Na samotném začátku byl falešný příběh propagovaný sionistickými korporátními médii o nutnosti zásahu proti potlačování lidských práv v Libyi. Tento mýtus umožnil bombardovat infrastrukturu, nevojenské cíle, jako čističky vody, školy, budovy rádií a televize, velvyslanectví a zabíjet lidi bránící vlastní zemi.
Součástí válečných operací byly i operace psychologické, jejiž cílem bylo přesvědčit zbytek světa o nutnosti zásahu. Aby se lidé nedozvěděli, že všechny důvody k intervenci byly smyšlené, že byla napadena zcela suverenní země. Dle této logiky mohl být bombardován i Londýn během války policie s "povstalci".
Již v únoru, v tichosti, kdy média chrlila jednu zprávu za druhou o krutosti Kaddífího, se v Benghází vylodil britský, italský, a francouzký vojenský personál aby vycvičil povstalce. Izraelci mají v Libyi už několik základen. Těžko by byli schopni povstalci pokořit Libyjský národ. Ruku v ruce s postupem povstalců za pomocí NATO pracovala i propaganda. Kaddáfí byl už několikrát utekl do zahraničí a jeho synové mrtví. Plné ulice na podporu plukovníka Kaddáfího jsme v našich příjmačích díky informačnímu embargu neviděli. Nebylo týdne, kdy by se v nějakém libyjském městě nekonala demonstrace proti válce a za Kaddáfího. Jedna taková demonstrace probíhala v Tripolisu, za milionové účasti, přičemž dav rozvinul 3,5 km dlouhou vlajku Libye.
Mezi Libyjci nechal Kaddáfí rozdat 3 miliony zbraní. Trvalo půl roku, než se bojůvky podporované propagandou a NATO dostaly v čele s cizineckou legií a jednotkami SAS do Tripolisu. Po celou dobu země s 6 miliony obyvateli úspěšně vzdorovala okupačním vojskům NATO a jejich přisluhovačům s plnou leteckou podporou - s bojovými vrtulníky a bezpilotními letouny, informacemi tajných služeb i zrádnými členy vlády.
Dobývání Libye vypadalo asi takto. NATO vyčistilo cestu a povstalci "dobyli" spálenou zemi. Korporátní sionistická média poslušně provádějí svoji roli v psychologické válečné operaci - propagandistické mašinérii, tj. aby se svět nedozvěděl pravdu, a hlavně aby byl lhostejný k tomu, co se děje jeho jménem.
Uprostřed tohoto zmatku, se jako supi slétají na kořist okupační velmoci, na nejcenější národní majetek, který si jakožto kořist rozdělí mezi sebou.
Ropou začínaje, bytovými fondy konče. Jak je zvykem v okupačních válkách NATO, na začátku takové operace se mluví o lidských právech a na konci si okupanti za asistence kolaborace rozdělují národní bohatství.
Arabské revoluce nejsou revolucemi v pravém slova smyslu, jsou to hry západních tajných služeb, jenž mají vést buďto ke změnám režimů a ekonomickému obohacení nebo ke změně nepotřebných vládců ve vazalských zemích. Každá vláda v zemích, kde probíhá tzv. revolucem, používá k její potlačení sílu. Potlačování revoluce byl důvod k intervenci v Libyi. Je zvláštní, že země, ve kterých jsou základny USA např. Bahrajn, nebyly humanitárně bombardovány, ačkoliv byli revolucionáři vládou eliminováni střelnými zbraněmi.
Všichni jsou nervozní, protože Kaddáfí se nevzdal a o nic neškemral. Bojuje se o Tripolis, během několika hodin zahynulo 1300 civilistů, pravda a láska znovu zvítězila nad lží a nenavistí. Ale bojuje se dále. Média nás informují o tom, že válka skončí a bude dobře, ale to není pravda. Skutečnost je taková že Libye vstupuje do dlouhé občanské války, protože libyjci odmítají cizího vetřelce a jejich pomocníky.
Libyjcům na jejich životní úroveň nikdo nepůjčil, vše si vybudovali sami. Libye nebyla členem MMF ani žádné světové banky, byla zcela nezávislou zemí bez dluhů.
Mnoho rebelů, byli dříve uředníci Kadáffího režimu. Ti všichni proti němu budou svědčit nebo budou žalovat Kadáffího a při tom zapomenou na svou dlouholetou kariéru pod jeho "diktaturou", jež postavila jeden z divů světa, umělou řeku, kterou okupační velmoci poškodily.
Jestliže si Kaddáfí bude muset sednout na lavici obžalovaných, z čeho jej vůbec chtějí obvinit? Že zničil chemické zbraně, zastavil vývoj atomové bomby anebo proto, že bránil zemi proti vetřelcům? A co povstalci, tzv. bojovníci za lidská práva, kteří prodávali děti ze sirotčinců, vraždili kaddáfího sympatizanty a zajaté vojáky?
Kdo je vlastně vítězem? Libyjský lid morálně zvítězil ve válce. Šestimilionový národ ozbrojený pouze samopaly, půl roku vzdoroval okupačním silám NATO.
A Libye? Co čeká její lid? Tu čeká podobný scénář jako země, ve kterých byl instalován vazalský režim a země, jenž byly osvobozeny NATO. Naše loutková vláda, uznala "povstalce", dokonce nabídla své zkušenosti z výstavby demokracie u nás.
A co libyjský občan? Dostane to, co měl za Kaddáfího? Nebo pod líbivými hesly příjdou Libyjci o všechno co mají? Pravděpodobně zvítězí druhá varianta, žádný socialismus, žádné byty zdarma, žádná lékařská péče, školy, elektřina, plyn. To vše se stane předmětem zisku. Místo skutečné demokracie, ve které si lid vládne prostřednictvím lidových výborů a referend, příjde partajní systém, který vede k rozdělení společnosti. Do země, jež byla hospodářsky soběstačná a hlavně nezávislá se vrhnou zahraniční monopoly a začne drancování země, tak jak to udělali u nás a jak to delají všude jinde ve světě.
Jelikož NATO investovalo svoji intervenci, něco za to bude chtít. Libyi čeká osud Iráku, který platí daň za osvobození hned několikrát - ropou, nákupem vyřazené vojenské techniky západu a nakonec penězi. I když hned po osvobození zaplatili svými podniky, nestačí to. Už teď jsou drancovány památky a libyjské zlato obdobně jako v Iráku. Mnozí dnes bojující "vítězové" možná později zjistí, že bojovali na špatné straně.
Zahoďte svoji televizi
Pravda o válce v Libyii
Válka v Lybii je řízena ropou, Izraelem a logistikou
Titulky aktivujete tlačítkem CC v liště přehrávače.
