval o postavě Dr. Otto Strassera. Tvrdit, že Dr. Otto Strasser byl jedním ze strůjců norimberských zákonů, je opravdu falzifikace historie par excelence. Dále u soudu uvedl, že Dr. Otto Strasser nemá vůbec s protihitlerovským odbojem nic společného, a že přes tehdejší Československo pouze utekl do Kanady…

Kdyby byl opravdu svědomitým soudním znalcem (u čehož je však předpoklad ověřovat si zdroje a nečerpat pouze z jedné publikace pana Miroslava Mareše) tak by zjistil, kde leží pravda o Dr. Otto Strasserovi. Zjistil by například, že Dr. Otto Strasser přes Československo opravdu pouze neutíkal do Kanady. Jinak by nebylo možné, aby měla organizace Schwarze Front skoro pět let své sídlo v Koperníkově ulici v Praze. Nebylo by ani možné, že Otto Strasser byl několikrát během těchto let pozván na Karlovu univerzitu, kde přednášel o Národním socialismu. Nestihl by ani podepsat několik protihitlerovským chart, které tehdy vznikaly v Praze z popudu německých uprchlíků z hitlerovy říše, mezi nimiž byli i židé.

Při tvrzení, že Dr. Otto Strasser stojí za Norimberskými zákony, zřejmě nevědomky soudní znalec Svoboda taktéž přehlédl články z novin Schwarze Front (ty taktéž byli tisknuty v Praze), ve kterých skupina včetně Dr. Otto Strassera zaujímá jasné a negativní stanovisko proti těmto zákonům. Dokonce Dr. Otto Strasser spolu s židem (!) Rudolfem Formisem použijí vysílačku a do Říše vysílají nahrané projevy na gramofonových deskách začínající slovy: "Achtung, Achtung! Hier spricht die Schwarze Front, Landschaftsender Berlin. Achtung, Achtung!". Vysílač se nacházel u hlubokého údolí Vltavy u Svatojánských proudů v Hotelu Záhoří. Ing. Rudolf Formis zde byl 23. 1. 1935 Hitlerovými vrahy zavražděn. Dr. Otto Strasser všem pokusům o vraždu uniká a nešťastný Adolf Hitler a Joseph Goebbles na jeho hlavu vypisují odměnu 500 000 dolarů.

Ve své knize Hitler and I Dr. Otto Strasser například píše: „Dva milióny němců se stále nachází v celách gestapa, anebo dobře znají radosti Dachau, Buchenwaldu či Oranienburgu. Tyto dva milióny lidí mají rodiče, partnery a děti. Jinými slovy kolem 10 miliónů lidí osobně strádá v důsledku Hitlerových metod.“

Stále se tedy jedná o „strůjce norimberských zákonů“? Soudní znalec Ivo Svoboda má zřejmě jiné představy o tom, jak vypadá odboj. Dnes se za odboráře prohlašuje kde kdo, a k uznání tohoto statusu stačí málo. Co více měli pro odboj udělat členové skupiny Schwarze Front, jenž používali onen zmíněný symbol zkříženého meče a kladiva, který před sedmdesáti lety vlál na budově v Koperníkově ulici (a to za podpory tehdejší vlády a policie)? Oni všichni při Hitlerovském odporu riskovali mnoho, někteří dokonce za svůj postoj obětovali život.

Dr. Otto Strasser byl revoluční Národní socialista, pravda některé své výroky věnoval židům, ale nikdy nevolal po jejich persekuci, nikdy nechtěl druhou světovou válku, jeho vize byla skrze mírová, postavená na sjednocené Evropě. Nikdo se nedopustil žádného zločinu, což mu v roce 1955 potvrdil svým rozsudkem Německý spolkový soud, který mu povolil návrat z exilu.