Dnešní doba nepřeje velkým věcem. Přesněji řečeno duchovně velkým. Na čest se pohlíží jako na archaický přežitek, dané slovo neznamená naprosto nic, v jednání s ostatními lidmi je vše dovoleno – kdo bere ohledy je ostatními považován minimálně za hlupáka. Nevěra a promiskuita je normou, rodina je brána jako překážka k „plnému rozvinutí individuality“, což je ovšem jen eufemismus pro egoismus. Ctnosti jsou k smíchu, vyzdvihován je chtíč a okamžité ukojení vlastních potřeb. Přežívá se ze dne na den, na následky se nehledí. Na kritické myšlení mají monopol liberální intelektuálové, u mas není žádoucí a u oponentů prvně jmenovaných je nálepkováno jako „posedlost konspiračními teoriemi“, „nepochopení doby“, „frustrace“ nebo v nejlepším případě „šťouralství“.
Pod halasným individualismem, údajnou pluralitou názorů, multikulturalismem a vší tou bezvýhradně propagovanou liberální demokracií a parodií na svobodnou společnost se ovšem skrývá homogenizovaná masa konformně smýšlejících lidí. Moderní doba se svým tržním kapitalismem a liberalismem z lidí vytvořila stádo pod praporem individuality. Vlastně hůř než stádo. Zmizela přirozená lidská solidarita, zmizela slušnost.
I v nacionalistickém hnutí se projevují nešvary dneška. A ptám se, kde jinde než v antisystémovém hnutí s tradičním chápání společnosti založené na rodině, národu, svobodě, spravedlnosti a řádu hledat tradiční ctnosti? Měli bychom pociťovat smutek a znepokojení když se nejen v široké veřejnosti, ale i ve skupině která chce být k současnému morálnímu marastu alternativou objevují úpadkové tendence.
Až zameteme před vlastním prahem, můžeme jít vzorem ostatním. Pak můžeme kurs ukázat my a lidé si možná budou pomalu uvědomovat, že je lepší číst knihy nebo zajít do divadla místo koukání na televizní mýdlové opery, nevkusné „reality“ show a bezduché estrády. Snad jim dojde, že je lepší mít v úctě sebe i ostatní, že je to lepší život než ve světě kde vítězí přetvářka, lži a přelétavost. A dokonce by mohli přijít i na to, že v tradici lze hledat mnohem více moudrosti a pravdy, než v bezmyšlenkovém uctívání všeho moderního jen proto, že je to „moderní“.
Žádné komentáře:
Okomentovat