Každá ideologie má své pevné hodnotové základy, tzv. metafyziku, podle které je prezentován její pohled na svět. Alternativa pro 21. století, kterou chce Třetí cesta být, má taktéž své jasné ideové kořeny. Její metafyzika je protipólem toho, co velice přesně definoval Karl Popper - alternativa Třetí cesty je úhlavním nepřítelem toho co Karl Popper popsal ve svém sociologickém výzkumu, jako tzv. „otevřenou společnost“. Třetí cesta se tedy řadí mezi ideje, které jsou nepřáteli „otevřené společnosti“, která se stala globální realitou.
„Otevřena společnost“ se dá identifikovat, jako společnost, ve které je jejím středobodem „schopnost individuálního jednání“. Její možnosti tedy vylučují zachování identity společenství, biokulturní potencialitu člověka, politickou nadčasovost a hodnotové představy jako budoucí perspektivu. „Otevřená společnost“ je dnes tím, co souhrnně můžeme nazvat ideologií liberalismu - individualismus. Liberalismus postavil do svého středu člověka, jako individualitu, jejíž rozměr tkví v její volnomyšlenkářské svobodě („každý, může být ve všech směrech čím, chce“), která mu určila za osud zbavit se své biokulturní identity a společenství, které mu brání v rozvoji a jeho „svobodě“. Vznikla tak společnost, již Julius Evola ve svém díle charakterizoval takto: „Nic již nemá vnitřně normativní a imperativní charakter. Jde pouze o to, abychom vyhověli společenskému kodexu, který nahradil svržené náboženské zákony. Po puritanismu a etické přísnosti je orientace buržoazního světa právě tato: společenské idoly a konformismus založený na prospěchu, na zbabělosti, pokrytectví a lhostejnosti. Individualismus konce devatenáctého století pak znamenal pro tuto fázi počátek anarchistického rozkladu, který se rychle rozšířil a zrychlil, a tak již připravil chaos, vládnoucí dnes pod fasádou každého zdánlivého řádu.“ Tento liberální řád tak znamenal pouze jedno - dezintegraci člověka a přerušení jeho kořenů. Identita lidí a národů byla rozmělněna ve prospěch ztráty ctností.
Idea Třetí cesty je postavena na lidské biokulturní identitě, která je s liberálním světem dneška v ostrém rozporu. Tento otevřený negativní postoj vůči liberalismu je tak tou skutečnou metafyzikou Třetí cesty. Z tohoto antiliberálního postoje se tedy odvíjí její veškerý pohled na svět. Třetí cesta je proto směrem identitním a sociálně revolučním, který chce překonat liberální myšlení moderního světa. Identita se pod vlivem „otevřené společnosti“ stala něčím co je nepřípustné a přežité - něco co se netoleruje. Ideál Třetí cesty plně uznává identitu člověka, která je jeho jediným a skutečným rozměrem lidství, zatímco liberalismus člověka odtrhnul od jeho kořenů. Vykořenil jej a vhodil do prostoru, ve kterém nemá přirozené opory a stává se individuálním a materiálním člověkem. Stal se součástí šedé masy, která nezná biokulturních rozdílů. Liberalismus ustanovil svět v jednu velkou šedou globalizovanou konzumní masu, ve které není svobody ani budoucnosti. To vše velice výstižně popsal Alain de Benoist: „Lidé, odříznuti od společenství, která je chránila a dávala jejich životu smysl i formu, jsou nadále podrobeni metle obrovských vládnoucích a rozhodovacích mechanismů, vůči nimž zůstává jejich svoboda čistě formální. Snášejí globalizovanou moc trhu, vědy a techniky nebo komunikačních prostředků, aniž mohou ovlivňovat její běh. Slib rovnosti také dvakrát ztroskotal: komunismus se mu zpronevěřil, když nastolil nejvražednější totalitní režimy v dějinách; kapitalismus, když principiální rovností ospravedlňoval nejostudnější ekonomické a sociální nerovnosti. Moderna hlásala „práva“, aniž poskytla prostředky k jejich výkonu.“
Třetí cesta tak bojuje proti tomuto odcizení člověka člověkem a věří, že biokulturní identita a její přetrvání je opěrným bodem lidstva, čímž se plně staví do negativní opozice multikulturní společnosti, která je uměla udržována „moderním světem“. Podporuje proto svobodu pro všechny národy světa a je na straně jejich národně osvobozeneckých bojů. Neboť jen identitní svět velikých geopolitických prostorů, kterým je pro nás Evropa, zajistí přežití pro národy a jejich kultury. Ale je dobré mít na paměti poučku ohledně této věci národů od Guillaume Fayeho: „Vážím si osudu občas trpících Inuitů, Tibeťanů, Amazoňanů, Pygmejů, Kanaků, Aboridžinců, Berberů, Sahařanů, Indiánů, Núbijců, samozřejmě Palestinců a malých zelených mužíků z vesmíru. Ale neočekávejte ode mne krokodýlí slzy. Když povodeň ohrožuje můj dům, tak myslím jen na svoje ohrožení a nemám čas pomáhat nebo obhajovat jiné. Kromě toho, kdy tito jiní se někdy starali o nás?“ Z toho vyplívá vzájemná solidarita a spolupráce mezi národně osvobozeneckým bojem po celém světě, ale prvně sami musíme pro sebe vybojovat náš boj a svobodu pro Evropu! Všechno musí být v první řadě podřízeno vlastní záchraně.
„Otevřená společnost“ však zasahuje naše životy i jinak než ničením naší biokulturní identity. Její vlajkovou lodí je globalizovaný a totalitní represivní systém kapitalismu. Vykořisťující, oligarchický a nespravedlivý systém kapitalismu zasáhl již téměř všechny národy světa a porobil si je. Z lidí a jejich práce udělal otroky, z ekonomik a hospodářství národů vazaly svých peněz a úroků. Uvrhnul tak národy do chudoby a destruktivně působí na planetu Zemi svým neudržitelným a nikdy nekončícím rozvojem svého „materiálního blahobytu“. Svou moc vyváží pomocí imperiálních válek, které přinášejí jenom útlak a smrt. Proti tomuto ekonomickému liberalismu Třetí cesta důrazně bojuje svou sociálně revoluční ideologii, ve které člověk člověku nevyhlásí nesmiřitelný ekonomický boj. Třetí cesta bojuje za sociální spravedlnost a alternativní možnosti výroby a ekonomického vedení společenství. Nabízí sociální stát na principu identity, společenské solidarity a samosprávnosti - skutečné sociální společenství.
Třetí cesta odmítá liberalismus lidského ducha stejně jako liberalismus ekonomický. Oboje je jí řazeno na stejnou úroveň, protože bez poražení obojího nebude svobody, identity a solidarity v lidských společenstvích. Třetí cesta prosazuje Nového člověka, ve kterém opět vyklíčí „antické ctnosti“ ve smyslu archeofuturismu. Nechce být tedy ničí historickou nostalgií, ani voláním po starých časech. Třetí cesta znamená ideu současnosti, která vznikla z důvodu potřeb současnosti a budoucnosti - v nich bojuje a navrhuje své alternativy proti „modernímu světu“, který přináší pouze krizi a vykořistění. Nabízí Třetí cestu mezi pravicí a levicí (které jsou obě ve svém jádru liberální), cestu mezi kapitalistickým laissez-faire a marxistickou utopií. Proti tomu všemu Třetí cesta rukuje s bojovým heslem Guillaume Fayeho: „Před společným nepřítelem semknout řady a řídit se jasnými idejemi!“ A tím hlavním nepřítelem je právě ono „volnomyšlenkářství“ liberalismu…
