CANTO XLV
Usura
Usura nemá pro nikoho dům z dobrého kamene
kde každý kvádr hladce otesán dobře zapadá
aby se vytvářel vzor průčelí,
usura
nemá pro nikoho na zdi jeho kostela namalovaný ráj
harpes et luz
ani místo, kde panna přijímá poselství
a svatozář se řine z protětí
usura
nedá nikomu spatřit Gonzagu jeho dědice a konkubíny
nevytváří obraz, aby přetrval a my s ním žili
zpodobuje ho na prodej, na odbyt,
usura, hřích proti přírodě,
dává ti chléb z čím dál plesnivějších hadrů
dává ti chléb suchý jak papír
není v něm horské zrno, ani vydatná mouka
v usuře linka bytní
v usuře se stírají kontury
a nikdo nenachází místo k prodlévání.
Kameník nemůže ke kameni
tkadlec nemůže ke stavu
KVŮLI USUŘE
vlna nepřichází na trh
z ovcí není užitek kvůli usuře
Usura je mor, usura
otupuje jehlu v dívčí ruce
ochromuje přadlákův um. Pietro Lombardo
nevzešel z usury
Duccio nevzešel z usury
ani Pier‘ della Francesca; Zuan Bellin’ nevzešel z usury
ani „La Calunnia“ nebyla z usury namalována.
Z usury nevzešel Angelico; ani Ambrogio Praedis, z usury
Nevznikl žádný kostel podepsaný v tesaném kameni: Adamo me fecit.
Z usury nevznikl Sv. Trofim
Z usury nevznikl Svatý Hilarius,
Usura pokrývá rzí dláto
Rozežírá řemeslo i řemeslníka
Hryže nit ve stavu
Nikdo se nenaučí tkát zlato v jejím vzoru
Z usury blankyt zachvátila sněť; karmín se nevyšívá
Smaragd nenachází Memlinga
Usura hubí dítě v lůně
Zaráží mladíkovo dvoření
Ochablost vnáší na lože, prostírá se
mezi mladou nevěstou a jejím ženichem
