Je tomu 45 let, co se na Václavském náměstí upálil student Jan Palach. Dnes, stejně jako před 45 lety se najdou lidé, kteří zlehčují jeho obět. Slýcháme, že byl marxistou, podprůměrným žákem, psychicky labilním člověkem. Nemá pro nás smysl odhalovat všechny aspekty jeho života, bezvýznamně se o ně přetahovat a hodnotit je. Smysl má uvědomit si, že Jan Palach se stal součástí české identity. Vystoupil z masy. Postavil se okupaci naší země. Obětoval se pro zachování naší identity. Byl to zoufalý výkřik do tváře mlčící většiny. Apel na svědomí národa. A podařilo se. Jan Palach probudil národ z letargie. Stejně jako v období normalizace, žijeme v době, kdy jsou lidé za názory vezněni, ostrakizováni, system používá represivní donucovací prostředky proti vlastním lidem. Současný režim má ke skutečné demokracii v jejím původním evropském pojetí strašně daleko, ač pokrytecky tvrdí něco jiného. Naše loutková vláda zastupuje zájmy korporací a vlivových skupin, nikoliv vlastích občanů.