O tom, že v České republice není dodržována svoboda slova a shromažďování, ví po loňských policejních raziích kde kdo. Tato situace však nepřišla jako blesk z čistého nebe. Pojďme se tedy podívat na to, co současnému stavu předcházelo a připomeňme si největší případy státního bezpráví vůči svým občanům v posledních letech.
27.srpna roku 2006 se vydala skupina mladých lidí na předem ohlášený protest proti politice Izraele před ambasádu tohoto státu v Praze.Prakticky ihned je řádně nahlášená akce zlikvidována policejními jednotkami. 26 lidí je zadrženo.
Jako argument posloužilo státní moci fakt, že někteří účastníci byli ozbrojeni. Dodejme jen, že ve všech případech se jednalo o legální sebeobranné prostředky a jejich vlastnění nejen že není trestné, ale je při alarmující kriminalitě v ulicích naprosto pochopitelné.
Samozřejmě že se jednalo pouze o záminku vládnoucí garnituře, která patolízalsky deklaruje věrné spojenectví s USA a Izraelem, se protest proti genocidní politice tohoto státu nelíbil. Ačkoli byl plošný zásah nesmyslný a zadrženi byli i ti, kteří u sebe žádnou zbraň neměli, všechny stížnosti proti postupu policie byly zameteny pod stůl.
1.května roku 2007 se v Brně měl uskutečnit prvomájový průvod. Na akci se sešlo přibližně 700 účastníků a v momentě, kdy měl průvod vyrazit do města, předstoupil před jeho čelo tehdejší tajemník brněnské radnice Radovan Novotný (v současnosti stíhán v korupční aféře) a dvaceti lidem v jeho dosahu nesrozumitenlným drmolením oznámil, že akci rozpouští. Základem tohoto rozhodnutí byl posudek jednoho z odborníků na “extremismus“ Miroslava Mareše.
Podle jeho tvrzení, protože o nic jiného se v tu dobu nejednalo, je slovní spojení “Národní odpor“ zakázané. Ačkoli neměl Novotný v ruce žádné předchozí soudní rozhodnutí, o které by se toto tvrzení mohlo opřít, vyslal do akce stovky těžkooděnců a způsobil tak pouliční bitvu v ulicích Brna. Demonstranti se nechtěli svého práva na shromáždění vzdát.
Zranění byla jak na straně účastníků průvodu, tak policie. K újmě přišla i nesmyslně nasazovaná zvířata. V následném soudním procesu se přirozeně obžalovaní hájili, že při absenci předchozího soudního rozhodnutí o závadnosti slovního spojení “Národní odpor“ nemohli vedět, že se dopouští protiprávní činnosti. Nebylo jim to nic platné. Pětice z nich putovala za držení transparentů s tímto slovním spojením na několik let za mříže. Proti policejnímu zásahu bylo podáno několik set stížností a žalob, všechny byly smeteny ze stolu.
3.11.2007 se v Nových Hamrech uskutečnila hudební produkce rockových kapel s návštěvou přibližně dvou set účastníků. Policie pod záminkou boje proti “extremismu“ vtrhla do sálu a s velkou brutalitou celou akci rozprášila. Několik lidí si odneslo od policistů tržné rány a další zranění.
10.11.2007 se stal dalším mezníkem v likvidaci občanských práv a svobod. V neuvěřitelné a skandální mediální smršti byl, jak se později ukázalo protizákonně, zakázán průvod národní opozice naplánovaný na tento den. Účastníci chtěli tedy manifestovat na Palackého náměstí, kde se shromáždění nemusí oznamovat. Tomu však policie násilím zabránila a zatkla čtyři stovky mladých lidí. Zbylé dvě stovky z místa akce protiprávně vykázala a desítky jich nechala lynčovat rudými bojůvkami, kterým společenská poptávka po tvrdém postupu a státní bezpráví vůči národní opozici, dodalo odvahu. Všichni byli později propuštěni a předáni k přestupkovému řízení. Ti, kteří se odvolali, byli nakonec zproštěni viny.
Poprvé od roku 1989 byla v České republice zakázána politická strana. Až druhý pokus vlády a náležitá mediální a propagandistická kampaň “přesvědčila“ Nejvyšší správní soud. Jako jedním z důvodů k rozpuštění strany bylo uvedeno chování členů strany. Konkrétně jejich účast na protisystémových nepokojích v Janově a Přerově. Podle této logiky by měla být okamžitě rozpuštěna ODS i ČSSD, jelikož její členové po sobě na večírcích střílí a jsou namočeni v organizovaném zločinu. Předáci a řečníci této strany jsou dodnes souzeni za své projevy na předvolebních akcích.
V roce 2009 se stát rozhodl zasadit národní opozici další úder. V několika vlnách razií, kdy použil těžce ozbrojené policisty, skončili za mřížemi lepiči samolepek, kytaristé z kapel, vlastníci a půjčovatelé bubnů či nákupčí letenek. Co všechno se vejde do bájného paragrafu “propagace hnutí potlačujících...“ překvapilo asi každého. Procesy, které po raziích následovaly, se spíše podobají lidové frašce, neboť předvést jako důkazní materiál natáčení vylepených či napůl odstraněných samolepek na ulici, to je už za hranicí recese.
Bohužel, společenská a politická objednávka je jasná a státní zastupitelství a soudy jsou jejími nejhorlivějšími vykonavateli. Z lepení samolepek málem teroristický čin! Až tato vlna razií a státního bezpráví vnesla mezi část veřejnosti pochybnosti o správnosti tohoto postupu. Objevily se první články v tisku, které se obviněných “nálepkových teroristů“ otevřeně zastávají. První vlašťovka ale jaro nedělá a tak jsou někteří stále vězněni ve vazebních věznicích.
Pro nás největším problémem je sama existence zákonů určených k potírání politické opozice. Tyto zákony jsou praktikovány pomocí tzv. posudkového práva. Není stanovena jasná právní norma co je zakázané a co zakázané není. Jediným důkazem rozhodujícím o vině a trestu jsou tak posudky několika “znalců“. Nemusíme dodávat, že zaujatostí a tendenčností jejich posudky rozhodně nešetří.
V kombinaci s prakticky nekontrolovatelnou policií to dává systému volnou ruku k společenské likvidaci nepohodlných osob. Trestní sazby za politické přečiny jsou vzhledem k závažným, například násilným, trestným činům neúmerně vysoké.
Je proto pokrytecké od našeho státu kritizovat jiné země za potlačování lidských práv, když sám náš stát lidi za své názory vězní. Může to nazývat jakkoli, těmi nejrozmanitějšími izmy, ale stále je to perzekuce lidí za jejich myšlenky. Je potřeba napnout všechny síly aby co nejvíce lidí vzalo na vědomí skutečnost, že v ČR jsou v 21. století političtí vězni.
Žádné komentáře:
Okomentovat