Česko skutečně nejdemokratičtější zemí světa?
Fraška stíhání členek RWU má pokračování. Policie navrhuje obžalobu. V obžalovací spis obsahuje provinění jako například organizaci a pořádání dětských dnů se soutěžemi pro děti či mikulášské besídky. Dále pak držení megafonu na řádně povolených akcí, zajištění květin, dětské besídky apod. Jedna z obviněných byla držena na vazbě téměř 14 měsíců, přičemž prodloužení vazby bylo nezákonné. Stíhání politického disidentu probíhá takřka permanentně již několik let. Obvinění jsou směšná a samotné procesy se táhnou neuvěřitelně dlouho. Několik lidí strávilo na vazbě téměř rok pouze za lepení nálepek. Nejsou to jen disidenti, kterých se tato perzekuce týká.
Vlivem permanentního porušování Ústavy posílá režim do existenčních nouzí a potíží stále více lidí, přičemž vedle toho vynakládá veškeré úsilí o likvidaci práv a svobod a usiluje o kriminalizaci názorů. Za pouhé vyřčení slova hrozí kriminál, za likvidaci a potlačení práv tisíců lidí (jenž má garantovat ústava), čeká profesionální politiky teplé místečko v dozorčích radách.
Před několika dny, měl Jan Palach výročí svého úmrtí, následkem činu, kterým chtěl probudit z letargie tehdejší společnost. V dnešním režimu tento způsob smrti každým rokem zvolí zhruba deset lidí. Většinou je k tomu vedou existenční a rodinné důvody. Je zde spousty faktorů, velkou část z nich má však na svědomí režim podněcováním řady patologických jevů nebo jednoduše typickými projevy kapitalismu - nezaměstnanost, exekuce, apod., které v konečném důsledku vedou k osobním katastrofám. A desítky dalších sebevražd ze sociálních důvodů zaviněných ztrátou práce nebo v důsledku postižení nejrůznějšími majetkovými podvody nebo spekulacemi. To vše je v pořádku a v souladu s tržní demokracií.
Žijeme v době, kdy je úspěch atomizované společnosti měřen výší výnosů ze spekulací, kterým je upozaděn veškerý úpadek, exekuce, existenční nouze lidí, chudoba, umrzající lidé v ulicích a ekonomické sebevraždy. Režimu jsou práva i potřeby občanů zcela vedlejší, ignorují je. Rovněž to dokazují opatření, která v době ekonomické krize realizují. Činí vše pouze v zájmu dalšího udržení a růstu zisků bank a korporací na úkor všech občanů, především zaměstnanců, důchodců a rodin s dětmi. Například podle nejnovějších zjištění žije 10% obyvatelstva v chudobě, přičemž z celkového počtu mladých rodin jich je zhruba 20%.
Ministerstvo vnitra definuje extremismus takto: „Vyhraněné ideologické postoje, které vybočují z ústavních, zákonných norem, vyznačují se prvky netolerance a útočí proti základním demokratickým ústavním principům, jak jsou definovány v českém ústavním pořádku.“
Skutečností je, že chování současné české vlády, Ústavního soudu ČR a dalších orgánů státní moci je stále více v rozporu s ústavními zákony a tedy naplňováním výše citované definice. Podle Ústavy si můžeme dělat akce jaké chceme, tedy i mikulášské, avšak zákony a chování režimu hovoří o opaku. Podle Ústavy máme právo na bezplatnou zdravotní péči, ale zákony nás nutí platit za jednotlivé úkony a zákroky. Podle Ústavy má každý právo na důstojný život, ale v naší zemi máme desítky tisíc lidí bez domova, důchodci se přehrabují v odpadcích a rodiny živoří, počty lidí v osobních bankrotech a exekucích jsou historicky rekordní a rostou. Podle Ústavy má každý právo zajistit své životní potřeby prací, máme však rekordní nezaměstnanost (zhruba 15% obyvatel v produktivním věku). Podle Ústavy má být každý spravedlivě odměněn za práci, zákonná minimální mzda však nepokryje ani nájem bytu či základní potřeby díky růstu cen… a dalo by se pokračovat.
Systematické porušování práv a svobod se nadále prohlubuje. Je vysoký kontrast mezi tím, co je psáno, co se má provádět (Ústava) a tím, co se skutečně děje. Režim útočí na práva všech bez rozdílu. Vede válku proti všem. Z počátku vedenou výhradně proti „extrémistům“, po kterých přišli na řadu další, tentokrát nezaměstnaní, pacienti, důchodci, a další. Nejdřív si zkrátka režim přišel pro „extrémisty“, na které čekala vazba, poté byli nezaměstnaní nuceně hnáni do ulic a dodnes jsou permanentně a protiústavně pacienti okrádáni o své úspory a důchodci o své poctivě vydělané peníze. Ústavní pořádek je potlačován samotným režimem. Těm všem a spousty dalším upírá režim jejich práva. Rodinám pomoc, důchodcům důstojný život, stejně tak invalidům nemohoucím a potřebným, nezaměstnaným pomoc a právo na práci, zaměstnancům pracovní práva.
Mysleme na to, že realizací těchto kroků se režim sám dostává do pozice, kdy vystupuje jako protizákonný a potlačující lidská práva a svobody. Nezapomeňme, že totalita se neoznačí sama, ani minulý režim se sám neoznačil za nedemokratický - za něj hovořily jeho oběti. A dnes? Počet obětí dnešního režimu, jenž by mohly žalovat (a jejíž práva byly pošlapány) bude stále narůstat, úměrně k represím (reformám a škrtům), vedené plošně režimem proti obyvatelstvu naší země. Některé z nich již však žalovat nemohou... Proto máme právo se postavit a tento odpor je oprávněný, neboť diskuze a demokratické prostředky jsou znemožněny. Dnešní tržní demokracie nemá s demokracií vůbec nic společného.
