„Náhle bylo v davu ticho. Vysoký pohledný snědý muž, oděný v bílé košili rumunských sedláků, přijel na bílém koni. Zastavil těsně u mě a já jsem nespatřil žádné obludné oči, ani nepocítil zlo v jeho duši. Naopak. Jeho dětský, upřímný úsměv ozařoval celý ten ubohý zástup, tím se zdál být ještě záhadnějším než doposud. Charisma je nepřiměřeným slovem k tomu, co by mělo definovat tu sílu, která z něj vyzařovala. Byl jednoduše součást toho všeho - lesů, hor, bouří, zasněžených vrcholků Karpat, jezer a řek. A tak stál uprostřed davu tiše. Neměl potřebu k tomu, aby mluvil. Jeho mlčení bylo výmluvné, zdálo být se silnější než ti, kteří se zapletli do řečí. Stará bělovlasá selka udělala rukou znamení kříže na prsou a zašeptala směrem k nám: „Vyslanec Archanděla Michaela!“ Pak smutný malý kostelní zvon začal vyzvánět a započala bohoslužba, která začínala všechny schůze Legionářů. Ten ohromný dojem se do mé dětské duše vepsal hluboko. A i po více než čtvrt století už nikdy nezapomenu na mé setkání s Corneliem Codreanem.“
Nicholas Nagy-Talavera (židovský historik)
