Srbská radikální strana patří již přes 20 let mezi nejvýznamnější politické strany v Srbsku. Jejím nejdůležitějším cílem je sjednocení všech srbských zemí do jednoho státu (viz niže). Založena byla r. 1991 a v jejím čele stojí od jejího vzniku až dodnes Vojislav Šešelj, který je silnou charismatickou osobností. Proces vzniku strany byl zahájen po znovuzavedení pluralitního politického systému v tehdejší Jugoslávii, tedy v lednu 1990 kdy bylo založeno Srbské svobodné hnutí, později přejmenované na Srbské hnutí obnovy. Vojislav Šešelj se však později od tohoto hnutí odtrhl a založil své vlastní Srbské četnické hnutí (1). V únoru 1991 se spojil s částí Lidové radikální strany, kterou vedl Tomislav Nikolić a společně založili Srbskou radikální stranu (SRS). Členové a příznivci této strany jsou běžně označováni jako „radikálové“.
Strana od svého založení patří k předním politickým stranám v Srbsku. Ve většině voleb získala okolo 25-30% hlasů a je tedy i jednou z nejsilnějších nacionalistických stran v Evropě. Celkem dvakrát zvítězila v parlamentních volbách. Ve všech ostatních parlamentních volbách, s výjimkou těch posledních, se umístila vždy na druhém nebo v nejhorším případě třetím místě. Žádná jiná strana ovšem nebyla ochotna spolupracovat se SRS na vytvoření společné vlády a radikálové tak pokaždé zůstali v opozici. Pouze v 90. letech SRS příležitostně podporovala režim Slobodana Miloševiće a na konci 90. let se podílela na jeho socialistické vládě. Od pádu tohoto režimu v roce 2000 je SRS nepřetržitě v opozici. Až do roku 2012 byla nejsilnější opoziční stranou v srbském parlamentu. Radikálové měli vždy mezi srbským obyvatelstvem značnou podporu, svědčí o tom mimo jiné i stotisícové demonstrace, jež dokázala SRS v průběhu své existence opakovaně zorganizovat na podporu svojí politiky.
Program SRS
Hlavním a nejdůležitějším cílem této strany je sjednocení všech Srbů v jednom státě. Ostatně o tom svědčí i webové stránky SRS, hned na úvodní stránce se nachází následující citát Vojislava Šešelja: „Koncept velkého Srbska představuje smysl existence Srbské radikální strany“. Velké Srbsko by dle nich mělo zahrnovat kromě území dnešního Srbska a Kosova, také Černou Horu, Republiku Srbskou (2) a Republiku srbskou Krajinu (3). Posledně jmenovaná Republika srbská Krajina byla srbským státem existujícím v letech 1991- 1995 v srbských oblastech a její území je dnes pod Chorvatskem. Konkrétně se jednalo o západní a východní Slavonii, Baranju a tzv. srbskou Krajinu, která se rozkládala v Dalmácii a zahrnovala zhruba kraje Lika, Kordun a Banija. Jednotný srbský stát by mohl dle některých neoficiálních názorů dále zahrnovat také úplně celou Dalmácii a Slavonii a také celou Bosnu a Hercegovinu, tedy i ty její části, jež jsou dnes pod kontrolou bosňácko-chorvatské federace. Na těchto územích by měl tedy vzniknout jednotný srbský stát, jenž by nesl oficiální název „Velké Srbsko“ a jenž by byl demokratickou parlamentní republikou, s tržní ekonomikou, sociálním zabezpečením obyvatel i moderním právním systémem.
Dále by se dle SRS mohla stát součástí srbského státu i Makedonie, ovšem pouze pokud to bude svobodná vůle Makedonců (na základě svobodného referenda). Pakliže by k tomu došlo, srbský stát by byl uspořádán jako federativní stát. SRS chce usilovat o vytvoření Velkého Srbska pouze legitimními mírovými prostředky.
Výrazným rysem SRS je samozřejmě také antiamerikanismus a antiglobalismus. V zahraniční politice jsou radikálové velkými odpůrci globalizace, USA, NATO, EU a nového světového řádu. Naopak své spojence vidí SRS v Rusku, Číně a antiamerických státech blízkého východu či latinské Ameriky. Například za svého nejvýznamnějšího spojence po Rusku a Číně považovala SRS Irák Saddáma Husajna. Sám Vojislav Šešelj byl velkým přítelem Saddáma Husajna až do jeho smrti. Dále měla SRS vynikající vztahy také s Kadáfího Libyí. V současnosti má SRS nejbližší vztahy s Ruskem a výborné přátelské vztahy má také s Iránem, Venezuelou a Palestinou a i s dalšími antiglobalistickými režimy ve světě, jako např. se Severní Koreou. O zahraničněpolitické orientaci SRS svědčí i prohlášení Vojislava Šešelja, jenž sám sebe označil za antiglobalistu, otevřeného nepřítele USA, nesmiřitelného protivníka EU a velkého nepřítele NATO. SRS samozřejmě také značně spolupracuje s ostatními nacionalistickými a ultrapravicovými stranami v Evropě. Významnými nacionalistické strany, s nimiž SRS spolupracuje, jsou například Francouzská národní fronta Jean-Marie Le Pena, dříve také Strana svobodných (především za života Jörga Haidera), LDSR Vladimíra Žirinovského, či Liga polských rodin.
Dalším důležitým bodem programu je dosažení národní jednoty všech Srbů, překlenutí ideologických rozdílů a vytvoření jednotného srbského národního programu, jenž by v budoucnu prosazoval srbský stát. Jeho součástí má být mimo jiné především podpora srbské diaspory a umožnění návratu všech srbských uprchlíků. Dále je kladen velký důraz na rozvíjení národního uvědomění a vlastenectví v srbské společnosti. K tomu má docházet nenásilnou formou. Členové SRS mají jít v tomto směru svým spoluobčanům příkladem a mají se vyznačovat především velkou láskou k vlasti a svobodě. Nové generace mají být vychovávány v duchu národní hrdosti a oddanosti k vlasti. Významným bodem programu je rovněž ochrana národních tradic. Tu má zajišťovat stát a také vzdělávací, kulturní, vědecké a umělecké instituce financované státem. Přitom ovšem má být zachována úcta a respekt k ostatním národům a kulturám.
Srbská radikální strana má velmi kladný vztah k Srbské pravoslavné církvi. Věnuje ji také velkou část svého programu. SRS sama sebe označuje za stranu věřících lidí, kteří ctí pravoslavnou církev a váží si jí, zároveň však deklarují toleranci ke všem ostatním náboženstvím. Odmítají ovšem teokratický stát a zasazují se za odluku církve od státu. Na druhou stranu ovšem chtějí radikálové podporovat zvyšování vlivu Srbské pravoslavné církve mezi Srby, chtějí s církví spolupracovat při ochraně tradičních hodnot a v podpoře vlasteneckého cítění obyvatelstva. Zároveň prosazují, aby byla srbská mládež vychovávána v pravoslavném duchu. Rovněž chtějí věnovat velký prostor pravoslavné církvi v mediích, aby ta skrze televizi a další media měla co největší vliv na obyvatelstvo a mohla především mezi mladými šířit pravoslavné hodnoty. I v rámci školství chtějí radikálové zavádět výraznější a hlubší výuku náboženství. Jsou také proti šíření různých sekt v Srbsku. Celkově spolu mají SRS a Srbská pravoslavná církev velmi kladný a blízký vztah. Církevní hodnostáři dokonce opakovaně vystupovali v předvolebních spotech radikálů. Dá se říct že SRS má u pravoslavné církve, nebo přinejmenším u její významné části, značnou podporu.
SRS klade velký důraz
na rodinu a její význam ve společnosti. Chce ji všemožně
podporovat, především s cílem zvýšení porodnosti. Zároveň
s tím radikálové prosazují tradiční křesťanskou morálku
a její ochranu a propagaci ve společnosti.
SRS požaduje, aby Srbsko bylo centralizovanou, ústavní, demokratickou a parlamentní republikou. Rovněž prohlašují, že jakmile se dostanou k moci, budou tolerantní vůči opozici a budou ji respektovat. Souhlasí rovněž s rovností všech občanů bez ohledu na národnost, vyznání či pohlaví. Významnou součástí jejich programu je rovněž péče o srbské uprchlíky z dob válek v bývalé Jugoslávii a také o Srby žijící v diaspoře. Vystupují proti politizaci státních úřadů a policie chtějí, aby tyto instituce byly nezávislé na politických stranách. Dalším zásadním bodem jejich programu je boj proti korupci a organizovanému zločinu. SRS se mezi srbskou veřejností těší pověsti jediné politické strany, jež není zkorumpovaná a která není ovlivněna mafiánskými klany. Dalším podstatným bodem programu je pro SRS zlepšení ekonomické situace. Radikálové chtějí usilovat o pozvednutí průmyslu i zemědělství a rovněž o výrazné snížení nezaměstnanosti a zlepšení sociálního zabezpečení občanů.
Velký význam přikládá SRS také armádě. Zasazuje se za budování silné a akceschopné armády, jež by dokázala hájit Srbsko proti všem možným hrozbám. Chce aby, armáda byla zcela apolitická. Podporují rovněž šíření a upevňování vlasteneckého cítění mezi vojáky. Součástí armády by dle radikálů měli být i dobrovolnické útvary občanů. SRS podporuje také obnovení základní vojenské služby (4). Zvláštní pozornost věnují péči o válečné veterány.
Radikálové chtějí rovněž zajistit všechna práva příslušníkům národnostních menšin. V řadách SRS je celá řada příslušníků etnických i náboženských menšin. Mimo jiné v ní jsou aktivní například Maďaři, Slováci, Bulhaři, muslimové i příslušníci dalších etnických i náboženských menšin. Někteří příslušníci těchto menšin byli za SRS zvoleni do parlamentu i do jiných důležitých politických funkcí a zastávají v ní i významné stranické funkce.
Před posledními volbami radikálové věnovali velkou pozornost sociálním tématům. Tak jako ve zbytku Evropy i v Srbskuse stále více otevírají sociální nůžky mezi společností. Tzv. volný trh a glbalizace má na svědomí stále více obětí. To si členové SRS velmi dobře uvědomili a nabídli program, který reagoval na vládu nesmyslných škrtů a oklešťování sociálního systému.
Organizace a symboly SRS
Nejdůležitějším orgánem SRS je celostátní sjezd strany, jenž se pravidelně koná každé 4 roky. Delegáti sjezdu volí předsedu strany, jeho zástupce a členy centrálního celostátního vedení strany. Sjezd rozhoduje o programu a stanovách strany a určuje její směřování v následujícím čtyřletém období. Centrální celostátní vedení strany má 101 členů a rozhoduje o nejdůležitějších organizačních záležitostech strany. Dalším stranickým orgánem je generální sekretariát, v jeho čele stojí generální tajemník. Ten je zvolen centrálním celostátním vedením a poté jmenuje dva své zastupce a dalších 8 členů generálního sekretariátu. Další stranickou institucí je výkonný výbor, ten je teritoriálním orgánem strany. Celkem má strana okolo 80 000 členů.
Symboly Srbské radikální strany jsou pečeť, vlajka, hymna, znak, krsna slava a významný den. Pečeť strany je kulatá, po obvodu je nápis „Srbská radikální strana – Bělehrad“ a ve středu se nachází stranický znak. Tím je orel dynastie Nemanjićů s křížem a čtyřmi „C“ na hrudi a zkříženými meči. Vlajka strany je modrá se znakem v bíle barvě uprostřed. Hymnou strany je píseň „Připravte se četnici“, jedná se o známou píseň srbského nacionalistického odboje z dob druhé světové války. Krsna slava je významný pravoslavný svátek. Každá Srbská rodina, ale i instituce, má patrona z řad svatých a den zasvěcený danému patronovi oslavuje. Tomuto svátku se říká „krsna slava“. SRS má svoji krsnu slavu dne 12. února kdy slaví tři svaté Jerarchi. Významným dnem strany je 23. leden, toho dne se r. 1990 konal ustavující sjezd Srbského svobodného hnutí, jež je považován za první celostátní sjezd SRS.
...
Poznámky:
(1) Četnici – jedná se o označení příslušníků srbského nacionalistické odboje, jak za druhé světové války, tak i v předchozích konfliktech. Nemá nic společného s policií, pojem „četnik“ je odvozen od slova četa a odkazuje na to, že četnici bojovali rozdělení do čet. V současnosti se toto označení někdy používá jako synonymum pro srbské nacionalisty.
(2) Ta se nachází v Bosně a Hercegovině, kde tvoří jednu ze dvou respektive tří samosprávních jednotek (Federace Bosna a Hercegovina, Republika srbská a Distrikt Brčko). V oblasti Republiky srbská žije zhruba 1 500 000 obyvatel. 88% (!) z nich se oficiálně hlásí k srbské národnosti.
(3) V této části uzemí žije dle oficiálních údajů více jak 52.3% Srbů.
(4) Ta byla i přes nevoli občanů na nátlak Západu zrušena. Západ si velice dobře uvědomoval sílu armády, která se mezi běžnými srbskými občany tešila obrovské důvěře a oblíbenosti. Velká část lidových písniček například pojednává o matkách, které pláčou štěstím, když posílají svého syna na vojnu. Dále například v životě muže existují dva velevýznamné okamžika, které se slaví. Jedním z nich je svatba a druhým odvod na vojnu. Na každou oslavu je častokrát zvána až stovka příbuzných a přátel.
