V předchozích dílech naší reportáže, jsme popsali humanitární pomoc, kterou jsme poskytli základní škole a chudým rodinám s množstvím dětí. V tomto závěrečném díle se dozvíte jak o humanitární pomoci, kterou jsme poskytli válečnému invalidovi Duško Pejakovi, tak o tom kolik finančních i materiálních prostředků jsme v rámci sbírky shromáždili. Rovněž shrneme celou naší misi.
Návštěva srbských svatostánků
Po rozloučení s rodinou Kocinců se celá naše výprava odebírá do místa
našeho nocování, kde je pro nás připraven jako poděkování pozdní oběd
od našich báječných hostitelů. Není ale mnoho času a tak všichni
nasedáme do našich vyprázdněných automobilů a vydáváme se do dalšího
srbského kláštera nedaleko Prištiny – do Gračanice. Bohužel opět
dorážíme již za šera a tak stíháme jen rychlou prohlídku a prohození pár
slov s místními řádovými sestrami. Gračanica patří k nejvýznamnějším
srbským památkám, je zapsána na seznamu světového kulturního dědictví
UNESCO. V době naší návštěvy se zde konala večerní mše. Na zdi kolem
kláštera se nachází ostnatý drát jako ochrana před případnými útoky
albánských extrémistů. Protože se však klášter nachází uprostřed srbské
enklávy, není důvod, aby jej chránili vojáci či policisté, tak jako jiné
srbské památky. Čas nám je však v patách a my ještě dnes chceme
navštívit památník Gazimestan.
Jedná se o památník slavné kosovské bitvy z roku 1389, nejvýznamnější
bitvy srbské historie. I tento monument je chráněn ostnatými dráty a
hlídkou kosovské policie. Protože už byla tma, byl památník uzavřen.
Policisté, kteří jej hlídali, byli Srbové. Když jsme jim vyprávěli, že
jsme na Kosovu věnovali humanitární pomoc tamním Srbům, rozhodli se, že
nás mimořádně pustí k památníku. S jedním z policistů jsme vedli
zajímavý rozhovor o tom, jak se žije Srbům na Kosovu. Ačkoliv
diskriminace Srbů pokračuje, nedochází dnes již naštěstí v jeho kraji k
vraždám. Ovšem ještě před několika lety páchali Albánci běžně teror
proti tamním Srbům. Policistův bratr byl Albánci zavražděn při práci na
poli na počátku okupace. Byl veteránem, jako dobrovolník bojoval ve
válce proti Chorvatsku. V době, kdy jej teroristé z UČK zavraždili, byl
ovšem civilistou. Policista přitom přesně ví, kteří Albánci jeho bratra
zavraždili, žijí jen nedaleko místa, kde pracuje a on je běžně potkává. V
Kosovu se ovšem žádné spravedlnosti bohužel nedočká a vrazi jeho bratra
zůstanou patrně nepotrestáni. Všechny zločiny páchané na Srbech jsou
totiž v Kosovu beztrestné.
Rozloučení se srbskými přáteli na Kosovu
Večer se všichni scházíme v jednom malém hotelu v městečku Zvečane
nedaleko Kosovské Mitrovice, kde nás čeká závěrečná noc na naší pouti v
této úžasné části Srbska. Během večera se většina z nás ještě více
seznamuje s našimi zahraničními kolegy. Někteří z nás si i vyměňují
kontakty a pomalu plánují další akci tohoto typu. Navíc měl jeden z
italských členů naší výpravy narozeniny, ty jsme společně vesele
oslavili.
Druhý den ráno jsme se loučili s Dobroslavem Dobrićem, naším zdejším
hostitelem a jedním z předních předáků kosovských Srbů. Ten nám na
památku i jako poděkování věnoval řadu darů. Předákům a hlavním
organizátorům naší mise věnoval několik knih, alba se srbskými
vlasteneckými lidovými písněmi a tradičními epickými písněmi o srbských
hrdinech (tzv. guslarske pesme), dále nám daroval vlajku Srbské
radikální strany a prvotřídní místní víno. Všem členům naší výpravy
věnoval propisky a několik malých ikon s pravoslavnými světci. My jsme
Dobroslavu Dobrićovi darovali na oplátku několik českých piv. Ráno opět vstáváme brzy a překvapením na závěr pak byla kapela,
kterou pozval náš hostitel Dobroslav Dobrić, aby nám ráno po snídani
hrála na rozloučenou. Jednalo se o lidovou dechovou kapelu, která nám
hrála srbské vlastenecké a lidové písně. Když jsme odjížděli, hráli nám
Marš na Drinu, nejslavnější srbský vojenský pochod. Jednalo se o krásný
zážitek, při němž jsme mohli poznat tamní kulturu. Navíc se pro nás
jednalo o ohromnou poctu, neboť v srbské kultuře je pozvání muziky, aby
hrála pro hosty, považováno za neobyčejnou čest. Poté již vyrážíme do
Kraljeva, kde už na nás čeká válečný veterán Duško. Menší část českých
účastníků naší mise navštěvuje pravoslavnou mši a po té pokračuje do
Bělehradu, kde se setkává se srbskými vlastenci.
Pomoc pro válečného invalidu Duško Pejaka
Hranici mezi Kosovem a centrálním Srbskem přejíždíme bez problému.
Poté přijíždíme do města Kraljevo, které leží ve středním Srbsku. Zde
navštěvujeme Duško Pejaka a jeho maminku. Duško Pejak je válečným
invalidou. Jako dobrovolník bojoval v letech 1992-1995 ve válce v Bosně.
Byl těžce zraněn a již 18 let je na vozíku, navíc neustále trpí
bolestmi a dvakrát denně jej navštěvují zdravotní sestřičky, aby mu daly
injekci proti bolestem. Pečuje o něj pouze jeho nemocná maminka, která
má 75 let. Duško Pejak je nejen válečným hrdinou, ale udělal na nás
velký dojem také svojí lidskostí a dobrotou. Podrobnosti o něm i jeho
životním příběhu se můžete dočíst v tomto článku: Válečný hrdina Duško Pejak.
Duškovi jsme věnovali jednak dárkový balíček, ke kterému jsme
připojili i dvě česká piva a pak 220 euro jako finanční pomoc. Ty jsou
pro něj velmi potřebné, neboť z těchto peněz bude moci zaplatit drahé
léky, které nutně potřebuje. Duško i jeho maminka měli z naší návštěvy
ohromnou radost, šťastní byli už jen díky tomu, že jsme si na ně
vzpomněli a navštívili je. I přesto, že žijí velmi skromně, připravili
pro nás nejlepší pohoštění, jaké si mohli dovolit a věnovali nám jako
pozornost rakiji, med a chléb, vše domácí a velmi dobré. Duškovi a jeho
mamince jsme vyřídili pozdravy od čtenářů našeho webu a i oni všechny
vřele pozdravují a velmi děkují za pomoc. Neměli jsme ale mnoho času a
tak jsme brzy museli pokračovat dál.
Naší další zastávkou byl Bělehrad, zde jsme ještě jednou na chvíli
navštívili naše kamarády ze Srbské radikální strany v jejich sídle.
Rozloučili jsme se ještě se zahraničními členy naší mise a pak jsme
pokračovali v cestě domů. Do České republiky jsme dorazili v brzkých
ranních hodinách.
V následujícím závěrečném díle naší reportáže se můžete těšit na
shrnutí našich dojmů z Kosova a aktuální zprávy o tamní situaci.
Samozřejmě zde uvedeme také informace o tom kolik finanční a materiální
pomoci jsme přesně vybrali a kolik humanitární pomoci shromáždili také
zahraniční účastníci mise včetně informací o tom, jak byla veškerá pomoc
rozdělena mezi příjemce. Tento závěčný díl vyjde již brzy v
následujících dnech.
...
Čtěte také:
