V pátek 25.2. se na pražských Olšanských hřbitovech sešla necelá padesátka zarytých komununistů, která zavzpomínala na komunistický půč, který soudruzi nazývají "vítěžný únor". Na setkání samozřejmě nechyběly prapory se srpem kladivem či Klementem Gottwaldem. Zaznělo i několik plamených projevů, které nám nezapoměly připomenout, že velký soudruh Gottwald byl vlastně ten největší můž v novodobých československých dějinách, nebo že únorem 1948 bylo nastartováno "nejdemokratičtější" období v dějinách naší země.
Mezi řečníky se objevila i současná poslankyně KSČM Marta Semelová, která nedávno vzbudila ve sněmovně rozruch svou obhajobou komunismu a pohraničníků, kteří chránili komunistické Československo před podlými západními imperialisty. Při páteční pietě označila komunistický puč 25. února 1948 za významný mezník v historii České republiky, který zahájil sociálně a ekonomicky nejúspěšnější období. Ani soudruzi ze Svazu mladých komunistů se nenechali zahambit a pronesli plamené projevy alá zlatá padesátá .
"Před 63 lety vrcholily slavné dny Února 1948, které se do dějin českého a slovenského národa zapsaly jako nejdemokratičtější změna v naší historii, socialistická revoluce, vystřídavší revoluci národní a demokratickou. V čele těchto procesů stal soudruh Klement Gottwald, předseda KSČ a bezpochyby největší osobnost našich nejnovějších dějin. Komunisté, Sovětský svaz a Rudá armáda, přinesly naším lidem svobodu, záchranu a suverenitu." dodal předseda Svazu mladých komunistů Lukáš Kollarčík.
Přestože se na Olšanech sešli nebezpeční extremisté, kteří se netají názory, že touží po změně režimu, nikde jsme neměli možnost vidět zástupy těžkooděnců, vodní děla, antikonfliktní tým, nenápadné KRIPO. Na akci se taktéž nelustrovali účastníci a ani nebyla povinnost pozovat nijak neoznačenému fotografovi z řad policie. Taktéž jsme neměli možnost zahlédnout ve sdělovacích prostředcích znechucené reportáže, názory fundovaných "odborníků na extremismus™", kteří by upozornili na nebezpečí takovéhoto jednání. Nikdo nebyl ani předveden na policii za nevhodný symbol na části oděvu.
Na absurdnost jednání státních složek se pokusil upozornit i známý občanský aktivista Jan Šinágl, který byl na céle akci přítomen. Při projevech bolševiků střídavě otáčel vlajku s hákovým křížem a srpem a kladivem. Závěrem bych chtěl pouze dodat, že tyto události nám dnes a denně ukazují, že zákony této země platí opravdu pouze pro někoho a právo svobody slova zde může využívat jen úzká skupinka vyvolených.
