Alexandr Geljevič Dugin: Okupace je okupace (I. část)

Přinášíme Vám překlad rozhovoru Manuela Ochsenreitera s ruským  profesorem Duginem. Pan Ochsenreiter je německým novinářem a představitelem tzv. Nové pravice, který nejčastěji publikuje o zahraniční politice Německa či jiných evropských států. Taktéž je odborníkem na politickou situaci na Středním východě.

Profesore Dugine, NSA a její špionážní skandál měl hluboký dopad na německo-americké vztahy. My Němci jsme po celé dekády tvrdili, že Washington je náš „přítel“ a „partner“. Nyní si ale mnoho Němců uvědomilo, že se USA do dnešních  dnů chová více méně jako okupační síla. Proč to trvalo tak dlouho, než si toto lidé uvědomili?

Nemůžeme odpovědět na takto důležitou otázku bez historických upřesnění. Především Německo prohrálo II. světovou válku. V květnu 1945 německá vojska bezpodmínečně kapitulovala.  Odpovědí na totální prohru  války byla totální okupace dvěma hlavními silami – USA a Sovětským svazem. Washington a Moskva nebyli jen dvě hlavní mocnosti na konci války – reprezentovali také dva ideologické tábory v poválečné éře. Německá východní území byla anexována Polskem a Sovětským svazem. Centrální část Německa byla okupována sovětskou armádou, západní Německo zase Spojenými státy a jejich spojenci Spojeným královstvím a Francií. Žádná část Německa nebyla již svobodná. Upřímně řečeno okupace je okupace. Neexistuje žádný stupeň okupace. S příchodem studené války a její ideologie se okupace v obou částech Německa změnila. Němci v NDR byli učeni tomu, že Sovětský svaz byl ten, který je osvobodil od nacismu a nyní jsou již svobodní. Sovětská okupace byla ve školách interpretována a vyučována tak, že se jedná o garanci svobody a nezávislosti.

To samé můžeme vidět v západním Německu kde anglo-saské okupační síly převychovávaly obyvatelstvo. Němci zde byli učeni tomu, že západní síly osvobodily v roce 1945 Německo, které v současnosti brání proti „komunistické hrozbě“ z Východu. Ale ani Němci z NDR či SRN nebyli svobodní a suverénní, byli stále okupováni.

To byla minulost. Ale se znovu sjednocením Německa v roce 1990 skončila i studená válka. To je to co političtí vůdci všech bývalých okupačních sil a kancléř Helmut Kohl tvrdili...

Tohle je možná jedna z největších dezinterpretací z mladší německé historie. To nebylo sjednocení, které by vedlo ke svobodě, suverenitě či nezávislosti Německa – byla to pouze absorpce dvou okupovaných území Německa. Anglo-saská část Německa jednoduše „přidala“ bývalou Sovětskou část. Tento krok má co dočinění s koncem studené války: Socialistický tábor kapituloval na úkor kapitalistického. Nyní je celé Německo okupované Západem. Politicky, ekonomicky, strategicky a intelektuálně je okupovanou zemní. Ve stejný čas se bývalá západní studeno válečná propaganda stala hlavním typem filosofie pro koncepci unipolárního světa. Pouze s jedním jediným pólem rozhodnutí – Západem. 

V roce 1990 tedy nebyla žádná šance získat reálnou svobodu?

Samozřejmě že šance byla. Po kolapsu komunistického bloku zde nebyl už žádný důvod k západní okupaci Německa. Německo nepotřebovalo žádné Americké vojska k obraně, protože hrozba byla pryč. Post-Sovětské Rusko bylo natolik slabé aby představovalo jakýkoli druh nebezpečí či problémů. Nebylo tedy potřeba žádné další přítomnosti amerických vojsk na Německé půdě.

Když byla v roce 1990 „Smlouva o konečném uspořádání vztahů k Německu“ vyjednána, sovětský vůdce Michael Gorbačov akceptoval setrvání vojsk NATO v oblasti. Sovětští vojáci byli staženi, ale americké vojsko se svým jaderným arsenálem zde zůstává do dnes. Proč Gorbačova kampaň neusilovala o svobodné, neutrální a nezávislé Německo?

Obecně lze říci, že celé období počátku 90. let je v moderních dějinách Ruska považováno za „velkou zradu“ našich národních zájmů. Vše co bylo učiněno v rámci vnitřní či zahraniční politiky Gorbačovem a později Jelcinem je posuzováno jako kompletní selhání. Považujeme jejich politiku za absolutně hloupou a neschopnou. Kapitulace na úkor Západu v roce 1990, opuštění NDR ne pro nové Německo, ale pro větší SRN je dnes v Rusku považováno jako největší díl hanby v této velké zradě. Gorbačov a Jelcin také obětovali naše Rusko!

...myslíte Sovětský svaz?

Ne, myslím Rusko! Větší Rusko nebylo vytvořeno Bolševiky, oni ho prostě převzali a přejmenovali ho na Sovětský svaz. Stát existoval stovky let před Bolševiky.

Vraťme se do Německa roku 1990: Německá nezávislost a neutralita byla diskutována i ve Washingtonu...

Mluvil jsem s polsko-americkým politologem, geostratégem a státníkem, který pracoval jako národně-bezpečnostní poradce – Zbigniewem Brzezinskim. Ptal jsem se ho proč Američané slíbili v prvních jednání Gorbačovi neutralitu. Brzezinski je velmi odvážná a upřímná osoba. Odpověděl mi upřímně: „Podvedli jsme Gorbačova“. Myslím, že Brzezinski mi řekl pravdu.

Ale to byl Gorbačov tak naivní nebo dokonce hloupý?

Gorbačov nebyl jen naivní, ale také zločinecký. On daroval všechny naše strategické pozice soupeři bez toho, aby něco získal na oplátku. A v tomto systému znovu sjednocení Německa je to perfektně vidět. Nebyla to německá národní událost (Ve smyslu sjednocení národa dle vůle lidu pozn. redakce), ale jednoduše výměna jednoho okupačního režimu za jiný. Nebyla zde žádná svoboda či získání suverenity pro Německo, pouze rozšíření anglo-saské okupace na další části vaší země. Od Washingtonu to byl velmi dobrý a chytrý krok, západní liberální hegemonie získala sílu nejenom nad bývalým Sověty obsazeným Německem, ale i nad východní Evropou aniž by obětovala jedinou kapku krve. My dnes můžeme říci, že slabost Sovětského svazu v roce 1990 byla německým neštěstím. Se silnější Moskvou by se Německo stalo nezávislým, svobodným a suverénním státem.

 

Američtí politici stejně tak jako němečtí politici používají termíny jako „přátelství“ a „partnerství“...
To je absolutně nemožné nazývat okupaci přátelstvím nebo partnerstvím. Partnerství a okupace si navzájem odporují. USA nemůžou být skutečným spojencem pokud stále okupují Německo.

Někteří mainstreamoví novináři brání přítomnost americké armády v Německu. Říkají: Německo musí být „hlídané“ západními spojenci, protože se v minulosti chovalo „nespolehlivě“...

(Smích) Vážně? Pojďme se podívat na dnešní Německo. Vaše země je zcela liberální, demokratická a zcela nevinná ve svojí vnitřní i zahraniční politice. Znovu: Není zde jediný důvod pro okupaci – ale okupace trvá. A to je skutečný skandál – ne špehování a špionážní aktivity amerických agentů v Německu. Tento status quo je zřejmý pro německou společnost. A stále více Němců se ptá proč okupace pokračuje?

Tito politici a novináři odpovídají velmi jasně: protože je tu „stud z minulosti“...

Tento „stud z minulosti“ byl dávno předtím. Stává se těžším a těžším ospravedlnit okupaci pomocí událostí, které se staly před 70 lety. Pro Německo je to dnes výzva, protože vládnoucí politická třída v Berlíně si zvykla na situaci okupace; ale to nemůže pokračovat věčně. Takže dnes existuje pouze jedna volba: buďto ukončit okupaci anebo jí přijmout jako věčnou.

Poměrně dlouhý čas uběhl od bezpodmínečné kapitulace německých ozbrojených sil v roce 1945. A my více a více oslavujeme Američany a jejich armádu jako „osvoboditele“...

Nikdo nemůže v této demagogii pokračovat donekonečna. Není zde žádný důvod aby Německo bylo členem NATO, není důvod pro americké vojska na německé půdě, není důvod považovat Washington jako „spojence“, není žádný důvod se domnívat, že národní zájmy Německa a USA jsou stejné. Ve všech aspektech má Německo svojí vlastní agendu. Takže v dlouhodobém horizontu může být pouze jedno řešení: Německo by mělo potvrdit svou nezávislost, svobodu a politickou entitu. Ať už američtí nebo němečtí politici říkají cokoli, pravda je velmi jednoduchá: Neexistuje svoboda s okupací. Jestliže Němci chtějí svobodu, nezávislost a suverenitu musí se vzbouřit proti okupaci. Nebouřit se proti okupaci znamená její přijetí. 

To zní až příliš snadně...

(Smích) Samozřejmě, že to není vůbec jednoduché. Hovoříme zde o velmi důležitém, dějinném a rozhodujícím politickém kroku. Ale je to nevyhnutelné, protože logika okupace začíná být víc a víc průhledná. Není možné už dále skrývat tento problém. Americká přítomnost v Německu je založena na čistě politicko-vojenských zájmech. Ne na strategických zájmech samotného Německa. Nyní je to jasné pro každého Němce – ale pochopení tohoto faktu je velmi obtížné. 

Takže skandál okolo NSA není nic jiného než jen symptom skutečného problému – okupace?

Ovšem! Neměli bychom se nechat mást prohozením symptomů se skutečnými problémy. Cokoli Američané dělají v Německu, dělají v pozadí okupační síly. Mimochodem: Washington v Německu nešpehuje – Washington jednoduše kontroluje svoje území. Po druhé světové válce byli pány půlky Evropy – nyní jsou pány celé Evropy. Zásahy Washingtonu ve vnitřních politických záležitostech evropských států nejsou brány jako „zahraniční politika“ - je to viděno jako forma vnitřní politiky.

Zdroj: manuelochsenreiter.com