Ramiro Ledesma Ramos (1905 - 1936) byl španělský národně syndikalistický politik, novinář a spisovatel. Vystudoval filozofii na madridské univerzitě, kde byl žákem slavného myslitele José Ortegy y Gasseta. Byl také ovlivněn studiem prací německého filozofa Martina Heideggera. V studentských letech také začal přispívat do La Gaceta Literaria a Revista de Occidente a napsal také svůj román pro mládež s názvem El Sello de la Muerte (Pečeť smrti).
Je přitahován nacionalismem a bojem za sociální spravedlivost pro dělnickou třídu, ze které sám vzešel a začíná objevovat ideologii revolučního syndikalismu - vyvlastnění výrobních prostředků ve prospěch dělníků, kteří je ovládají pomocí odborů. Zároveň je však ovlivněn raným italským fašismem a vývojem národního socialismu v Německu.
Syndikalismus je však doménou španělských anarchistů. Syndikalismus bylo dělnické odborové hnutí, jež se začalo utvářet již v 19. Století ve Francii. Ale velice brzy jej ovládli anarchisté, kteří v něm spatřovali nástroj k vedení jejich boje, čímž se utvořilo anarchistické revoluční odborové hnutí volající po nezávislých odborech vedoucích výrobní prostředky, odmítající politické strany a v konečné fázi i státní zřízení. První krok syndikalismu k nacionalismu provedl socialistický teoretik George Sorel, který marxistický socialismus a anarchosyndikalismus podrobil silné kritice a odmítl marxismus, liberalismus a materialismus těchto idejí. George Sorel měl také veliký ideologický vliv na raný fašismus v Itálii. A Ledesma Ramos chtěl tento fakt syndikalismu překlenout a získat jej na stranu nacionalismu.
Proto začíná v roce 1931 spolu s kolektivem mladých idealistů vydávat týdeník La Conquista del Estato (Dobití státu), který má pomoci překonat liberální systém a mezinárodní marxismus, aby mohlo být obnoveno veliké Španělsko. Syndikalismus prochází úplnou revizí - Ramosův syndikalismus se dá nazvat alternativou mezi anarchií a komunismem. V úplně prvním vydání týdeníku publikuje Ledesma Ramos svůj národně syndikalistický manifest. Ramiro Ledesma zde požaduje státní etatismus, který bude realizovat politické, kulturní a ekonomické hodnoty: „Nový stát bude konstruktivní a tvůrčí. Nový stát vznikne z našich hodnot a naší práce.“ Dále požaduje decentralizaci Španělska, kde volá po autonomii měst a obcí, ve kterých viděl živý organismus: „Samostatné obce se budou vyjadřovat v konfederaci regionů, a to samozřejmě pod dohledem a svrchovaností státu, která bude vždy nepopiratelná a absolutní.“ Dalším bodem byla Odborová struktura ekonomiky, kde napadá liberální ekonomii a charakter naší průmyslové a technologické civilizace odpovídající marxismu: „Budeme bojovat proti marxistickému materialismu, který musíme překonat … průmyslová ekonomika nevytvořila za posledních sto let nic jiného než sociální nespravedlivost, proti, které je liberální stát bezmocný.“ Požaduje zde zestátnění všeho klíčového průmyslu, bank, pojišťovacích společností i podstatné části dopravy - starý syndikalistický koncept vyvlastnění podniků, které budou převedeny pod správu odborových organizací - syndikátů. Ledesma Ramos také navrhuje vyvlastnění všechny půdy: „Vyvlastněné pozemky, jednou znárodněné, již nebudou dále podstoupeny, to by bylo stejně osudné jako liberální řešení, ale budou podstoupeny rolníkům, kteří je budou obdělávat v rámci intervencí komunálních subjektů a zemědělských družstev.“ Na závěr manifestu Ledesma Ramos vyzdvihuje hesla jako: „všechny síly pro stát!“, „jediná politická svoboda pouze ve státě, ne státní nebo proti státu“, „potvrzení španělských hodnot“, „odstranění politických separatismů, které řeší regionální konfederace v rámci státu“ a „sociální spravedlnost a disciplínu“.
V říjnu 1931 se jeho kroužek stoupenců slučuje s Junta Castellana de Actuación Hispánica a vzniká Juntas de Ofensiva Nacional-Sindicalista a zakládají časopis JONS. Z této skupiny se po příchodu José Antonia Primo de Rivery a jeho stoupenců, stává hnutí Falange Española de las Juntas de Ofensiva Nacional-Sindicalista (FE-JONS) - hnutí jenž hlásá antikapitalismus a antikomunismus, typický pro třetí cestu. Ledesma Ramos navrhuje znak hnutí - do rudočerné vlajky španělského anarchosyndikalismu je vložen symbol katolických králů, jařmo a šípy. Hnutí se stává stabilním, ale uvnitř vznikají rozpory mezi Ledesmou a José Antoniem Primo de Riverou. José Antonio prosazuje centralistický korporativismus, který se neslučuje s Ramosovou ideou syndikalismus - územně decentralizovaného Španělska, pod samosprávou odborových svazů. Ramos proto zakládá ideologickou opozici Falangy - La Libre Patria, která klade větší důraz na otázku sociální s přídavkem nacionální.
V roce 1936 vypukává na území Španělska občanská válka - na jedné straně s nacionalistickými silami (monarchové, teokrati a národní syndikalisté) proti republikánským silám (komunisté). Ledesma Ramose zastihne začátek války v Madridu, tak příliš daleko od nacionalistických sil, bez jakékoliv možnosti záchrany je republikáni zatčen. 29. října 1935 Ledesmo Ramose rudá luza z řad lidových milic popraví a pohřbí do neoznačeného hrobu. Franco jeho smrt využívá a vytváří z něj mučedníka svého zpátečnického Frankistického režimu (stejně Franco využije José Antonia Primo de Riveru, taktéž popraveného komunisty), který zradil všechny syndikalistické principy a Ledesma Ramos by jím plně pohrdal a nespokojil se sním a postavil se mu. Jak by řekl sám Ledesma Ramos - „No Parar Hasta Conquistar“ - „Neskončím, dokud toho nedosáhnu“ …
