Následující text je převzat ze stránek nizozemských autonomních nacionalistů (ZDE) a zabývá se v identitářských kruzích kontroverzním tématem, jakým squatting bezpochyby je. Obsazování budov bylo v Nizozemsku legálním do roku 2010, než bylo novým zákonem potlačeno, ale ani to místní hnutí neodradilo od obsazovacích akcí, které taktéž probíhají již několik let v Itálii pod hlavičkou národního hnutí CasaPound.
Obsazené budovy rozhodně nevedou v Nizozemsku ke squatům „hrůzy“, jak je známe od nás, ale k národním autonomním ostrůvkům vzdoru systému, které nabízejí domov a kulturní možnosti nizozemskému lidu. V naší zemi se národní hnutí těší šikaně ze strany systému a ještě si na přímou akci v podobě obsazování budov netrouflo. Prázdné budovy jsou tak i díky šikaně systému dány všanc bytovým spekulantům a chátrání, zatímco naši lidé často díky „blahobytu kapitalismu“ končí na ulici.
Squatting je stále legitimní akcí
Squatting je okupace majetku bez souhlasu jeho vlastníka. Vzniknul jako reakce na mohutný bytový nedostatek v šedesátých letech. Během krizových 70. a 80. let se stával čím dál více populárním a squatterské hnutí dostalo převážně levicovou ideologii. Squatting jako prostředek k akci byl dlouhou dobu diskutovaným tématem v národním hnutí. Od 1. 10. 2010 je squatting v Nizozemsku trestný prostřednictvím nového zákona, ale to neznamená, že diskuse o squattingu by měla přestat.
Chceme, aby bylo jasné, že squatting není výsadou levicového hnutí. Ačkoliv je squatterství historicky spojeno s levicovým hnutím, neznamená to, že právě ono má monopol na boj za právo na bydlení. Obsazovací boj se týká nás všech. V době, kdy se našim lidem nedostává bydlení, jen předraženého nájemného, a tak končí na ulici bez přístřeší, zatímco bezohlední majitelé realit a spekulanti hájí jen své bezohledné právo na zisky, je náš odpor absolutní povinností!
Neomezené vítězství kapitalismu stvořilo společnost, v níž se touha po penězích stala nejvyšším cílem života. Zisk a hospodářský růst je uctíván, chamtivost a sobectví jsou všudypřítomné. Bytová politika se tak stala jen další možností pro bohaté, jak dále zbohatnout. Nouze o bydlení byla způsobena politikou vlastníků bytů, privatizováním bytových družstev a investory, kteří bourají domy z ekonomických zájmů. Z jejich pohledu není bydlení primární životní potřebou pro životy lidí, ale pouze produktem, na kterém mohou vydělat. Bytová nouze poskytuje spekulantům prostředek ke zvyšování nájemného a tak prostřednictvím nájemníků maximalizovat své zisky. Tím jsme přišli o právo na bydlení. Základní potřeby by neměly být zprivatizovány!
Stejná tak vláda, která nepodpořila svůj lid, který má zastupovat, v otázce primárních potřeb, zavedla zákon postihující squatterství, čímž nabídla ochranu spekulantům, kteří se obohacují na právu na bydlení. Squatting a další formy protestu proti této nespravedlnosti a vykořisťování našich lidí jsou zcela legitimní formou odporu. Bydlení je absolutním právem pro každého našeho krajana!
Squatovací právo tak musí být viděno v kontextu represivních právních předpisů, které jsou využívány k utlačování lidu. Prostřednictvím zákonů se legislativa snaží učinit každý pokus o protest proti korupci vlády za nemožný a chrání spekulanty, kteří vykořisťují náš lid. Tento zákon není a nebude útokem na levicové struktury nebo Antifa tvrze, protože všechny jejich významnější prostory jsou již legální nebo soukromé, ale útokem na práva našich lidí se bránit a na možnost aktivního odporu proti zřízení, které ohrožuje jejich právo na existenci. Kapitalismus jen chce podmaňovat, utlačovat a využívat lid. Prostřednictvím represivních právních represí, jako je zákon o squatterství, berou lidem prostředky, jak odolávat nekalým praktikám spekulantů. Takže podpora squatterského zákona se rovná podpoře represí!
Je povinností národního hnutí účastnit se boje o bydlení. Prostředek přímé akce, jakým je squatování, nesmí zůstat nevyužit. Squatováním mohou být vytvořeny autonomní národní zóny, ohniska radikálního odporu. Obsazené budovy mohou poskytnout životní prostor pro naše lidi – ubytování, sociální aktivity a mnohem více. Praxe národních autonomních oblastí, jako jsou obsazené „kasárny“ v Eindhovenu nebo „strašidelný dům“ v Monster, jasně ukázali, že squatting byl a stále je legitimním a nezbytným prostředkem pro naše aktivity. S nebo bez squatterského zákona, tak bude squatování pokračovat!
