Manifest

Bez cíle a bez perspektivy do budoucna přežíváme my, mladá generace dneška, svoje životy namísto toho, abychom je prožívali. Žijeme v době relativního blahobytu, kdy si zdánlivě vše můžeme koupit. A na co nemáme, na to si půjčíme. Jsme fakticky vtaženi do předem zaběhnutého schématu života v postmoderní demokracii. Dobře se uč, najdi si lukrativní místo, vezmi si hypotéku na byt, celý život ho splácej, problémům se vyhýbej, ničeho si nevšímej. Užívej si relativní svobody a doufej, že nepřekročíš její hranice a neskončíš někde před tribunálem, téměř inkvizičním. Jednou za čtyři roky si zajdi do urny vhodit volební lístek a o dění kolem sebe se více nestarej. Sám sis přece zvolil. Tak celý život pracuj, důchod prožij v bídě s nouzí a umři. Za tím, co jsi mohl udělat jinak, se neohlížej, neboť svůj úkol jsi splnil.

Takoví jsme mohli být i my, ale rozhodli jsme se jít vlastní cestou. Vystoupili jsme z anonymní šedi konzumní masy. Různými prostředky vedeme boj za záchranu právě těch, kteří s klapkami na očích přežívají v dnešním systému svoje životy. Cesta každého z nás k dnešním dnům byla různá. Někteří z nás nalezli vzor v ideálech historických, jiní nalezli v kolektivu svojí cestu protestu proti většinovému smýšlení. Další žili touhou po novém a nepoznaném a pokusili se z trosek padlých ideálů ono neokušené vytvořit. Jak nás osud vedl, spojovali jsme se v etapách, kdy bylo potřeba maximální soudržnosti, a rozdělovali se na křižovatkách vlastního sebeurčení.

Na jedné takové křižovatce se nyní nacházíme. Cestou z vnitřní krize není snaha o reformaci nefungujících konceptů. Jakým směrem se z této křižovatky vydáme my? Nevydáme se ani vpravo, ani vlevo. Náš směr bude důsledným příkladem třetí cesty. Jednou provždy vybočme ze zaběhnutých schémat politických půtek napříč pravicí a levicí a pošleme tento stereotyp jednou provždy na propadliště dějin. Protože žádná z těchto cest není úplná, žádná v sobě neslučuje plně ideál národa a sociální spravedlnosti. Naše idea se podpírá oběma těmito pilíři. Naším cílem již není sjednocovat různé směry napříč radikální mládeží. Naším cílem budiž stvoření nového organismu na scéně, organismu s vlastním srdcem a vlastní duší, schopného vlastního samostatného bytí.

Idea sociální byla v našem snažení doposud neprávem opomíjena. Chceme-li získat ulice našich měst, musíme nejdříve získat srdce jejich obyvatel. Činností pozitivní pro společnost a okolí našeho bydliště nejen že docházíme k vnitřnímu uspokojení, ale také jednoznačně suplujeme svým aktivistickým přístupem roli selhávajícího státu. Nebude většího vítězství než zjištění obyvatelstva, že zde existuje alternativa oproti současnému státnímu aparátu. Alternativa, která dokáže nejen bořit to staré, ale zároveň tvořit nové. Alternativa, která reaguje na potřeby obyvatelstva pružněji a efektivněji než zkostnatělý byrokratický kolos – současný státní aparát. Naše idea sociální jednoznačně nesouhlasí s tím, aby byla naše populace rukojmím ve hře několika burzovních spekulantů. Ve hře jménem krize. Politická moc skrze mezinárodní kapitál téměř vždy při dalším kole této hry žádá o pomoc stát v čase ztrát, o zisk se však nehodlá dělit nikdy. Kapitál má sloužit jako ekonomický nástroj celého hospodářství a ne jako prostředek k uspokojení marnivých potřeb několika vyvolených skupinek!

Ideu národní uchopme z hlediska nepoznaného. Národ je celkem, živoucím organizmem, pro jehož správné fungování musí být zdravé všechny orgány. Národ jako veličina stejné krve, etnicity, historie, jazyka a kultury, má svou vlastní duši. Ideu národní nelze dále stavět pouze na nenávisti ke všemu odlišnému. Je potřeba napnout všechny síly v boji za duši národa, za jeho identitu. Buďme dále pažemi a pěstmi národa, ale staňme se i jeho mozkem a srdcem. Dejme tělu duši a pohybům směr. Zapojme se na poli kulturního boje proti rozkladným vlivům na naši kulturu. Bojujme proti moderně i jejich vlastními zbraněmi v našich rukou.

Syntézou ideálu sociálního a národního nastupuje Revolta. Revolta jako projekt společenské solidarity lidí stejné identity. Projekt, který bude aktivistickou avantgardou všude tam, kde bude zapotřebí. Projekt, kde silný a bystrý jednotlivec bude schopen podle situace přemýšlet a jednat, buď samostatně nebo v součinnosti s ostatními nositeli stejného ideálu. Revolta nemá za cíl stát se hnutím či stranou v doposud zavedených konvencích. Stane se iniciativou, která bude reagovat na aktuální události pohledem sobě vlastním, neotřelým, nesvázána ideovými mantinely stranické politiky. S jasným cílem oslovit širší spektrum mládeže.

Prostředkem našeho boje nechť je přímá akce. Přímá akce, to je akt spontánního odporu, revoluční, avšak zároveň i tvůrčí skutek. Je to idea a je to i čin. O jeho prospěšnosti ideálu rozhodujeme my, ne ti, co budou vždy svým plivancem neúcty a pochybnosti devalvovat naši snahu. Revolta – to jsou činy, ne slova!