Svatováclavská tradice a Sv. Václav jsou součástí naší osudovosti. Sv. Václav byl vždy příkladem a výstrahou, ale především pro nás již po staletí zůstává útěchou, která nás nutí nesložit zbraně. Knížete Václava si Češi připomínají vždy, když se naše země vydala díky našim politikům a cizí moci po bludných cestách. Chorál svatováclavský zpívaly české zástupy, vždy když nastala zlá doba. Byla to modlitba o českou sílu. Bylo to zvolání, aby český lid opět ve své tradici našel sílu a začal bojovat. Bylo to volání těch, kteří opět potřebovali ty, kteří by je vedli do boje. Bylo to volání po těch, kteří v sobě měli alespoň část obětavosti a moudrosti sv. Václava. Ten chorál byl v první řadě hlasem lidu. Nikdy ne politiků nebo jen církve. V dobách nouze ten chorál zpívali všichni bez rozdílu náboženství. A tak se tento chorál ozývá již po staletí vždy, když je doba zlá. Věrnost sv. Václavu je věrnost národu. Proto ať znovu zazní chorál svatováclavský, který už pro nás nebude pouze modlitbou v nouzi, ale svoláním všech Čechů do skutečného boje! Svatý Václave nedej zahynout nám ni budoucím!
