Každý z Vás jistě sleduje všeobecné dění v naší krásné zemi. Není měsíc, kdy by na povrch nevyplula nějaká kauza plná uplácení, rozkrádání a jiných levot. Jistě jste, ale také zaznamenali, že jak rychle přijdou kauzy na světlo světa tak rychle z něj zase zmizí. Scénář je povětšinou velmi podobný: Média zveřejní "šokující" informace o kterých se maximálně týden vehementně diskutuje. Podezřelí je zván do různých televizních debat kde vysvětluje, že za nic nemůže a že je to všechno jen politická objednávka. Za týden aféra postupně vyšumí do prázdna a za měsíc už si na ni nikdo nevzpomene. Samozřejmě, že viník se většinou nepotrestá, spíše naopak.
Vzpomeňme si jenom na některé kauzy, které za poslední dobu proběhly sdělovacími prostředky. To o čem se tu jen tiše mluvilo, se potvrdilo při rozdávání titulů na právnické fakultě v Plzni, kde jste mohli titul získat i během dvou měsíčních prázdnin (to dokonce předčilo i komunistické rychlo-kurzy z 50.let). Zpočátku se hovořilo o zhruba stovce jmen, která prý získala titul podvodem. Provolávaly se plamenné projevy, jak všichni tito podvodníci o tituly přijdou a viníci budou samozřejmě tvrdě potrestáni. Za více jak rok po tomto odhalení se nestalo vůbec nic. Žádný viník nebyl odhalen, takže se nikomu nic nestalo a všichni "rychloprávníci" si můžou zvesela oddechnout.
Oddechnout si může i bývalý ministr spravedlnosti Pavel Němec, který je známý svým "legálním" zásahem do případu perverzního katarského prince, který byl obviněn ze zneužívání dívek. Samozřejmě, že po zásahu ministra byl katarský princ z ničeho nic propuštěn do své rodné země, která slíbila, že princův případ převezme a řádně vyšetří. Nic takového se samozřejmě nestalo. Pan Němec si po svém odchodu z politiku rozjel daleko výhodnější business, ve kterém není tak na očích, za to sype podstatně více. Otevřel si právní kancelář, ve které prováděl právní poradenství pro úřad vlády. Částky, které si účtoval, byly několikanásobně vyšší, než je běžný standart. V současné době vychází na povrch skutečnost, že veškeré záznamy a smlouvy o tomto poradenství kdosi nechal pro jistotu skartovat.
Ti kteří ukončili svoji politickou kariéru, byť dočasně, jsou obvykle uklizeni na různé, lukrativní pozice, aniž by je někdo soudil za jejich prohřešky. Například Míra Topolánek, se stal generálním ředitelem ve své bývalé firmě, kterou koupil jeho známý. Jsou i případy, kdy členové vlády využívají svých vazeb na různá ministerstva, aby našli práci svým jinak neuplatnitelným příbuzným. Typickým příkladem může být Jan Fischer a jeho syn. Dále jsou to pak různí majitelé stavebních a jiných firem, obvykle plnitelé státních zakázek, kteří jsou obvykle čistě náhodou příbuzní.
Mezi ty, kteří si to uměli po svém odchodu z politiky tak říkajíc „zařídit“ patřil například i Vladimír Dlouhý, rádoby ekonom, který nechal zlikvidovat český těžký průmysl, jeden z ekonomických poradců Václava Klause. Dnes pracuje coby poradce v sionistické bance Goldman Sachs Bank. V bance, jenž nese svůj podíl na odstartování KrizeTM a jejíž dluhy zaplatili (nejen) daňoví poplatníci v USA.
Posledním podobným případem je kauza pana ministra Vondry, který ale jistě dopadne úplně stejně jako ty předešlé případy, časem vyšumí do prázdna a viník zůstane nepotrestán. Jako v případě křišťálově čistém původu peněz dnes už milionáře Standy Grosse, který po odchodu z politiky záhadně přišel k obrovskému majetku – jenom ceny akcií ve firmě MoraviaEnergo měly cenu přes 300 milionů korun. Doteď nebyl souzen ani za daňové úniky, či úvěrový podvod.
Ono se není ale zas tak čemu divit, když si před nedávnem na podzim minulého roku zlomil nohu bývalý ministerský předseda a bolševik, nestor české normalizace Lubomír Štrougal. Byl hospitalizován v jedné nejmenované pražské nemocnici, kde najednou, nepřetržitě, den co den, po celou dobu pobytu pana Štrougala, drnčely telefony jako o život, se vzkazy od předních představitelů naší politické scény včetně pána, který sídlí na Hradě a přimlouvali se za nadstandartní péči pro tohoto komunistického pohlavára, ještě před čtyřiceti lety žádajícím tvrdý zásah proti reakčním živlům. A tak v nemocnici i ta poslední uklízečka věděla, jak moc důležitého pacienta zde mají a jak se o něj mají pečlivě starat.
Máslo na hlavě má i náš nynější, protikorupční premiér Petr Nečas, se svoji milenkou Janou Nagyovou. Jak zajímavé bylo pro zaměstnance ministerstva práce a sociálních věcí, sledovat jeho pletky s ní. A to je prý pan Nečas silně věřící člověk a rodinu bere jak základ všeho. Není proto divu, že pro celé ministerstvo byl pan Nečas společně se svou ředitelkou kanceláře Janou Nagyovou dobré divadlo, které velká část zaměstnanců s oblibou sledovala. Po skončení Nečasova ministrování se Jana Nagyová přesunula do sněmovny, kde dělá premiérovi asistentku. Nutno dodat, že jako malý dáreček při odchodu dostala odměnu ve výši 500 000,-Kč...
V tomto státě se od dob tzv. Sametové revoluce opravdu nic nezměnilo, všechno jede při starém jenom se převlékly kabáty. Doufáme, že přijde doba, kdy se občané tohoto státu probudí a konečně vyjádří razantně svůj nesouhlas se všemi těmito zlodějnami a podfuky. Přeci nejde donekonečna zavírat oči a říkat si „já sám stejně nic nezměním“.
To ale není pravda, každý nejdříve musíme začít samy u sebe!
