středa 1. května 2013

Alain de Benoist o EU, globalizaci a „homo economicus“


V jednom z rozhovorů se francouzský nonkonformní autor Alain de Benoist svými trefnými postřehy dotknul současných témat točících se kolem toho, co hýbe celou Evropou. Tedy Evropskou unií, její integrací, její suverenitou, působením globalizace a jejího konzumního způsobu života. A jaké jsou myšlenky tohoto inspirativního muže?

Alain de Benoist se již přes čtyřicet let, jako podporovatel budování skutečné Evropské federace, ohrazuje proti jakobínskému nivelizujícímu centralismu vzešlému z plodů velké francouzské revoluce a právě takový jakobinismus pro něj představuje současná EU. „Ti, kteří dnes popisují Evropskou unii, jako ,federální Evropu‘ jen dokazují, že nemají ponětí, co je to federalismus.“ přemýšlí de Benoist o současné situaci „Evropského superstátu“ a pokračuje: „Ve federalizovaném systému by měly být záležitosti řešeny na nejnižší možné úrovni, pouze rozhodnutí, která se svou povahou vymykají nejnižší úrovni, by měla jít zpět na vyšší úroveň rozhodování.  Tato zásada se nazývá subsidiaritou nebo dostatečnou kompetencí. Evropská unie je organizována na opačném principu, na principu nekompetence: komise v Bruselu, jejíž členové nemají demokratickou legitimitu, rozhodují nezávisle na téměř všech a to od shora dolů. To je důvod, proč je Evropa hluboce Jakobínská.“  

Současná EU podle de Benoista zbavuje své občany o možnost participovat na politické moci, odebírá tedy suverenitu nejen jim, ale celým národům. Přitom se však EU stává čím dál tím více „domestifikovanou silou“ ve středu zájmů zejména Spojených státu. „Národům a regionům je postupně odebírána suverenita, která mizí v černé díře, zatímco žádná evropská suverenita se nedostavuje,“ zhodnocuje de Benoist. EU je pro francouzského autora projektem postaveným proti zdravému rozumu. Projektem, jehož cílová stavba nebyla nikdy definována. Evropská integrace byla zcela vybudována neoliberálními ideologiemi – EU se zaměřila pouze na obchodní aspekt (trh a průmysl) místo toho, aby se zaměřila na politiku a kulturu, aby se tím stala geopolitickou silou s přesně definovanými hranicemi a cíli, která by si svými rozhodnutími zajistila suverenitu v multipolárním světě.

Přemýšlením o multipolárním světě se Alain de Benoist dotknul dalšího tématu a tím je globalizace, na níž se Evropa ve stínu Spojených státu podílí. De Benoist tleská všem zemím „třetího světa“, které jsou dnes kritizovány za to, že odmítly „myšlenku pokroku“, která jim je globalizací vnucována. V současném „spojeném“ (unipolárním) světě, který se řídí stejným a zcestným scénářem, ve kterém jsou národy součástí ekonomických faktorů a ne naopak, de Benoist vítá každou kapku odporu v moři globalizace. Současný unipolární svět vykořeňuje celá společenství a jejich členy, kterým bere jejich identitu, kterou se snaží nahradit náboženstvím peněz. To vede k nekontrolovatelnému toku peněz a lidí po celém světě: „Vymýcení kolektivních identit, ukončení národů a kultur ve prospěch velkého homogenního globálního trhu, je podle mého názoru jedním z největších současných hrozeb. Lidstvo je skutečně bohaté jen svou rozmanitostí,“ dodává Alain de Benoist. Universum globalizace by mělo být nahrazeno pluniverzem multipolárního civilizačního světa. 

Zničení všech národních, kulturních a kmenových vazeb tak vede ke vzniku „novému typu člověka“, který s tím Nietzscheho nemá rozhodně nic společného. Tím „novým člověkem“ je výtvor globalizace, který je de Benoistem nazýván jako tzv. „homo economicus“. Tedy člověk bez jakýchkoliv vazeb, plně individualizovaný, preferující tržní vztahy před národní solidaritou a chladně kalkulující v rámci logiky trhu. Alain de Benoist rozvíjí způsoby jeho myšlení a jednání: „Ve světě, kde se vyrábí věci jen proto, aby se kupovaly a prodávaly je vláda peněz neoddělitelná od antropologického modelu homo economicus, který je řízen pouze touhou neustále maximalizovat svůj nejlepší materiální zájem … všechno musí být omezeno na tržní hodnotu.“