pátek 17. ledna 2014

Vzkaz ideologa nové pravice Welfa Herfurtha primitivní pravici a pokrytecké levici


V nacionalistických a identitářských kruzích je čím dál rozšířenější navazování přátelských kontaktů s jinými národy, vzájemné poznávaní jiných kultur a nejen verbální podpora ostatních identit, nýbrž i prostřednictvím humanitárních misí. Takovou agendu provozují aktivistické skupiny Nové pravice Austrálie a Nového Zélandu a to již nejméně šest let. Právě před šesti lety se uskutečnila poznávací mise Národních-Anarchistů do Laosu, Kambodži, Thajska a Vietnamu. Jejich reportáž si můžete přečíst v anglickém originále zde.

Stejně jako dnes čeští identiáři, čelila i Nová pravice spolu s Národními-Anarchisty kritice ze strany primitivní “pravice” a pokrytecké “levice”. Právě na toto dogmatické myšlení a pomluvy krátce zareagoval ideolog Nové pravice a Národního-Anarchismu Welf Herfurth textem, jehož překlad vám v následujících řádcích předkládáme.

Už od začátku naší poznávací mise nám bylo jasné, že mezi nacionalistickými a levicovými kruhy v Austrálii bude náš výlet brán jako kontroverzní počin. Předpokládali jsme, že nám bude levice podsouvat, že náš výlet byl promyšlená kamufláž a kouřová clona a pravičáci se budou ptát "Proč by nacionalista měl chtít navštěvovat právě tyto země?"

Dobře, takže pro levičáky máme následující odpověď. Věříme, že každá kultura má právo na sebeurčení, kulturní identitu a zachování svého způsobu života. Věříme, že nemáme právo někomu říkat,jak má žít a jaký politický systém musí mít ve své zemi. Vím, že někteří levičáci by chtěli proměnit celý svět v liberální demokratický ráj a označit každý národní stát, který nechce být součástí této utopie, jako rasistický nebo fašistický.

Nejste schopni porozumět skutečnosti, že každý nevidí tak růžově liberální demokracii jako vy. Tento pokus o sociální inženýrství není nic víc než kulturní imperialismus a mně osobně připomíná politiku Anglie za dávných dob, kdy se Angličané pokoušeli zavést anglický způsob života do svých kolonií. A všichni dobře víme, jak to dopadlo.

Nedokážete pochopit, že většina světových kultur má kmenové myšlení. Toto myšlení je založeno na silném komunitárním cítění, sounáležitosti se společenstvím a úctě ke starším. Celý koncept "voleb" jim je bytostně cizí a nutit jim demokracii nepřinese do jejich životů nic než chaos a utrpení. Jen se podívejte, co se děje v Iráku. Nikdo nemůže tvrdit, že liberální demokracie přináší dobro iráckému lidu.

My jako členové Nové pravice v Austrálii a na Novém Zélandu jsme velice šťastní, že můžeme navštěvovat cizí země a poznávat, jak tam lidí žijí a jakou mají kulturu. Nepovyšujeme se nad nikoho a nemyslíme si, že jsme lepší než oni. Nechceme ani do jejich zemí zavádět naše pravidla. Pokud jsme v jejich zemi a pokud pobýváme vevnitř jejich komunity, přizpůsobujeme se my jim a jejich pravidlům. Na oplátku očekáváme to samé, pokud budou oni v naší zemi.

Reakce “pravice” byla taková, jakou jsme ji očekávali –a možná ještě o trochu ostřejší. Od kroucení hlavou a údivu, proč někdo chce navštěvovat Asii a také otázek typu “Proč nejezdíte do Cabramatty1?” Až po názory, že jako Australané prý máme povinnost trávit dovolenou v naší zemi. Naše cesta proti nám vyvolala spoustu čisté nenávisti. Na jednom online fóru jsme byli označeni za zrádce rasy, sexuální turisty a naivní hlupáky atd. atd.

Vše bylo uvedeno ve velice dětinských a idiotských prohlášeních. Pak jsme se pohodlně usadili a přemýšleli nad tím, co to je za lidi, kteří stojí za těmito prohlášeními. Dospěli jsme ovšem k názoru, že nám udělali velikou službu tím, že nás takto označili. Proč? Je to velice jednoduché. Ukázali tím svou omezenost. Nejsou schopni přemýšlet mimo ty své politické škatulky. Vše, co je nové, je pro ně jed. Jsou to právě oni, kteří přes svou nejednotnost izolují sami sebe v politických škatulkách.

Mnoho lidí mi volalo a psalo e-maily, kde se ptali na náš výlet do Asie. Nikdo nebyl vůči nám nepřátelský. Možná s námi nesouhlasili, ale plně respektovali náš pohled na věc. Něco nás spojuje a něco rozděluje. Zralý přístup a práce na tom, co nám spojuje, je jediná cesta vpřed.

Všem, kteří nás anonymně na internetu nazývali výše uvedenými jmény děkuji, že jste ukázali světu, jak ignoranští a primitivní jste.

Děkuji, že jste ukázali světu, že otevřené myšlení není něco, co byste praktikovali. Doufám, že se cítíte dobře na vašich internetových fórech, kde žijete svůj druhý život. Zůstaňte tam, mějte pocit důležitosti a zachraňujte svět. Tak dlouho, jak tam budete, my v reálném světe nebudeme muset jednat s lidmi, kteří mají choré mozky, jako vy. A tak je to dobře.

Všem, kteří se snažili obhajovat naší cestu a mě osobně, moc děkuji za to, že se za nás postavili. Já vím, že mnoho z vás nesouhlasí s myšlenkami Nové pravice či Národního-Anarchismu, ale přesto jste hájili naše právo být odlišní. A to je třeba pochválit.

V neposlední řadě bych chtěl poděkovat všem, kteří se naší poznávací mise zúčastnili. Nejen, že jsme společně strávili skvělý čas, navštívili úzasná místa a zažili spoustu dobrodružství. Stmelili jsme také naše přátelství a kamarádství a to je něco, co nám již nikdo nevezme.

...

Welf Herfurth se narodil v roce 1962 v Německu. Ve 14 letech se s rodiči odstěhoval na několik let do Íránu, kde zažil bouřlivé období Íránské islámské revoluce. Po návratu do Německa byl jedním z nejschopnějších aktivistů mládežnické organizace NPD. Od roku 1987 žije v Sydney, kde byl i aktivním politikem za Australské demokraty a členem státní exekutivy za Nový Jižní Wales. Ze strany ovšem kvůli ideovým rozporům odešel a dnes je aktivní v několika humanitárních a dobrovolnických organizací. Je ideologem Nové pravice a Národního-Anarchismu. Napsal nespočet článků, esejí a knihu A Life in the Political Wilderness