Reformy. Toto slovo se v posledních dnes skloňuje snad ve všech pádech. Jedna skupina tvrdí, že jsou nutnost, že v podstatě o nic nejde. Naproti tomu, druhá skupina - většina lidí, se naopak bojí. Jsou jejich obavy oprávněné? Z důvodu ekonomické krize, postupnému krachu globální ekonomiky a kapitalismu, jsou v mnoha evropských zemích přijata různá „ekonomická opatření“ – utahování opasků. Jinde více, jinde méně. Nevyhnul se ani český Kocourkov. A když reformy, tak po Kocourkovsku!
O co vlastně jde?
Reformy se z velké míry týkají veřejných prostředků a veřejných služeb, které jsou financovány z veřejných financí - platbami všech obyvatel. V druhé řadě jde o regulace a škrty v oblasti sociální. Ty jsou asi nejzávažnější, protože jejich břímě ponesou převážně ti, kteří pomoc naopak potřebují. Takže ten kdo má dnes málo, zítra nebude mít vůbec nic… Je vůbec zarážející, že v této otázce, která se týká bez výjimky všech občanů, není místo pro referendum.
Měli bychom si položit jednu otázku – proč platí pro politiku jiná pravidla než pro obyčejný „pracovní poměr“? Proč nemůže politik pykat za své činy, tak jako běžný zaměstnanec? Je snad obyčejný pracující zodpovědnější? Není ale vedení země nejzodpovědnější „pracovní poměr“? Přeci každý běžný zaměstnanec, který ve svém podniku způsobí škodu, ji musí zaplatit ze svého a do puntíku. Nikdo nezajímá zda-li uživí svoji rodinu a děti. Také lupič, který vyloupí banku, musí pykat za svůj zločin.
Stále je tady máme zloděje - Tykače, Bémy, Kalousky, které doteď nikdo nepotrestal (a ani nepotrestá) za likvidaci českého hospodářství, ekonomiky, za zničené lidské osudy. Zdá se, že zákony pro ně neplatí. Platí jenom pro ty, kteří za ně budou hradit škody, které napáchali.
Náš je stát založený na principu dvojího metru. Politici mají plnou hubu demokracie, která ale ve skutečnosti znamená pouze to, že si mohou dělat, co chtějí. Je to jenom jejich svoboda. Svoboda, která jim umožňuje, lhát, krást, uplácet a získávat výslužky ze zahraničí. Kdyby tu byla skutečná demokracie, mohli bychom hlasovat, zda-li stojíme o to, aby šli naši vojáci bojovat někde do horoucích pekel, nebo jestli chceme jít do důchodu „In memoriam“. Skutečná svoboda existuje, ale možná tak někde v paralelním světě.
Reformy jsou jenom další ukázkou arogance monopolní politické moci a diktátu „neviditelné ruky trhu“. Bohužel mnoho lidí si neuvědomuje, že některé reformní kroky budou neměnné, neboť dojde k přesunům financí a majetku ze státu na fyzickou osobu stylem „vítěz bere vše“.
Měli bychom si položit jednu otázku – proč platí pro politiku jiná pravidla než pro obyčejný „pracovní poměr“? Proč nemůže politik pykat za své činy, tak jako běžný zaměstnanec? Je snad obyčejný pracující zodpovědnější? Není ale vedení země nejzodpovědnější „pracovní poměr“? Přeci každý běžný zaměstnanec, který ve svém podniku způsobí škodu, ji musí zaplatit ze svého a do puntíku. Nikdo nezajímá zda-li uživí svoji rodinu a děti. Také lupič, který vyloupí banku, musí pykat za svůj zločin.
Stále je tady máme zloděje - Tykače, Bémy, Kalousky, které doteď nikdo nepotrestal (a ani nepotrestá) za likvidaci českého hospodářství, ekonomiky, za zničené lidské osudy. Zdá se, že zákony pro ně neplatí. Platí jenom pro ty, kteří za ně budou hradit škody, které napáchali.
Náš je stát založený na principu dvojího metru. Politici mají plnou hubu demokracie, která ale ve skutečnosti znamená pouze to, že si mohou dělat, co chtějí. Je to jenom jejich svoboda. Svoboda, která jim umožňuje, lhát, krást, uplácet a získávat výslužky ze zahraničí. Kdyby tu byla skutečná demokracie, mohli bychom hlasovat, zda-li stojíme o to, aby šli naši vojáci bojovat někde do horoucích pekel, nebo jestli chceme jít do důchodu „In memoriam“. Skutečná svoboda existuje, ale možná tak někde v paralelním světě.
Reformy jsou jenom další ukázkou arogance monopolní politické moci a diktátu „neviditelné ruky trhu“. Bohužel mnoho lidí si neuvědomuje, že některé reformní kroky budou neměnné, neboť dojde k přesunům financí a majetku ze státu na fyzickou osobu stylem „vítěz bere vše“.
Potřebujeme opravdu „reformy“?
Reformy jsou dle Petra Nečase hlavním cílem vlády. Hned po boji s korupcí samozřejmě. Reformami jako je důchodová, sociální, zdravotní chtějí ušetřit bezmála 45 miliard Kč. Půjde o druhou největší změnu legislativy - zákonů a vyhlášek - od dob kupónové privatizace.
K tomu, aby ušetřili a získali finanční prostředky, ale není nutné škrtat obyčejným lidem. Kdyby bylo získání finančních prostředků skutečným cílem vlády, začala by plnit jeden ze svých laciných slibů - vyšetřovat korupci a tunelování, které je ovšem ve skutečnosti nezajímá. Přeci nepůjdou proti sobě samým… Rozhodně nejde o malé částky! Například z tohoto dokumentu vyplývá, že vládní nomenklatura úspěšně zlikvidovala 1 bilion 600 miliard. Částka je pouze spekulativní ale předpokládáme, že je určitě vyšší. Ale to je nezajímá. Škrty a privatizace mají být lék.
Vládu a její členy nezajímá ani 20 miliard, které zmizely mezi léty 2008-2009 při udělování státních zakázek v ceně 280 miliard, jenž byly nadhodnoceny až o 30%. Dodejme, že k tomu došlo za dob tehdejšího úřadování páně Kalouska, Nečase, Vondry a spol., coby poradci v kabinetech ministerstev úřednické vlády Jana Fischera, která jejich rejdy účelně tolerovala.
Nezajímá je ani téměř jeden bilion korun, v evropských fondech, které dostala Česká republika k dispozici od EU a proto je nechávají „propadnout“. Takže peníze jsou, ale to by asi páni zkrachovalí politikové přišli o svoje budoucí kšefty a výdělky.
Není v tom něco více?
Nezajímá je ani téměř jeden bilion korun, v evropských fondech, které dostala Česká republika k dispozici od EU a proto je nechávají „propadnout“. Takže peníze jsou, ale to by asi páni zkrachovalí politikové přišli o svoje budoucí kšefty a výdělky.
Není v tom něco více?
Domníváme se, že skutečným účelem reformy není ušetřit, ale kapitalizace sektoru veřejných služeb, neboť v nestátních rukou budou sloužit pouze jednomu účelu - k tvorbě zisku – a na úkor lidí.
V České Republice totiž ještě stále existují sektory, které zdaleka (zatím) nejsou předmětem takových zisků jakými by mohly být, tak jako je tomu v jiných odvětvích. Jde především o již zmíněné veřejné služby, důchody a zdravotnictví – tedy služby, které jsou ve velké míře založeny na solidaritě.
Díky reformám se nyní mají stát tyto základní potřeby předmětem zisku. Jelikož jde o základní potřeby, nebude takový problém si z lidí díky připravovanému, téměř monopolnímu postavení kapitálu, udělat „zajatce“. Chtějí zkrátka zavést trh a spekulaci do sfér, kde nepatří. Ovšem cílem solidarity nebylo nikdy vydělat, ale pomoci!
A jak to teda bude vypadat?
V České Republice totiž ještě stále existují sektory, které zdaleka (zatím) nejsou předmětem takových zisků jakými by mohly být, tak jako je tomu v jiných odvětvích. Jde především o již zmíněné veřejné služby, důchody a zdravotnictví – tedy služby, které jsou ve velké míře založeny na solidaritě.
Díky reformám se nyní mají stát tyto základní potřeby předmětem zisku. Jelikož jde o základní potřeby, nebude takový problém si z lidí díky připravovanému, téměř monopolnímu postavení kapitálu, udělat „zajatce“. Chtějí zkrátka zavést trh a spekulaci do sfér, kde nepatří. Ovšem cílem solidarity nebylo nikdy vydělat, ale pomoci!
A jak to teda bude vypadat?
V praxi se dá situace srovnat jako s SMS službami, které mají pomoci. Odešleš SMS za 30 Kč a jestli se na skutečnou pomoc dostane 3 Koruny, je to mnoho. Na tomto principu mají být dle reforem založeny veřejné služby, takže účel pomáhat bude až druhořadý. Svědčí o tom i novela o zdravotní péči, která bude dělit zdravotní péči na „standartní“ a „nadstandartní“.
Někdo může namítnout, že tato situace již nějakou dobu vládne například ve zdravotnictví. Je to tak, neboť farmaceutické lobby již několik let úspěšně tahá z našich peněženek každý rok několik miliard. Peníze ale nejdou do zdravotnictví, jak si mnozí občané myslí, ale do kapes majitelů korporací a jejich plukům lobbystů, prosazující zájmy svých chlebodárců…
K prosazování svých reforem využívá vláda především strachu lidí před bankrotem státu, aby oprávnila oškubání širokých vrstev a druhou největší zlodějinu hned po kuponové privatizaci. Většina státního majetku, který byl garantem zisků, byl rozprodán či zničen. Nyní zbývají už jenom peněženky samotných občanů.
Nejde o nic jiného, než o loupež. Loupež, které teď říkají „reformy“, jež nejsou ničím jiným, než zločinem proti lidskosti, neboť jde o útok na základní lidská práva jako je právo na důstojný život, bezplatnou zdravotní péči apod.
A aby to nebylo málo, budou seškrtány sociální výhody - od důchodů až po mateřské. Mnozí přijdou o všechno. Nejvíce změn pocítí hlavně lidi s nízkými příjmy, tedy ti kteří dávají podstatnou část svých peněz na bydlení – důchodci a invalidé, ale také mladé rodiny, svobodné matky, nezaměstnaní. Spolu se zvýšením DPH – zdražením zboží - to bude smrtelná kombinace, která bude mít katastrofální následky. Přivedou spousty starých a nemocných lidí, rodin do finanční nouze. Vláda tyhle lidi prostě odsunula, tak říkajíc na „druhou kolej“. A v sázce jsou především jejich osudy.
Práva zaměstnanců mají být novelizací zákoníku práce ořezány a zredukovány tak, aby vyhovovaly především majitelům velkých firem, nikoli pracovníkům.
Z důchodů na které si lidé šetří celý život, se má stát kšeft, protože povinně vybrané peníze budou investovány majiteli důchodových fondů. Takže nám nikdo nezaručí, že se nebude opakovat druhý Viktor Kožený a kauza Harvardské fondy. Důchod – zasloužený nárok na odpočinek - bude degradován na „ruskou ruletu“. Pokud se ho povinní plátci důchodového pojištění vůbec dožijí.
Legislativních změn bude daleko více, ovšem my jsme uvedli jenom ty nejzávažnější. Postupně vás budeme informovat o změnách, které se chystají v jednotlivých resortech.
Vyřeší se těmi „reformami“ vůbec něco?
Někdo může namítnout, že tato situace již nějakou dobu vládne například ve zdravotnictví. Je to tak, neboť farmaceutické lobby již několik let úspěšně tahá z našich peněženek každý rok několik miliard. Peníze ale nejdou do zdravotnictví, jak si mnozí občané myslí, ale do kapes majitelů korporací a jejich plukům lobbystů, prosazující zájmy svých chlebodárců…
K prosazování svých reforem využívá vláda především strachu lidí před bankrotem státu, aby oprávnila oškubání širokých vrstev a druhou největší zlodějinu hned po kuponové privatizaci. Většina státního majetku, který byl garantem zisků, byl rozprodán či zničen. Nyní zbývají už jenom peněženky samotných občanů.
Nejde o nic jiného, než o loupež. Loupež, které teď říkají „reformy“, jež nejsou ničím jiným, než zločinem proti lidskosti, neboť jde o útok na základní lidská práva jako je právo na důstojný život, bezplatnou zdravotní péči apod.
A aby to nebylo málo, budou seškrtány sociální výhody - od důchodů až po mateřské. Mnozí přijdou o všechno. Nejvíce změn pocítí hlavně lidi s nízkými příjmy, tedy ti kteří dávají podstatnou část svých peněz na bydlení – důchodci a invalidé, ale také mladé rodiny, svobodné matky, nezaměstnaní. Spolu se zvýšením DPH – zdražením zboží - to bude smrtelná kombinace, která bude mít katastrofální následky. Přivedou spousty starých a nemocných lidí, rodin do finanční nouze. Vláda tyhle lidi prostě odsunula, tak říkajíc na „druhou kolej“. A v sázce jsou především jejich osudy.
Práva zaměstnanců mají být novelizací zákoníku práce ořezány a zredukovány tak, aby vyhovovaly především majitelům velkých firem, nikoli pracovníkům.
Z důchodů na které si lidé šetří celý život, se má stát kšeft, protože povinně vybrané peníze budou investovány majiteli důchodových fondů. Takže nám nikdo nezaručí, že se nebude opakovat druhý Viktor Kožený a kauza Harvardské fondy. Důchod – zasloužený nárok na odpočinek - bude degradován na „ruskou ruletu“. Pokud se ho povinní plátci důchodového pojištění vůbec dožijí.
Legislativních změn bude daleko více, ovšem my jsme uvedli jenom ty nejzávažnější. Postupně vás budeme informovat o změnách, které se chystají v jednotlivých resortech.
Vyřeší se těmi „reformami“ vůbec něco?
Žádný z vládních návrhů nemá sloužit k záchraně skomírajícího státu, ekonomiky a hospodářství, ale k zvýšení zisku úzké skupiny lidí - na úkor desetimilionového národa. Žádné snížení nezaměstnanosti, žádná podpora rodin… nic. Zhoršení životní úrovně, sociální rozdělení společnosti, nejistota – to je cíl.
A výsledek bude stejně ten, že dluhy státu se budou dále hromadit, ale na účtech budoucích majitelů a obchodníků s veřejnými službami budou miliardy. Přitom řešení by bylo zcela jednoduché – zdanit vysoké příjmy a potrestat zločince ve vládě. Pokud vláda chce, aby se ekonomická situace zlepšila, musí k tomu přizpůsobit svoji sociální politiku – protože jsou to nakonec obyčejní lidé, kteří tvoří ekonomiku.
Ačkoli nejsme ve válce, nad našimi hlavami nelétají bombardéry a neshazují svůj smrtonosný náklad, opatření, které na nás chce vláda uvalit, připomínají v ledasčem hospodaření a šetření jako za dob válečných. Nejde o nic jiného než o „militarizaci“ a „totalizaci“ kapitalismu, která semele ty, jež mu nebudou stačit…
Co s tím můžeme udělat? Nejhorší je mlčet!
Rozhodně bychom neměli důvěřovat velkým politickým stranám, které už nás nejednou využili pro svůj prospěch. Takovým příkladem mohou být Věci Veřejné. Ovšem mlčením nic nedokážeme, neboť mlčení znamená souhlas. Snažte se diskutovat o této problematice ve svém okolí, diskutujte se zaměstnanci, ale i se zaměstnavateli. Snažte se lidi informovat, protože informační embargo, je to na co strůjci reforem spoléhají !
A výsledek bude stejně ten, že dluhy státu se budou dále hromadit, ale na účtech budoucích majitelů a obchodníků s veřejnými službami budou miliardy. Přitom řešení by bylo zcela jednoduché – zdanit vysoké příjmy a potrestat zločince ve vládě. Pokud vláda chce, aby se ekonomická situace zlepšila, musí k tomu přizpůsobit svoji sociální politiku – protože jsou to nakonec obyčejní lidé, kteří tvoří ekonomiku.
Ačkoli nejsme ve válce, nad našimi hlavami nelétají bombardéry a neshazují svůj smrtonosný náklad, opatření, které na nás chce vláda uvalit, připomínají v ledasčem hospodaření a šetření jako za dob válečných. Nejde o nic jiného než o „militarizaci“ a „totalizaci“ kapitalismu, která semele ty, jež mu nebudou stačit…
Co s tím můžeme udělat? Nejhorší je mlčet!
Rozhodně bychom neměli důvěřovat velkým politickým stranám, které už nás nejednou využili pro svůj prospěch. Takovým příkladem mohou být Věci Veřejné. Ovšem mlčením nic nedokážeme, neboť mlčení znamená souhlas. Snažte se diskutovat o této problematice ve svém okolí, diskutujte se zaměstnanci, ale i se zaměstnavateli. Snažte se lidi informovat, protože informační embargo, je to na co strůjci reforem spoléhají !
Leták
A4
2x A5
Šablony
