Egalitarismus je jednou
ze slavných myšlenek, které se přeměnily v karikaturu. V
dějinách bylo zapotřebí tisíciletí, aby se došlo od
potlačování většiny lidských bytostí k tomu, aby s lidmi bylo
do určité míry nakládáno jako s rovnými a bratry. Vzápětí se
však tento etický ideál stal pseudovědeckým dogmatem.
Jestliže jsou chování
a osobnost v podstatě vytvářeny podmiňováním v Pavlovově,
Skinnerově či Freudově smyslu, není příliš velkého rozdílu
mezi holuby, krysami a opicemi na jedné straně a lidskými bytostmi
na straně druhé. Tytéž principy se dají aplikovat kdekoliv, a to
je správné. Pak je zcela správné, že to, co je vynikající je
snižováno na průměr, zatímco podprůměrnému, abnormálnímu,
patologickému a dokonce kriminálnímu se musí věnovat dojemná
starost a péče, která daleko přesahuje péči o zdravé, a to
proto, aby se opět zařadilo do stáda obecné uniformity. Jestliže
je dítě asociální či propadne, jestliže nezletilý se dopustí
znásilnění nebo zločinec – chudák – se stane vrahem, vše to
je chyba špatné výchovy, sourozenecké rivality a podobně.
V naší společnosti
existuje skutečná fascinace vším tím, co je nemocné,
degenerované či podprůměrné. Tři procenta mentálně zaostalých
dětí v populaci jsou ve středu veřejného zájmu; o 97%
normálních dětí v populaci se starají učitelé, jichž je málo,
kteří jsou špatně placeni a kteří pracují v situaci, kdy
dospívající vstupuje na univerzitu, neovládaje svůj mateřský
jazyk. Totéž platí s malými obměnami o delikventech, o něž se
láskyplně pečuje, zatímco „starší občané“ upadají do
chudoby, o každém druhu společenské spodiny, která z důvodu své
zvrhlosti zaplňuje titulky novin.
Z knihy: Ludwig von
Bertalanffy - Člověk - robot
a myšlení
