Kůrovcová kalamita na Šumavě již delší dobu zaměstnává české novináře, politiky, ekology a "odborníky" všeho druhu. Spor o to, jestli se mají napadené stromy vykácet či ponechat svému osudu, se dostal dokonce i na parlamentní půdu. Pojďme si v krátké úvaze nastínit proč by se stromy kácet neměly a v čí prospěch současné kácení pokračuje.
Šumava je od roku 1991 pro svou na dnešní poměru nedotčenou přírodou Národním parkem. Přesněji řečeno její nejodlehlejší část. Na území NP Šumava v současnosti trvale žije přibližně tisícovka lidí. Koncepční spor o to, jestli se mají napadené stromy pokácet či ne, by byl rázem vyřešen kdyby odpovědné úřady pochopily samotný princip existence Národní parku. A tou je původní příroda, bez lidského zásahu a "ochranné" ruky. Kůrovec, byť ničí stromy, je součástí ekosystému a v místech, kde stromy zmizí, časem vyrostou stromy nové a dojde k novému zalesnění prostoru. Na druhé straně, napadené stromy se dají v podstatě bez problémů využít. Pokud se pokácí ve stádiu kdy strom není mrtvý, je dřevo dále použitelné a hlavně, prodejné.
Blokáda kácení bolí nejvíce dřevaře, kteří si několikrát stěžovali, jak příchází o zisky. Navíc se určitá část obyvatel Šumavy dodnes nesmířila s existencí Národního parku. Za nimi stojí další silná lobby, a to stavební. Útok na koncepci Národního parku je útokem majitelů pensionů, hotelů a dalších komerčních objektů. Kůrovec se jim v podstatě hodí do jejich strategie, neboť za normálního stavu by vykácení lesa či okleštění funkce Národního parku bylo prakticky nemožné.
V duchu této dřevařské a stavební lobby jednají i represivní složky tohoto státu. Česká inspekce životního prostředí evidentně inkasovala nějakého toho kapříka, když označila kácení uprostřed přírodní rezervace za legální. Klatovský soud nejspíše obdržel taky svých dvacet kilo hrušek a tak soudci, ládujíce se vitamíny, opět jdou na ruku dřevařům a předběžným opatřením posvětí drancování šumavské přírody. A pak je tu ještě česká policie. Ta policie, která je schopna brutální napadení ze strany menšinových násilníků označit jako přestupek, nyní velmi agilně zasahuje uprostřed Národního parku Šumava. Jak jinak na pokyn dřevařů.
Státní struktury České republiky jsou v totálním rozkladu a fungují prakticky pouze jako námezdní nástroj nátlakových skupin. Síla peněz je tak velká, že již jí nestojí nic v cestě. Nenasytnost komerce, arogance moci, nepochopení role přírodní rezervace, to vše teď krouží nad Šumavou. Ekologové vedou sice záslužný, ale předem prohraný boj. Zaměřují se na důsledek a opomíjejí příčinu. A tou je současný vládnoucí systém a jeho pokřivený žebříček hodnot.
