neděle 31. srpna 2014

L. von Bertalanffy o egalitarismu



Egalitarismus je jednou ze slavných myšlenek, které se přeměnily v karikaturu. V dějinách bylo zapotřebí tisíciletí, aby se došlo od potlačování většiny lidských bytostí k tomu, aby s lidmi bylo do určité míry nakládáno jako s rovnými a bratry. Vzápětí se však tento etický ideál stal pseudovědeckým dogmatem.

Jestliže jsou chování a osobnost v podstatě vytvářeny podmiňováním v Pavlovově, Skinnerově či Freudově smyslu, není příliš velkého rozdílu mezi holuby, krysami a opicemi na jedné straně a lidskými bytostmi na straně druhé. Tytéž principy se dají aplikovat kdekoliv, a to je správné. Pak je zcela správné, že to, co je vynikající je snižováno na průměr, zatímco podprůměrnému, abnormálnímu, patologickému a dokonce kriminálnímu se musí věnovat dojemná starost a péče, která daleko přesahuje péči o zdravé, a to proto, aby se opět zařadilo do stáda obecné uniformity. Jestliže je dítě asociální či propadne, jestliže nezletilý se dopustí znásilnění nebo zločinec – chudák – se stane vrahem, vše to je chyba špatné výchovy, sourozenecké rivality a podobně.

V naší společnosti existuje skutečná fascinace vším tím, co je nemocné, degenerované či podprůměrné. Tři procenta mentálně zaostalých dětí v populaci jsou ve středu veřejného zájmu; o 97% normálních dětí v populaci se starají učitelé, jichž je málo, kteří jsou špatně placeni a kteří pracují v situaci, kdy dospívající vstupuje na univerzitu, neovládaje svůj mateřský jazyk. Totéž platí s malými obměnami o delikventech, o něž se láskyplně pečuje, zatímco „starší občané“ upadají do chudoby, o každém druhu společenské spodiny, která z důvodu své zvrhlosti zaplňuje titulky novin.

Z knihy: Ludwig von Bertalanffy - Člověk - robot a myšlení