Třicetiletá válka (1918-1945) první poloviny minulého století změnila svět včetně evropského kontinentu. Kontinent považovaný za kolébku krásy, vědění a tvůrčích činů byl poražen, rozdělen a ovládnut duchem materialistických a liberálních idejí. Evropa hnána nejednotností, sobeckými a šovinistickými zájmy se nechala zlákat válkou a sama sebe vehnala do stavu, který můžeme pozorovat dnes. Nejednotnost Evropy se stala jejím umíráčkem, místo sjednocení se proti skutečným nepřátelům se zaobírala vlastními roztržkami a pustila se do dobrodružství, na jehož konci našla svou porážku. Dnešní Evropa a její etničtí obyvatelé již nemají v rukách svůj osud a nacházejí se v kleštích „moderního“ světa.
Národní státy, dnešního smyslu, již pozbyly na významu. Evropská unie národní státy Evropy spojila do jednoho velikého celku podmíněného ekonomickým formulím. Zlostná ideologie se usadila v jejím centrálně řízeném byrokratickém sídle v Bruselu. Na Evropu je uvalen hospodářský diktát kapitalismu, Evropané se vnitřní integrací stávají stejným typem světoobčana, opilého kapitalistickým materialismem, ženoucího se za individuálními hodnotami bez nadčasového myšlení a bez uvědomění si své osudovosti a odkazu předků. Jediným východiskem z této krize je revoluční Evropské spojení, ale v naprosto opačných hodnotách, než nám dnes velí Evropská unie - spojením, jehož kola dějin budou popoháněny samotnými etnickými obyvateli Evropy.
Evropa, o níž sníme je naprosto odlišná od Evropské unie a její fatální podmíněnosti ekonomickým faktorům. Evropská spolupráce samozřejmě obsahuje ekonomickou a hospodářskou spolupráci, ale základním rysem evropské jednoty musí být spolupráce duchovní a kulturní. Nová Evropa musí povstat z toho, co jí tvoří - z duchovního pouta a našich regionálních tradic, přinášejících kulturní a tvůrčí rozmanitostí. To vše jde jen za předpokladu opuštění od centralizace a byrokratizace Nové Evropy, ale zároveň za předpokladu její úplné jednoty.
Nová Evropa nesmí stvořit jednorozměrného člověka se stejným jazykem, myšlením a bez minulosti. Nová Evropa musí být Faustovským podnikem, podnikem hledajícím lék na nesmrtelné a vznešené Kontinentální Impérium. Impulsem k tomu je naše kulturní rozmanitost prostoupena však naším jednotným etnickým původem a evropským duchem - Evropa je nám všem blízkým velikou vlastí. Evropa kulturních rozdílností jejich národů, jež je pro nás nekonečnou studnicí inspirací a činů. Jen duchovní jednota a spolupráce postavena na stejných hodnotách a přirozených potřebách nám dopomůže k rozvoji a velikým činům ducha. Evropa musí být, jako živý organismus - navenek jednotný a pevný, ale uvnitř rozmanitý aparát tvořící celek - konfederaci Evropy! Proti globalizovanému světu se dá bojovat pouze, když se Evropa stane jednotnou v zahraniční politice.
Celý svět musí vidět naši jednotu a sílu. Evropa je účelově kolonizována pod vlivem liberálních kapitalistických a multikulturních idejí, jež pro ni působí jako opium. Výraz Čech už v dnešním kontextu dávno pozbyl na významu. Čechem se může stát i černoch z rovníku - ale nikdy se nemůže stát Evropanem. To mu žádný vydaný pas a doklad neumožní, tato historická osudovost je nám dána krví, stejným tepem srdce a společným duchem. Pro tuto chvíli nemá cenu být Čechem ve smyslu dnešního významu tohoto slova, který se vztahuje pouze na státní příslušnost, ignorujíce identitu a její duchovní a biologický charakter. Nebude tedy skutečných národů, dokud nebude Nové Evropy. Je čas jednou provždy dospět a rozmanitost národů Evropy využít pro kompaktní organický celek, který bude těžit z naší kulturní rozmanitosti a ze stejné duchovní podstaty. Navíc národní státy jsou dnes v konfrontaci se současným světem čím dál tím bezmocnější. Je na čase stát se tím, co v nás vidí naši nepřátelé - Evropany, kteří si opět vybojují zpět své životní hodnoty. Jen jednota a vnitřní mír, bez imperiálních a mocenských pohnutek, zajistí nám Evropanům a evropským kulturám přežití.
Musíme stvořit Evropu, která opustí cestu byrokracie, centralismu, kapitalismu a liberalismu. Evropa musí být decentralizována s federativními národními celky, v nichž se každé evropské etnické menšině dostane konečně autonomie. Nová Evropa se musí sjednotit na společných legislativních a hospodářských principech, které budou vykonávat samotné vlády národních celků. Proti centralizaci a diktátu - za princip subsidiarity a místní samosprávy. Žádný univerzální vládnoucí systém neexistuje, národy a jejich kultury jsou rozdílné a vše nemůže fungovat všude, ale každý národ může prosadit na svých hodnotách princip skutečné organické demokracie za participace celého národa. Je tedy důležité najít vše prostupující zásady, jimiž se budou národy Evropy řídit ve prospěch organismu jménem Evropa.
Duchovní metafyzické pozadí spolupráce bude základem, z nějž vyplyne vše. Probuzení evropských hodnot vycházejících z našich indoevropských kořenů nám pomůže opět objevit naše zásady a životní hodnoty, v nichž Nový člověk nebude podmíněn individualistickým výkladům světa, ale člověkem, jehož podstatou bude osudová kolektivnost stejného evropského ducha. Evropští lidé musí opět nalézt v sobě kus „severské tradice“, odkaz svých předků, pro které nebyla žádná překážka dost velká. Musíme se oprostit od současných individualistických idejí 21. století a nalézt principy bytí, jež se nemění a prostupují časem. Nový člověk bude bojovat za dědictví předků a svoji budoucnost.
Evropská konfederace bude muset být velikým geopolitickým záměrem, na němž Evropané naleznou dostatečný prostor pro svůj život a rozvoj. Jen evropský velkoprostor bude jediný schopný hájit skutečné zájmy Evropanů. Bude to Evropa, která se bude rozprostírat od Atlantského oceánu až po Tichý oceán - kontinentální Eurosibiř. To bude územím, na němž vznikne nová organická Říše. Kontinentální Říše, která bude mít jednotnou zahraniční politiku ve vztahu Evropa - Svět. Evropská konfederace bude územím, které zajistí národům Evropy autarkii, vlastní hospodářský trh a prostor Sibiře a její ohromný surovinový potenciál přístupný všem evropským národům. Trh, na nějž nebude mít žádný jiný globální trh přístup - trh až na výjimky uzavřený světu. Trh oproštěný od kapitalismu a finančního útlaku vykořisťovaného globální ekonomikou a její lichvou. Evropa si svým spojením do kontinentální konfederace jednou provždy zajistí surovinovou samostatnost a nezávislost pro její národy.
Evropský organismus musí plně vytyčit nové ekonomické a hospodářské zásady, jež budou tvořit sociální státy. Náš evropský nacionalismus musí ovlivňovat národní ekonomiky, jejichž jediným cílem musí být zajištění národního hospodářství. Už žádné nesmyslné zisky a anarchie výroby jdoucí ruku v ruce s vtíravou reklamou, už nikdy více vláda peněz. To pro Evropu znamená oprostit se od okovů kapitalismu, jimiž je spoutána. Kapitalismus může fungovat pouze v tržním společenství lidí, kteří mu jsou podřízeni. Nová Evropa musí být společenstvím lidí, kterému se naopak bude podřizovat ekonomika. Jednou provždy musí Evropa opustit globální trh plný cizích peněz a vydat se cestou samostatného a soběstačného výrobního celku v zájmu svých národů, jehož odbytištěm bude Evropský trh. Cestu, kterou jako evropští nacionalisté budeme muset zvolit, bude cesta socializace a sociální spravedlnosti. Už nikdy však materialistické a nadvýrobní hodnoty, jimiž se vydal marxismus a kapitalismus. Naše socializace bude postaven na naší duchovní přirozenosti, sounáležitosti a solidaritě stvrzené naším vzájemným evropanstvím. Hospodářství založené na socializaci výroby, nacionalizaci finančnictví a distribuci národního bohatství všem, kdo se na něm podílejí. Nad Evropou musí zavlát prapor sociální spravedlnosti, který zničí útlak ze strany kosmopolitní kapitalistické třídy, která nikdy k národu nepatřila a pohrdala jím.
Na těchto socialistických základech povstanou nové a silné národní a sociální státy, které nebudou již starými byrokraciemi s centralistickými sklony. Státy decentralizované na principu subsidiarity a spoluúčasti na moci, státy jejichž hlavním cílem bude soustředit a spojit sílu organismu, jímž národ je, pro ideu přežití a zachování rozvoje. Ideu, jež stojí proti času. Organická demokracie bude naším majákem světla.
Evropa musí začít spolupracovat také vojensky. Je třeba zajistit jednu velikou spolupracující armádu, jež jednou provždy odradí naše nepřátele a bude schopná zajistit mír. Evropa se stane dominantní silou ve světě - avšak bez imperialistických výprav, válek a dalších represí! Jednotná evropská armáda nám zajistí bezpečí před vnějším nepřítelem a zároveň zamezí vnitřním rozmíškám, které již nikdy nesmí nastat. To je ideál spolupracující Evropy. Eurosibiř tedy není agresivní a imperialistický pojem, nýbrž pojem identitní. Boj za Novou Evropu a její svobodu se shoduje s každým bojem za osvobození kontinentů a národů po celém světě ve smyslu identitárním.
Žijeme však v 21. století a Evropa je již válečným polem. Většina etnických Evropanů si to stále neuvědomuje, protože nákupní košíky jsou stále plné. Veškerá duchovní soudržnost uvnitř národů, natož Evropy, se rozplynula v individualistických ideologiích, jejichž rakovinové příznaky se již plně začínají projevovat. Cílem musí být decentralizovaná a sociální jednota spojena duchem, nemněnými hodnotami a ekonomickou spoluprácí jež nás jednou provždy osamostatní. Ale v tuto chvíli je potřeba centrálně řízená jednota - centrálně řízený odpor všech etnických Evropanů - je třeba stát se skutečnými Evropany a semknout se jednotně do řady a začít bojovat. Naše duchovní a národní jednoty již neplatí, byly rozmělněny a poraženy liberálními ideologiemi dneška. Naše hodnoty jsou mrtvé a přežívají pouze v jedincích. Je třeba tyto jedince nalézt a vytvořit z nich aristokracii ducha a činu, jež zaseje semínko legitimního odporu a probudí spící Evropany z letargie a postaví je do boje o holé přežití. Třídu, jež vyvolá to, co bojující Evropa bude potřebovat nejvíce - duchovní revoluci v myslích všech Evropanů. Nesmíme se nechat zlákat pochybnými idejemi konzervativizmu - není co konzervovat, naše hodnoty jsou pryč, byly nahrazeny nízkostí a cizími zájmy. Musíme se vyhnout spojení s pravicovou reakcí a sionismem!
Musíme přesně definovat našeho nepřítele a poznat jeho podstatu, ze které pochází vše. Tím nepřítelem je liberalismus - hospodářsko-ekonomický a společenský. Musíme přesně vědět cíl našeho boje a současné pořádky zničit. Proto musíme být pro tuto chvíli jednotní a řízení centrálně, musíme se před naším bojem oprostit od státního a šovinistického nacionalismu a stát se Evropany - jen tehdy můžeme zvítězit a ustavit pevnou evropskou jednotu vycházející z našich regionálních tradic. Musíme v sobě objevit naší evropskou osudovost, a splnit historický úkol, jenž nám byl dějinami přisouzen a opět se stát těmi vznešenými a hrdými lidmi, kteří dávají svému životu vyšší smysl a tím pádem i nesmrtelnost.
Nikdy nebude skutečných Čechů a Slováku dokud nebude Nové Evropy, pojaté jako živý organismus sjednocený duchovními a životními hodnotami. Nad Evropou musí opět zavládnout vlajka, pod níž bude obnoveno skutečné lidství - svobodná a osudová společenství lidí, která mají osud ve svých rukou. Prvním krokem k Nové Evropě bude zavržení Americko-sionistického demokratického mesiášští a jejich kapitalistického imperialismu vyváženého válkou do celého světa. Evropanství a vzájemná sociální solidarita se musí stát základní substancí každého etnického obyvatele Evropy. Evropská revoluce je jedinou nadějí. Je na čase začít myslet, jednat a cítit evropsky. Je čas zvolit stranu Evropské revolty!
