Vůdce mladé Belgie

Zářijový Brusel. Léon Degrelle je nepochybně v Evropě nejnadějnějším kandidátem na nového diktátora a jsem si jistý, že pokud mu neubude temperamentu a tempa, ovládne Belgii, než lidé vyjdou z údivu, že se nějaký Degrelle vůbec vyskytl. Neexistuje dnes Belgičan, který by si nekladl otázky o významu a možnostech hnutí Rex. Země se dělí na rexisty a antirexisty, lhostejní tu nejsou. Skutečně se mi podařilo potkat několik lidí, kteří se snažili odbýt otázku Degrelle posměšky, cítil jsem ale, že ty nejisté posměšky skrývají velký neklid a především ohromení... Protože jakým kouzlem dobyl během půl roku půlku země? Co bude u čerta za rok?! Quand méme, ce sacré Léon!! (…)

Alain de Benoist: O aristokracii

 

„Byla to ona (de Benoistova babička pozn. red.), kdo mě naučil význam rčení "urozenost zavazuje": Tedy, že příslušnost k aristokracii nespočívá v těžení z více privilegií, než mají ostatní, nebo v požívání dalších práv, ale v tom brát si sám na sebe větší zátěž, být si více vědom svých povinností, cítit větší zodpovědnost než ostatní. Chovat se ušlechtile bez ohledu na to, z jaké třídy pocházím, znamená nebýt sám se sebou nikdy spokojen, nikdy neuvažovat prospěchářsky, znamená to krásu nezištnosti, "zbytečných" výdajů, ušlechtilých gest, přesvědčení, že cokoliv, co jsem udělal, jsem mohl učinit ještě lépe, že je odporné chlubit se tím, co jsem vykonal. Že kvalita člověka je zkoušena jeho schopností jednat proti jeho vlastním zájmům, kdykoliv je to nezbytné."

Alain de Benoist (Mémoire vive)

Národní Anarchismus - komunity proti státu

Nesmíme brát za samozřejmé skandály s poslaneckými výlohami, korupci na vysokých místech a ani politiky, kteří lžou, aby nás přesvědčili o parlamanetní demokracii, která je ve skutečnosti jen podvodem na lidi - tento Systém sám o sobě je prohnilý až do morku kostí.

Nová pravice

J. Bowden na téma vzniku a charakteristik Nové pravice v kontinentální Evropě. Zvídavějším z Vás jistě neunikla existence tohoto zajímavého youtube channel. 

Secretlymoderate již nějakou dobu překládá pro české publiku řadu zajímavých a potřebných videí, které jazykově nevybaveným jedincům nadmíru chyběly. Prosíme o podpoření této obdivuhodné práce alespoň sdílením či přeposláním videa svým známým a přátelům.

Národní Anarchismus – Anarchismus

V očích mnoha lidí slovo anarchismus evokuje odpudivý obraz Johnnyho Rottena nadšeně popisujícího nespoutaný chaos a destrukci, které čekají moderní společnost. Od Anarchistů se očekává, že to musí být dlouhovlasí nihilisté, hédonističtí uživatelé drog a utopisté, kteří žijí ve skleníku daleko od reality. Reprezentativní vzorek anarchistů z devatenáctého století, alespoň podle těch, kteří je haní a očerňují v systémem kontrolovaných médiích, je stereotypní blázen, vždy vousatý a umolousaný, nejlépe držící v ruce nějakou výbušninu. Skuteční anarchisté ale nemají nic společného s tímto obrazem zatuchlosti a degenerace, nebo s bezmyšlenkovitým násilím a terorem. Ve skutečnosti představují skutečnou a hmatatelnou alternativu pokračujícímu úpadku západní civilizace.

Vzkaz ideologa nové pravice Welfa Herfurtha primitivní pravici a pokrytecké levici

V nacionalistických a identitářských kruzích je čím dál rozšířenější navazování přátelských kontaktů s jinými národy, vzájemné poznávaní jiných kultur a nejen verbální podpora ostatních identit, nýbrž i prostřednictvím humanitárních misí. Takovou agendu provozují aktivistické skupiny Nové pravice Austrálie a Nového Zélandu a to již nejméně šest let. Právě před šesti lety se uskutečnila poznávací mise Národních-Anarchistů do Laosu, Kambodži, Thajska a Vietnamu. Jejich reportáž si můžete přečíst v anglickém originále zde.

Alexandr Geljevič Dugin: Okupace je okupace (I. část)

Přinášíme Vám překlad rozhovoru Manuela Ochsenreitera s ruským  profesorem Duginem. Pan Ochsenreiter je německým novinářem a představitelem tzv. Nové pravice, který nejčastěji publikuje o zahraniční politice Německa či jiných evropských států. Taktéž je odborníkem na politickou situaci na Středním východě.

Alain de Benoist: Jsme na konci něčeho II. část

Myslíte si, že je možná mít politicky jednotnou Evropu, která skutečně ponechá lokální rozhodování místním lidem? 

Ano. Vidíte to ve Švýcarsku. Samozřejmě, je to malá země. Švýcarsko je rozděleno do 26 kantonů z nichž každý požívá značné autonomie. Ale v historii Evropy máte dva soutěžící modely. Prvním je národní stát, jehož perfektním příkladem je Francie, ale také Anglie a Španělsko. Druhým modelem je impérium: Itálie, Německo a tak dále. Myslím si, že model říše je mnohem lepší, protože nekoncentruje moc. Ponechává práva a politickou autonomii jednotlivým zemím a regionům. Nedávným příkladem bylo Rakousko-Uhersko. Zahrnovalo 35 různých národností, ale fungovalo dost dobře. Samozřejmě bylo zapleteno do všech nepokojů na Balkáně.

Alain de Benoist: Jsme na konci něčeho I. část

Původní rozhovor American Renaissance s Alainem de Benoistem.

American Renaissance: Uvedl jste, že modernita je nepřítelem identity. Můžete tuto myšlenku blíže vysvětlit?

Alain de Benoist: Když vezmeme v úvahu pojem modernita, musíme vzít v úvahu dva významy tohoto slova. První je známý každému. Jsou to změny života přicházející s růstem materiálního bohatství. Ale modernita je také produktem ideologie, která se objevila v 17. a 18. století spolu s osvícenstvím. Je to ideologie pokroku. Její základní myšlenkou je, že lidstvo bude vždy lepší. Budoucnost bude lepší než současnost a současnost je lepší než minulost. Pro tuto ideologii, minulost nemá nic, co by nás naučila. Minulost je hřbitovem archaických zvyků a neracionálních stísněností. Namísto toho, člověk musí užívat svůj rozum k rozhodování o tom, co chce.

Zákony CUIBu

Corneliu Zelea Codreanu byl zakladatelem rumunského revolučního hnutí nazývaného Železná garda. Rumunský král Karel II. ho nejdříve nechal ve strachu z jeho možného úspěchu zatknout, aby pak ve vězení zinscenoval jeho vraždu při fingovaném pokusu o „útěk“.

Alexandr Dugin – Základy geopolitiky

Připomeňme si základní postuláty geopolitiky, vědy dříve nazývané také politickým zeměpisem, o jejíž propracování se zasloužil zejména anglický vědec a politický expert Helford Makinder (1861-1947).

Přísaha Legionářského hnutí

Legionářský život je krásný ne díky bohatství, prostopášnosti nebo luxusu, ale díky šlechetnému kamarádství, které všechny Legionáře zavazuje v posvátném bratrském boji. Zabijeme v sobě tento svět za účelem vybudování nového, jehož výše bude dosahovat nebes. Můžeme tak stvořit duchovní prostředí, morální klima, ve kterém se může zrodit hrdina. Tento hrdina povede náš lid na cestě k jeho velikosti. Z této legionářské praxe vzejde nový člověk, muž s vlastnostmi hrdiny, obr našich dějin. 

 PŘÍSAHÁME:

1) že budeme žít v chudobě a zabijeme v sobě jakoukoliv touhu po materiálním obohacování.

2) že budeme žít tvrdý život zproštěný závazků a odložíme stranou přepych a nadbytek.

3) že se vyvarujeme jakékoliv snahy vykořisťovat jakéhokoliv člověka.

4) že budeme přinášet trvalé oběti za naší zem. 

5) že budeme bránit Legionářské hnutí celou silou proti všemu, co by mohlo vést na cestu kompromisu, nebo proti čemukoliv, co by mohlo třebas jen snížit jeho morální normy.

                                                                    AŤ ŽIJE SMRT!

Čtěte také:
Legionářské hnutí v Rumunsku, část 1
Legionářské hnutí v Rumunsku, část 2

Národně socialistická teorie Otto Strassera (Eidos svazek III.)

Hesla národního socialismu našla živnou půdu v tehdejším Německu, které prožívalo důsledky ztracené války, ztracené revoluce a inflace. Zejména mladá generace spojila představu o nacionálním boji proti versailleskému míru, Dawesovu a Youngovu plánu se svou představou boje proti kapitalismu a za sociální požadavky. I O. Strasser nabyl přesvědčení, že Německo potřebuje národní socialismus - revoluci v myšlení, revoluci nacionalismu proti individualismu, revoluci socialismu proti kapitalismu. Ovlivněn tak díly Oswalda Spenglera, jehož teorii zániku civilizace chtěl z celého srdce zabránit a Arthura Moellera van den Brucka se sám pustil do politického boje...

NÁRODNĚ SOCIALISTICKÁ TEORIE OTTO STRASSERA ve formátu pdf možno stáhnout zde a zde.

Ramiro Ledesma Ramos (1. díl)

Hovořit dnes o národním syndikalismu a jeho zakladateli Ramiro Ledesmo Ramosovi (1) je přinejmenším obtížné. To proto, že mnoho let po Francově smrti oficiální historici, sdělovací prostředky a nepřátelé španělského národa (jedno zda na levici nebo pravici) dosud spojují (někdy omylem, někdy záměrně) národní syndikalismus s Francovým režimem.

Ota Šik o alternativním výrobním způsobu

V podnikové sféře by se mělo vyvinout široké spektrum forem vlastnictví, měly by zde být soukromé, družstevní, smíšené, akciové a státní společnosti. Aby se však zabránilo formování nadměrné koncentrace soukromého kapitálu doprovázené současným odcizením rozsáhlých vrstev společnosti od kapitálu, bylo by třeba hned od počátku usilovat o přímou akciovou účast zaměstnanců na všech tržních podnicích. Akciové spolupodílnictví, podíl zaměstnanců na zisku a na řízení je tím, co popisuji jako všeobecnou spoluúčast. V té či oné formě by měla tato všeobecná spoluúčast existovat ve všech podnicích s výjimkou malých soukromých firem s minimálním rozsahem kapitálu.

José Antonio Primo de Rivera

 

Úvod k Antologii

Poznámka: Následující text je překladem úvodu z anglického vydání Antologie publikované nakladatelstvím Ediciones prensa del movimiento v Madridu v roce 1950. Antologie je sestavena dle tematických okruhů, které obsahují výňatky z projevů a spisů Josého Antonia na daná témata.

Autor kompilace této Antologie opatřil své dílo skvělým úvodem, který si přednostně přečtou ti, kteří jsou důvěrně seznámeni se španělštinou. Tato verze je však zamýšlena pro ty, kteří v tomto jazyce nečtou, a pro většinu z nichž je José Antonio Primo de Rivera pouze jménem; jménem, které se občas plete se jménem jeho otce generála Prima de Rivery, nebo je zcela neznámé. Původní úvod byl napsán pro španělský lid, pro nějž je José Antonio běžně známým jménem, a jeho portrét, který se vystavuje po celé zemi, je stejně známý jako portrét samotného generála Franca.

Léon Degrelle - Pořádek a anarchie

Udržování pořádku po mnoho času zakrývalo veškerou zbabělost. Za pořádek se schovávali bezúhonní konzervativci, kteří skrze něj chtěli chránit své politické bohatství. Pořádek pro ně znamená udržovat zhýralý politický režim, ať to stojí, co to stojí. Pořádek je pro ně konformita politických stran, je to strach ze všeho, co by mohlo nějak změnit, i když by to třeba znamenalo záchranu vlasti, stav, který jim vyhovuje. Mluvit o pořádku v takto egoistickém kontextu je vrchol pokrytectví.

Perón, Evita a socialistická vlast!

Juan Domingo Perón (1895 - 1974) vždy vynikal svým osobním charismatem a politickými ambicemi. V předvečer druhé světové války, ještě jako zástupce argentinského vojenského atašé v Římě, obdivoval pořádek, jednotnost, disciplínu a nadšení, které ve fašistické Itálii vnímal. V roce 1943 byl jedním z vůdců červnového vojenského převratu v Argentině. Tehdy se jako ještě ne moc významný člen vlády ujímá do té doby podružného postu - stal se ministrem práce a sociálních věcí.

Setkání s Vyslancem Archanděla Michaela…

„Náhle bylo v davu ticho. Vysoký pohledný snědý muž, oděný v bílé košili rumunských sedláků, přijel na bílém koni. Zastavil těsně u mě a já jsem nespatřil žádné obludné oči, ani nepocítil zlo v jeho duši. Naopak. Jeho dětský, upřímný úsměv ozařoval celý ten ubohý zástup, tím se zdál být ještě záhadnějším než doposud. Charisma je nepřiměřeným slovem k tomu, co by mělo definovat tu sílu, která z něj vyzařovala. Byl jednoduše součást toho všeho - lesů, hor, bouří, zasněžených vrcholků Karpat, jezer a řek. A tak stál uprostřed davu tiše. Neměl potřebu k tomu, aby mluvil. Jeho mlčení bylo výmluvné, zdálo být se silnější než ti, kteří se zapletli do řečí. Stará bělovlasá selka udělala rukou znamení kříže na prsou a zašeptala směrem k nám: „Vyslanec Archanděla Michaela!“ Pak smutný malý kostelní zvon začal vyzvánět a započala bohoslužba, která začínala všechny schůze Legionářů. Ten ohromný dojem se do mé dětské duše vepsal hluboko. A i po více než čtvrt století už nikdy nezapomenu na mé setkání s Corneliem Codreanem.“

Nicholas Nagy-Talavera (židovský historik)

Jean Thiriart - Čtvrtá říše? Evropa! (2. díl)

Thiriart taktéž volal po taktickém spojenectví s rudou Čínou, které by přimělo Sovětský svaz, aby věnoval větší pozornost svému jižnímu křídlu, což by mohlo vést k uvolnění východní Evropy: „V dohledné době musíme doufat v tvrdý tlak Číny na Rusko, zatímco v dlouhodobém výhledu musíme učinit vše, abychom Rusům pomohli zastavit žlutou záplavu. Musíme Rusko oslabit, ale nikoliv jej porazit.“ V budoucnu tak mělo být Rusko včleněno do „nesmírně rozlehlé Evropy.“