A přece bylo mas zapotřebí, když průmyslová revoluce pronikla. Marně si budeme klást otázku, co zavdalo vlastní podnět k tomuto vývoji mas: Zvýšil se napřed počet obyvatelstva tak náhle a tak hrozivě, že lidstvo konečně sáhlo po pomůcce moderní techniky, aby mohlo udržet toto rozmnožené obyvatelstvo? Nebo se počet obyvatelstva rozmnožil teprve potom, když stroje už vystoupily na jeviště světových dějin? Stroje opravdu vyžadují více lidí, i když to zní sebeparadoxněji, neboť z počátku přece stroj nahrazuje lidskou pracovní sílu. Když je však jednou zaveden, vyrábí v takových masách, že musely vzniknout také masy, aby stroje jaksi udržovaly. Bez moderních mas by stroje nebyly bývaly možné a bez strojů nejsou možné masy. Tak se rozšiřovala masa se strojem všude po celém světě. Klepala písty strojů do starého složení lidské společnosti a chtěla mít stále větší účast na vymoženostech doby, jež přece teprve ona sama, masa, umožnila.
A právě tak, jako se rozšířila po celém světě industrializace a technizace, nedbajíc starých národních hranic, byly mezinárodní i moderní masy, jež tímto vývojem vznikly. Vyrůstaly ve stejném duchu v jakém se zrodily. Neznaly vlasti a nevěděly, co znamená národ, orientovaly se prostě jen podle stroje, jenž byl jejich životní oblastí. Z tohoto ducha vzniknul marxismus neboli proletářský socialismus. Jím se vytvořily třídní hranice, kdežto hranice národní byly setřeny.
Vývoj k třídní nenávisti byl ovšem podporován i z druhé strany. Zavedení nových technických pomůcek a s tím souvisící rozčlenění lidské společnosti, dalo mnoha jednotlivcům právo rozhodovat o těchto výrobních prostředcích, často jejich zásluhou, často náhodou, velmi často však lstí nebo násilím. Jak už bylo řečeno, byla část střední vrstvy, jíž technizace rozložila, vynesena přízní osudu nahoru. Protože pak průmyslová revoluce způsobila částečně i rozklad starých mocenských činitelů, církve, absolutistického panovnictví nebo dřívějších stavů, nebylo brzy v zemi skutečně jiného mocenského činitele než vrstvy, jež se náhodou stala vlastníkem výrobních prostředků, neboť v této revoluci znamenala konec konců moc nad technickými prostředky také skutečnou moc. Ani církev, ani stát zde nemohly působit jako brzda, protože jejich síly už na to nestačily. A jak přibývalo technických prostředků a jak se zjemňovaly, vzrůstala i moc vlastnické vrstvy a moc státu víc a více upadala, o církvi ani nemluvě. Není tedy divu, že vyvlastněné a podvedené masy, když se v nich poprvé probudilo uvědomění, žádaly nejprve vyvlastnění anebo moc nad výrobními prostředky a že vůbec nedbaly významu státu ve vývoji. Pojem státu neměl tehdy už žádného obsahu a stát už nebyl realitou. Teprve spojením nových mocností vzniklých z průmyslové revoluce, se státem, mohl stát nabýt nové reality a dovedl pak také přetvořit moderní masy v národ státně uvědomělý.
Ferdinand Fried - Sociální revoluce
