Revolta.info vznikla ke konci předminulého roku jako informační portál pro národně orientované rebely a poměrně brzo si našla své věrné čtenáře. Jsme rádi, že Vám můžeme poskytnout rozhovor s jedním ze zakladatelů a redaktorů tohoto ojedinělého česky psaného antivovčího webu, ze kterého vzešlo zajímavé povídání nejen o Revoltě, ale i současné pronárodní scéně, aktivismu, politice, ideologických směrech hnutí a celé společnosti...
Jaké byly důvody vzniku Revolty? Podobných webů je v našem prostředí relativně dost...
Revolta sice vplula do doby relativního dostatku informačního portálů s národní tématikou, ale žádný nebyl doteď koncipován politicko-filosoficky a aktivisticky zároveň. Byly a jsou tu weby aktivistické a pak weby filosofické. Jako velmi dobrý aktivistický a politicky satirický web musíme jednoznačně zmínit Radical boys (děkujeme, pozn. RaB), jako kvalitní zásobárnu filosofických a politologických statí tu máme zase Délského potapěče. Revolta přináší v tomto velmi zásadní změnu, přináší jak aktuální informace z ulic, tak představuje celou řadu politických a filosofických směrů. V tom je její jinakost.
Když se člověk podívá na styl české Revolty a zahraničního projektu Zentropa, nemůže si nevšimnout jistých podobností.
Ano, nijak neskrýváme, že se náš web se inspiruje projektem Zentropa.info nebo blogem Madrid Anti-Antifa. Portál podobného ražení tu prostě chyběl. Pouze jsme vyplnili prázdné místo na mapě a navzdory počátečním problémům a těžkostem jsme nyní jediný web tohoto druhu v České republice. Našim čtenářům poskytujeme jak teoretickou přípravu, tak pomoc v praxi. Jsme tu pro všechny, co jsou zklamáni kapitalismem a nevěří v komunismus. Jsme tu pro ty, co věří, že sociální spravedlnosti lze dosáhnout pomocí nacionalismu. Jsme tu jako nositelé ideálů Třetí cesty.
Osobně jsem byl záčátky Revolty mírně překvapen, jelikož web byl všeobecně očekáván jako nástupnická centrální stránka Autonomního nacionalismu. To se nestalo, místo toho přicházíte s vlastními ideologickými závěry a vytváříte nové koncepty, které už ve svých zprávách neopoměla zmínit nejedna státní instituce. Má to nějaký důvod? Co bude dál s Autonomním nacionalismem? V předchozích letech jsme o něm slyšeli prakticky neustále. Posunul obrovské množství ideí prakticky vpřed. Nyní však působí dojmem úpadku.
Troufám si polemizovat s ideovým posunem aktivistů AN. U mnohých to tak možná bylo, ale ve většině případů jsou lokální skupiny "autonomů" velmi různorodé. Prakticky každá skupina je jinak ideologicky založena. Jedna čistě nacionalisticky, jiná s odkazy na NS, další s odkazy na prvorepublikové fašistické organizace. To, co je dělilo od ostatních a přibližovalo k sobě, byl aktivní přístup k činnosti ve svém okolí. V době, kdy aktivismus začínal u piva a končil účastí na jedné demonstraci za rok, to byla převratná myšlenka.Centrální web, který časem vznikl, již vyžadoval komplexnější ideové základy. Ty se sice začaly tvořit, ale tím se ztrácela původní idea AN. Věc začala mít nádech centrálně řízené organizace s nejasným ideovým cílem a programem. Web se dostal do krize a pro jedny bohudík, pro druhé bohužel, zanikl. Autonomní nacionalismus se vrátí ke své původní formě – koncept aktivních lokálních skupin.
Tímto konceptem se dnes řídí i skupiny, které se sami za AN nepovažují a přesto jimi dle faktické struktury jsou.
Váš manifest a postupně budovaná koncepce Třetí cesty, kterou razíte a o které se můžeme u vás na webu dočíst jsou zajímavým oživením scény, ale nebojíte se, že tohle vyprofilování může někoho zklamat nebo odradit?
Jasně definovaný manifest a ideové zaměření Revolty má za cíl předem vyložit karty na stůl. Ať se každý podívá a posoudí, jestli s námi tuhle hru bude hrát. Éra AN měla své velké plusy, spoustu lidí se naučilo být aktivními. Teď jejich aktivismu dáme směr. Jelikož jsme momentálně nejsledovanější web s podobnou tématikou v ČR, bereme to jako naše poslání.
Koho má za tedy cíl Revolta oslovit? Globálně "všechny nacionalisty?" Čím se chcete odlišit od stávajících projektů?
Revolta má za cíl oslovit schopné jedince jak po stránce fyzické, tak intelektuální. Nehodláme “velrybařit“ jenom proto, aby byla Revolta všude. Z toho jsme již poučeni. Není kam spěchat. Chceme oslovit především ty (nej)náročnější. Je zde stále dost lidí, kteří mají velké kvality a jejich potenciál nebyl z různých důvodů využit. Zní to asi trochu elitářsky, ale v současnosti je to nutnost pokud máme oslovit lidi i mimo “naše sféry“, musíme sami zapracovat na své obrodě. Protože intelektuální a fyzická úroveň dnešních “obrozenců“ je mnohdy žalostná. Je to nakonec stále vidět na některých veřejných akcích.
Když jsme u těch veřejných akcích, co si myslíte o demonstracích? Přijde mi, že poslední dobou se na ně jezdí jako na výjezdy s fotbalem a spoustu lidí už prostě nemělo sil zmobilizovat, když bylo třeba něco většího, co si zasloužilo pozornost.
To, co se tu v minulých letech dělo, to byla velká chyba. Demonstrace každý víkend o bídném tématu s katastrofální účastí lidí, kteří ani nevěděli, kde a proč jsou. Pokud by měly být veřejné akce, tak maximálně jedna za čtvrt roku. Počítáme-li s Prvním májem či Svatým Václavem, zbývají dvě. Pokud se například tradiční akce v Mostě zavede jako "Den padlých kamarádů," zbývá jedna velká akce na aktuální téma.
A aktuálních témat je docela DOST. Máte nějak propracovaný plán pozitivních akcí? Hodláte nabízet také vlastní alternativy?
Co se týče konkrétních cílů, chtěli bychom si stanovit témat méně a o to více se jim věnovat. Aktivity za svobodu politických vězňů, aktivity proti černému rasismu, ekologie a pozitivní akce a v neposlední řadě aktivity proti kapitalismu. Tečka. Na tyto věci se maximálně zaměřit všemi prostředky a nerozmělňovat zbytečně naši snahu. Problémem naší scény je, že vše nakousneme a nic nedotáhneme do konce. Nebylo by také od věci, pokud by si každá lokální skupina vzala jedno téma za své a propracovala jej do větších detailů. Alternativu na ideovém poli se snažíme nabídnout již zmiňovaným konceptem Třetí cesty, který průběžně v článcích objasňujeme. Naším cílem je přiblížit naše ideály “běžnému člověku“, ale zároveň chceme zůstat rebely a nehodláme se měnit k obrazu společnosti. Naopak, společnost budeme měnit k obrazu svému. Ano, postupem času budeme nabízet řešení ke konkrétním problémům, které se nám zdají jako nejdůležitější.
Co říkáš na obligátní téma "boje proti komunismu"? To si nezmínil. Teď je antikomunismus, tedy paušální odsuzování všeho před rokem 89 zase děsně in. Nejlépe hrubě a drze po Mádlovsku. U mladých konzervativců nebo mladých sociálních demokratů se za vzorný "antikomunismus" rozdávají diplomy.
Boj proti komunismu? Větším nebezpečím je současná fízlokracie bývalých exkomunistů a jejich nohsledů. To je nová totalita. Proti ideologii, jejíž zastánci mají věkový průměr 70 let, opravdu nemá cenu plýtvat čas a síly.
Není náhoda, že největší komunistobijci jsou teď bývalí udavači a konfidenti StB Štětinova typu.
Ano, to jsou ti zhrzení bojovníčci, co si chtějí teď něco dokazovat. Komunismus vyčerpal svoji vnitřní dynamiku a není aktuální, naopak kapitalismus je daleko nebezpečnější, neboť ve skutečnosti naplňuje marxistické ideály. Marxova kritika kapitalismu je sice pravdivá, nicméně řešení, které nabízí, je opět materialismus sám.
Má podle tebe smysl se nějak veřejně vymezovat proti antifašistům? S tím souvisí i již poněkud zprofanovaný a někdy i - nalijme si čistého denaturáku - pokrytecký "boj proti drogám"...
Boj proti Antifě si snad nemusíme dávat jako ideová téma. Na tom není co rozebírat. Teda až na to, že z “naší sféry“ jsme dost zaspali dobu. Antifa míří konkrétně a bohužel úspěšně na vybrané elity nacionalistů. Zatímco většina lidí z “hnutí“ si pod bojem proti AFA představuje zrubání prvního “feťáka“, na kterého narazí v metru cestou z restauračního zařízení. Vůbec představa Antify jako trosek neschopných ničeho je stále velmi zakořeněna, ačkoli organizace jejich militantů je na velmi vysoké úrovni. Vzniká tak nerovnost, kdy prakticky beztrestně řádí bojůvky AFA a není, kdo by se jim postavil na odpor. Do našich řad musí přijít disciplína a odejít z nich lenost a pohodlnost. Pak můžeme o nějakém boji proti Antifě mluvit. A hlavně jednat. Dokud se tak nestane, místo a čas určují oni. Všichni nyní obdivují Polsko, Rusko, Srbsko, za jejich boj proti rudým bojůvkám. Ale oni nejsou žádné mýtické postavy, jsou to lidé jako vy. I oni museli někde začít. A začali u sebe.
No a obligátní boj proti drogám, taky téma nikoli na nějaké veřejné demonstrace. To má být osobní postoj a ne jak tomu bylo dříve, kdy na demo proti drogám přišel někdo s trojkou v žíle a lahváčem v batohu. Tímhle jen nahráváme protivníkovi na smeč.
Jaký by tedy podle Vás měl být aktivista národní opozice? Jak by měla fungovat lokální skupina a jakou činnost vyvíjet?
My uznáváme dědictví antického světa. Věříme, že člověk má pracovat na svém intelektu i fyzičce, jedině všestranně rozvinutý člověk dokáže být dobrým aktivistou na poli ideovém i na ulici. Od toho se odvíjí i fungování lokálních skupin. Většina z nich v posledních letech rostla a stále i roste jak houby po dešti a jak rychle se objevují, tak také mizí.
Slovy klasika: proč to tak je?
Příčinou neúspěchu je klasický systém tahoun – ovce. Každá tato lokální skupina měla svého tahouna. Fanatika, který skupinu vedl, nebo jí minimálně dodával své podněty, energii a svůj čas. Okolo něj se shromáždila skupina “konzumentů“, kteří více či méně vykonávali vůli tahouna až do jeho “vyhoření“. To přišlo často záhy po odhalení charakterových kvalit jednotlivých “konzumentů“. A to se musí změnit. Ovce a konzumenti budou vždy a i oni mají své místo, ale je zapotřebí rozšiřovat okruh tahounů. Tvořit týmy schopných lidí, kde každý bude s něčím přicházet, ne pouze čekat co mu ostatní přinesou. Po odchodu tahouna ze scény odcházejí povětšinou i konzumenti. To se při této změně tak snadno nestane a kolektiv bude vzájemně více provázán a o to lépe fungující. Jakou činnost vyvíjet? O tom co se dá dělat, se toho napsaly už celé knihy. Fantazii se meze nekladou a vše co je pro naši věc přínosné se cení.
Jak se Revolta dívá na kulturní rozepře uvnitř národní opozice?
Revolta se na to dívá velmi nelibě. Nejsme subkulturní hnutí, nenavazujeme na žádné kapely ani nic podobného. Je nám absolutně jedno jestli někdo poslouchá RAC nebo hip hop. Má to pro nás asi takovou váhu jako jestli nosí kulicha nebo šálu nebo jestli si dává kečup či hořčici. Čili nulovou. Nechápeme, jak se kvůli tomuhle mohou lidé kolikrát i rvát, je to nesmysl. Nacionalismus není zaškatulkován do žádného hudebního žánru a nikdy nebude. Ten kdo tvrdí opak by se měl přidat k nějaké subkultuře a jezdit si na párty stejně vyšinutých jedinců a nesabotovat nám náš cíl. Každý z hudebních stylů v současnosti preferovaný nacionalisty má své dobré i špatné interprety. Poslouchejte si co chcete, hlavně se o tom přestaňte hádat a energii, kterou absencí hádek ušetříte, věnujte práci pro národ. Je jí bohužel pořád až moc.
U Revolty je jak už jsme zmínili viditelná inspirace podobnými projekty v zahraničí, kde se klade velký důraz na sociální témata. Ty se stále nedaří do aktivistické praxe příliš prosadit. Čím si to vysvětlujete?
Příčin je hned několik. Začnu první. Po dvacet let historie nacionalismu od roku 1989 se vše točilo prakticky kolem jednoho tématu. Cikáni. Cikáni sem, cikáni tam. Hnutí ideologicky zakrnělo a není divu, že je dnes tam, kde je. Že nemá prakticky žádné úspěchy, prostředky, cíle či ideová východiska. Bohužel, tematická jednolitost a ideová zakrnělost měla za důsledek příliv ne zrovna kvalitních kádrů a i když po roce 2000, zejména po roce 2005 začaly tát ledy, přesto je téma „cikáni“ stále tématem číslo jedna pro národní opozici. Řadový aktivista, který logicky navazuje na to, co tu bylo před ním, tak nevidí příčiny zabývat se jinými tématy než cikány (nebo levičáky), protože ani před ním nikdo tyto příčiny neviděl. Proto jsme tu my, abychom ukázali na skutečné příčiny našich problémů.
S těmi cikány musíme i my přiznat svůj díl spoluodpovědnosti. Tohle zrovna moc nevylepšujeme. Někdy se tu jimi zabýváme taky až příliš často. Když ono je to s nimi vázně k vzteku.
Jasně, cikáni jsou problém našeho státu, ale za zvyšující se daně, lichvářské ceny základních potřeb, korupci, imigraci, vykořisťování pracujících, policejní teror, za to asi mohou stěží. Například na cikány se ročně vydá 10 miliard a je z toho tyjátr, ročně zahraniční banky jen na poplatcích okradou české lidi o 15 miliard... a bere se to jako něco samozřejmého, jako něco přijatelného stejně jako lichva a spekulace, kde jsou ty hodnoty pochopitelně daleko vyšší.
Tady je jen ten rozdíl, že tito bankéři - parazité nechodí s mačetami po ulicích, ale s bílým límečkem a v saku. Následky jejich činnosti jsou však srovnatelné s tím prvním přirovnáním... Je prostě třeba všímat si i dalších věcí, které ač nejsou třeba zas tak viditelné, v konečném důsledku ovlivňují naše životy.
Co ta sociální témata?
První vlaštovky sociálních témat už scénou prolétly, ale je to běh na dlouhou trať. Zahraničí má oproti nám dvacet a více let náskok. Čas, co my proseděli u piva, oni strávili v knihovnách a posilovnách a dneska místo v hospodách zasedají na radnicích a v parlamentech. Druhou příčinou je celková atmosféra v hnutí, kde je stále dost lidí „ortodoxních pravičáků“ a vše s přívlastkem sociální jsou schopni automaticky považovat za komunistické. Stále dost lidí není ochotno přijmout fakt, že socialismus a nacionalismus jsou spojené nádoby. A třetí příčinou je pohodlnost většiny nacionalistů. Pro tento druh akce je potřeba značná příprava a bohužel ještě nemáme dost odhodlaných pracantů, kteří by se sociálních témat nebáli zhostit a využít je. A v neposlední řadě, chyběl koncept, chyběly noty, podle kterých v sociálních tématech jet. Ale to se brzy změní. Například v Řecku nacionalisté podpořili odboráře, naši lidé zase podporují protesty u nás, mnozí z nich jsou i členové odborů.
Není tedy už na čase pro "ortodoxní pravičáky" v hnutí, aby provedli "levicový" comming-out a začali více akcentovat sociální otázky?
Ano, my vidíme sociální otázku jako věc nezbytnosti a spravedlnosti pro lid našeho státu, ne jako otázku levné lítosti nebo uražené sentimentality. Každý člověk, který pracuje, má právo požadovat životní úroveň, odpovídající jeho produktivitě. Tak jako se krev neodlučitelně váže k půdě, tak jsou i problémy českých lidí i našimi problémy. Pro kapitalismus je typické, že odmítá socializovat svoje zisky, ale socializaci ztrát pokládá jako samozřejmost. Vlivem tohoto nespravedlivého systému, přerozdělování hodnot a jeho praktik, se spousta lidí dostává do finančních problémů, existenčního rizika či sociálních nejistot. Ne proto, že by chtěli, ale proto že nedostanou žádnou šanci. A to v době, kdy naši lidé musí utahovat opasky, přičemž peníze na oživení soukromých bank ze státní pokladny, se vždy naleznou, stejně jako na podporu okupací cizích zemí. A tohle je špatně. Místo rovnosti v útlaku, jak je tomu dnes, by se mělo usilovat o rovnost příležitostí.
Stejně se ale najdou tací, kteří třeba pod vlivem neoliberální masírky budou považovat solidaritu za akt levičáctví. Jak bys vysvětlit, že to tak není?
Nazvat solidaritu – jeden z hlavních pilířů národní pospolitosti levičáctvím, může jenom člověk, kterému pojem národ nic neříká. Je pravdou, že mnoho českých lidí se stává obětí černého rasismu, jehož produktem je ve velké míře systém, který nechal volnou uzdu zvířecí cikánské mentalitě. Ale jsou tu i jiné problémy, jejichž závažnost je daleko větší, neboť jde o problémy, které útočí na všechny bez rozdílu. Obětí může být každý. Jsou to problémy, které zabíjejí naše lidi – vykořisťování, úrokové otroctví, absence základních práv jako právo na práci nebo na bydlení. Jsme proti tomu, aby byl člověk podřízen požadavkům trhu a jeho neviditelné ruky. Jsme proti tomu, aby lidé neměli rodinu jenom kvůli tomu, že na to „nemají peníze“.
Sociální otázka je problém, protože díky její absenci nedokážeme reflektovat dobu. Přitom stát proti likvidaci sociálního systému, proti školnému či privatizacím znamená stát za svým národem stejně pevně, jako když se stavíme proti násilí na něm páchaném. Je to veliká chyba, protože sociální otázka byla doménou všech nacionalistických hnutí v Evropě, od Rexistů , Falangistů až po Legie Cornelia Codreuna. Tím, že budeme tuto otázku ignorovat, nepomůžeme nikomu. Pomůžeme jen svým nepřátelům.
Na vašich materiálech je často k vidění heslo “Vzpoura proti modernímu světu“. Kde se toto heslo vzalo a co si pod ním ve vašem podání máme představit?
Heslo se převzalo od filosofa Julia Evoly, je to název jedné z jeho knih. Tento významný myslitel je jedním z hlavních zdrojů myšlenkového podhoubí projektu Zentropa a Casapound. Slogan je velmi často používán v materiálech hnutí po celé Evropě. Každý z nás si pod tím představí trochu něco jiného. Zkusím to tedy ve zkratce vysvětlit:
Nový světový pořádek, faktická světovláda nastolená nyní už bohužel ve velké většině zemí světa, vštípila lidem svůj světonázor a s tím spojený styl života. Každý víkend tisíce rodin, místo na výlet do přírody a za poznáním vyráží za nákupním šílenstvím do hypermarketů. Z každého člověka se stal pouze stroj na peníze, které se staly absolutnem. Absolutnem, pomocí kterého je měřitelné vše. Malá skupina boháčů drží většinu prostředků ve svých rukou a většina našich lidí bojuje každý den o své přežití. Dostaly se na první místo v žebříčku hodnot a podle toho také vypadá naše společnost. V honbě za penězi a kariérou naše ženy přestaly rodit děti a náš národ začal vymírat. Muži ztratili prakticky všechny své mužské cnosti stejně tak jako ženy ty ženské. Naše starobylá kultura byla v médiích nahrazena pseudokulturním brakem naordinovaným celému západnímu světu.
Jako virus byla do našich mozků nasazena myšlenka multikulturalismu a rasové rovnosti. Multikulturalismus neznamená nic jiného, než nerespektování jinakosti a rozdílů, a to jen kvuli potřebám volného trhu. Nepřináší nic dobrého pro obě strany - ani pro hosta, ani pro hostitele. Je to nesmyslná myšlenka, která kdyby byla pravdivá, byly by zajisté všechny kultury a civilizace na stejném stupni ekonomického a duchovního vývoje. Místo síly a rozhodnosti se velebí slabost a umění kompromisu. My chceme návrat k přirozenosti.
Chceme, aby muži byli opět muži a abychom na ženách mohli obdivovat jejich ženskost. Chceme uznávat jiné hodnoty, než pouze plnou peněženku a plný žaludek. Chceme žít naše životy pro vyšší cíle, než jen jako kolečko ve stroji na vybírání daní. Chceme mít plné právo někoho milovat a někoho nenávidět. Chceme si sami utvářet svůj názor a chránit svou kulturu a své tradice před návalem globalizačního bahna. Chceme důstojný život pro všechny pracující Čechy, Moravany, Slezany a Evropany. Chceme, aby ideálem byl opět silný, schopný a inteligentní jedinec, který svým chováním a jednáním přináší prospěch celku a tím celkem je náš národ a Evropa. Tohle je naše vzpoura proti modernímu světu!
Velice často také operujete s pojmem „Identita“. Považujete se za třeba za xenofóby?
Identita neznamená nenávist, ani pohrdání cizím, ale láska ke svému. Preferovat národ neznamená být xenofob. Chceme opak kosmopolitismu a šedé masy. Kosmopolitismus je jako marxismus, je to nenávist k rozdílu. Nechceme tento diktát monokultury a jednotvárnost. To je totiž přesně to, oč usiluje dnešní „světový pořádek“, vytvořit „nového světoobčana“ bez kořenů. Nechceme rozpuštění jednotlivých identit. Nestojíme ani o střet civilizací, který by znamenal zničení. Nehledáme jednoduchá řešení ani jednoduché příčiny. Nezajímá nás válka mezi slabými ani obavy buržoasie.
To zní vesměs dost liberálně...
To ale neznamená, že akceptujeme černý rasismus, imigraci, multikulturu, která v konečném důsledku znamená zisky pro kapitalisty a různé společnosti. Například imigrace, která zajišťuje levnou pracovní sílu bez práv nebo černý rasismus, který slouží jako generátor zisků pro různé neziskovky a jiné oligarchie. Označení jako rasisty odmítáme. Je to spíše taková škatulka využívaná novináři a našimi nepřáteli, aby se zbavili ideových oponentů. To nám zároveň ukazuje, že jejich smyšlení je založeno na ignoraci, tedy na tom, z čeho nás obviňují.
Jak si představujete ideální stát?
Jsme revoluční a radikální. Radikální v našich myšlenkách. Moderní stát byl definován liberální ideologií francouzské revoluce. Ideologie, jejíž průmyslová ekonomika nevytvořila za posledních sto let nic jiného, než sociální nespravedlivost, proti které je liberální stát bezmocný. Rozložila duchovní obzory národů na materiální a ekonomické obzory. Národy definovala pouze jako umělé ekonomické produkty a jejich trhy. Naším cílem je pokrok, nastolit nový revoluční sociálně-hospodářský řád, avšak držet se toho, co současní evropští ideologové nazývají „archeofuturismus“. Tedy nový společenský systém a nový člověk postavený na hodnotách, které jsou neměnné, nepodléhají času, lidskému konání a byly tady vždy.
Jeden známý bonmot praví, dnes je snažší představit si konec světa než konec kapitalismu. Jaké by měl mít tedy politické a hospodářské uspořádání?
Cílem není ani totalita, diktatura, parlamentní demokracie a ani komunismus nebo kapitalismus. Cílem je organické společenství lidí, které spojuje stejný tep srdce, historie, osudovost a dějinný úkol. Ideální stát v souladu s organickou koncepcí všech svých institucí, na jejichž rozsah podle toho musí být pohlíženo, by měl být příznivý k organickému životu. Pohlížíme na stát ne jako na něco, co stojí nad svobodou společenství, ale jako na organizační formu lidí, která má zajišťovat nejlepší možný vývoj organismu, jímž národ je. Stát není cílem sám o sobě, ale něco, jehož cílem je jednat tak, aby organismus národa co nejefektivněji využíval své energie, které umožní zachování společenství a jeho duchovní rozvoj. Stát postavený na hodnotách, které budou naším pracovním úkolem. Stát postavený na práci na všech. Stát, ve kterém bude vyrušeno liberální ekonomické pojetí a to socializací, která prosadí zájmy národa a jeho členů. Ekonomika není sluhou jedinců, ale je sluhou celé organické společnosti. Jen tím můžeme docílit sociálního státu pro všechny, kteří se na jeho budování podíleli a jež zajistí, že duch národa jako celek přežije svůj souboj s dějinami. To je to, proč jsme socialisté na rozdíl od všech, kteří si na ně hrají. Je zapotřebí revoluce ducha, teprve tehdy všechny materialistické spory o kapitál, jeho vlastnictví a hromadění padnou. A právě my aktivisté musíme začít sami u sebe, my budeme první u koho revoluce ducha a myšlení proběhne.
Jaký podle tebe bude rok 2012 pro národní opozici?
Nevím jaký bude, ale řeknu, jaký bych ho chtěl mít. Mladí nacionalisté a lokální aktivní skupiny dokončí generační obměnu národní opozice a začnou naplno samostatně fungovat. Nebudou už opakovat chyby svých předchůdců a zaměří se více na lokální činnost, na svoje zdokonalování a vzdělávání. DSSS dokončí svoji očistu od exotů a podivínů a pokusí se býti zase o něco blíže standartní politické straně. Neztratí však ze své útočnosti a dále bude aktivně bránit práva českých lidí na slušný život. Tím se opět o něco prohloubí spolupráce s těmi, kteří díky exotům dali od DSSS ruce pryč. Díky cílenému tlaku na exponenty režimu (státní zástupce, znalce) se podaří trochu ulevit dost tvrdým represím. Ostatně právní, psychologický a veřejný tlak na tyto kreatury bude naší jedinou možností jak politické šikaně a totalitě čelit.
Co by jsi na závěr rád vzkázal čtenářům portálu Revolta.info, Radicalboys a aktivistům národní opozice?
Je toho hodně co mám ke čtenářům na srdci. Předně bych ale chtěl oslovit potenciální nové redaktory a přispěvatele, aby neváhali a pomohli nám pracovat na ještě lepší Revoltě. Pro čtenáře a aktivisty – nacházíme se po dvaceti letech postkomunistické fízlokracie na pokraji procitnutí národa z této velké kocoviny. Nespokojenost lidí s politickou reprezentací a systémem jako takovým je patrně největší od pádu komunismu a zhoršující se životní úroveň to vše jen podtrhuje. Kamarádi, jestli nám nemá ujet vlak a nemáme se stát pouze statisty a pozorovateli tohoto vývoje, je zapotřebí se do toho zase opřít! My patříme na scénu a ne do hlediště. Je to možná jedna z posledních šancí jak zvrátit vývoj u nás i v Evropě. Celá Evropa se bouří, náměstí v polských městech se stala bitevním polem a tisíce nacionalistů jsou každý měsíc v ulicích. Maďaři po tisících volají po národním státu, Itálie přichází s fašismem třetího tisíciletí. Náš národ je možná na pokraji procitnutí, ale stále ještě ve stavu spánku. Že neslyšíte zvony, které ho mají probudit? Aby ne, těmi zvony jste vy. Tak začněte bít!
Jaké byly důvody vzniku Revolty? Podobných webů je v našem prostředí relativně dost...
Revolta sice vplula do doby relativního dostatku informačního portálů s národní tématikou, ale žádný nebyl doteď koncipován politicko-filosoficky a aktivisticky zároveň. Byly a jsou tu weby aktivistické a pak weby filosofické. Jako velmi dobrý aktivistický a politicky satirický web musíme jednoznačně zmínit Radical boys (děkujeme, pozn. RaB), jako kvalitní zásobárnu filosofických a politologických statí tu máme zase Délského potapěče. Revolta přináší v tomto velmi zásadní změnu, přináší jak aktuální informace z ulic, tak představuje celou řadu politických a filosofických směrů. V tom je její jinakost.
Když se člověk podívá na styl české Revolty a zahraničního projektu Zentropa, nemůže si nevšimnout jistých podobností.
Ano, nijak neskrýváme, že se náš web se inspiruje projektem Zentropa.info nebo blogem Madrid Anti-Antifa. Portál podobného ražení tu prostě chyběl. Pouze jsme vyplnili prázdné místo na mapě a navzdory počátečním problémům a těžkostem jsme nyní jediný web tohoto druhu v České republice. Našim čtenářům poskytujeme jak teoretickou přípravu, tak pomoc v praxi. Jsme tu pro všechny, co jsou zklamáni kapitalismem a nevěří v komunismus. Jsme tu pro ty, co věří, že sociální spravedlnosti lze dosáhnout pomocí nacionalismu. Jsme tu jako nositelé ideálů Třetí cesty.
Osobně jsem byl záčátky Revolty mírně překvapen, jelikož web byl všeobecně očekáván jako nástupnická centrální stránka Autonomního nacionalismu. To se nestalo, místo toho přicházíte s vlastními ideologickými závěry a vytváříte nové koncepty, které už ve svých zprávách neopoměla zmínit nejedna státní instituce. Má to nějaký důvod? Co bude dál s Autonomním nacionalismem? V předchozích letech jsme o něm slyšeli prakticky neustále. Posunul obrovské množství ideí prakticky vpřed. Nyní však působí dojmem úpadku.
Troufám si polemizovat s ideovým posunem aktivistů AN. U mnohých to tak možná bylo, ale ve většině případů jsou lokální skupiny "autonomů" velmi různorodé. Prakticky každá skupina je jinak ideologicky založena. Jedna čistě nacionalisticky, jiná s odkazy na NS, další s odkazy na prvorepublikové fašistické organizace. To, co je dělilo od ostatních a přibližovalo k sobě, byl aktivní přístup k činnosti ve svém okolí. V době, kdy aktivismus začínal u piva a končil účastí na jedné demonstraci za rok, to byla převratná myšlenka.Centrální web, který časem vznikl, již vyžadoval komplexnější ideové základy. Ty se sice začaly tvořit, ale tím se ztrácela původní idea AN. Věc začala mít nádech centrálně řízené organizace s nejasným ideovým cílem a programem. Web se dostal do krize a pro jedny bohudík, pro druhé bohužel, zanikl. Autonomní nacionalismus se vrátí ke své původní formě – koncept aktivních lokálních skupin.
Tímto konceptem se dnes řídí i skupiny, které se sami za AN nepovažují a přesto jimi dle faktické struktury jsou.
Váš manifest a postupně budovaná koncepce Třetí cesty, kterou razíte a o které se můžeme u vás na webu dočíst jsou zajímavým oživením scény, ale nebojíte se, že tohle vyprofilování může někoho zklamat nebo odradit?
Jasně definovaný manifest a ideové zaměření Revolty má za cíl předem vyložit karty na stůl. Ať se každý podívá a posoudí, jestli s námi tuhle hru bude hrát. Éra AN měla své velké plusy, spoustu lidí se naučilo být aktivními. Teď jejich aktivismu dáme směr. Jelikož jsme momentálně nejsledovanější web s podobnou tématikou v ČR, bereme to jako naše poslání.
Koho má za tedy cíl Revolta oslovit? Globálně "všechny nacionalisty?" Čím se chcete odlišit od stávajících projektů?
Revolta má za cíl oslovit schopné jedince jak po stránce fyzické, tak intelektuální. Nehodláme “velrybařit“ jenom proto, aby byla Revolta všude. Z toho jsme již poučeni. Není kam spěchat. Chceme oslovit především ty (nej)náročnější. Je zde stále dost lidí, kteří mají velké kvality a jejich potenciál nebyl z různých důvodů využit. Zní to asi trochu elitářsky, ale v současnosti je to nutnost pokud máme oslovit lidi i mimo “naše sféry“, musíme sami zapracovat na své obrodě. Protože intelektuální a fyzická úroveň dnešních “obrozenců“ je mnohdy žalostná. Je to nakonec stále vidět na některých veřejných akcích.
Když jsme u těch veřejných akcích, co si myslíte o demonstracích? Přijde mi, že poslední dobou se na ně jezdí jako na výjezdy s fotbalem a spoustu lidí už prostě nemělo sil zmobilizovat, když bylo třeba něco většího, co si zasloužilo pozornost.
To, co se tu v minulých letech dělo, to byla velká chyba. Demonstrace každý víkend o bídném tématu s katastrofální účastí lidí, kteří ani nevěděli, kde a proč jsou. Pokud by měly být veřejné akce, tak maximálně jedna za čtvrt roku. Počítáme-li s Prvním májem či Svatým Václavem, zbývají dvě. Pokud se například tradiční akce v Mostě zavede jako "Den padlých kamarádů," zbývá jedna velká akce na aktuální téma.
A aktuálních témat je docela DOST. Máte nějak propracovaný plán pozitivních akcí? Hodláte nabízet také vlastní alternativy?
Co se týče konkrétních cílů, chtěli bychom si stanovit témat méně a o to více se jim věnovat. Aktivity za svobodu politických vězňů, aktivity proti černému rasismu, ekologie a pozitivní akce a v neposlední řadě aktivity proti kapitalismu. Tečka. Na tyto věci se maximálně zaměřit všemi prostředky a nerozmělňovat zbytečně naši snahu. Problémem naší scény je, že vše nakousneme a nic nedotáhneme do konce. Nebylo by také od věci, pokud by si každá lokální skupina vzala jedno téma za své a propracovala jej do větších detailů. Alternativu na ideovém poli se snažíme nabídnout již zmiňovaným konceptem Třetí cesty, který průběžně v článcích objasňujeme. Naším cílem je přiblížit naše ideály “běžnému člověku“, ale zároveň chceme zůstat rebely a nehodláme se měnit k obrazu společnosti. Naopak, společnost budeme měnit k obrazu svému. Ano, postupem času budeme nabízet řešení ke konkrétním problémům, které se nám zdají jako nejdůležitější.
Co říkáš na obligátní téma "boje proti komunismu"? To si nezmínil. Teď je antikomunismus, tedy paušální odsuzování všeho před rokem 89 zase děsně in. Nejlépe hrubě a drze po Mádlovsku. U mladých konzervativců nebo mladých sociálních demokratů se za vzorný "antikomunismus" rozdávají diplomy.
Boj proti komunismu? Větším nebezpečím je současná fízlokracie bývalých exkomunistů a jejich nohsledů. To je nová totalita. Proti ideologii, jejíž zastánci mají věkový průměr 70 let, opravdu nemá cenu plýtvat čas a síly.
Není náhoda, že největší komunistobijci jsou teď bývalí udavači a konfidenti StB Štětinova typu.
Ano, to jsou ti zhrzení bojovníčci, co si chtějí teď něco dokazovat. Komunismus vyčerpal svoji vnitřní dynamiku a není aktuální, naopak kapitalismus je daleko nebezpečnější, neboť ve skutečnosti naplňuje marxistické ideály. Marxova kritika kapitalismu je sice pravdivá, nicméně řešení, které nabízí, je opět materialismus sám.
Má podle tebe smysl se nějak veřejně vymezovat proti antifašistům? S tím souvisí i již poněkud zprofanovaný a někdy i - nalijme si čistého denaturáku - pokrytecký "boj proti drogám"...
Boj proti Antifě si snad nemusíme dávat jako ideová téma. Na tom není co rozebírat. Teda až na to, že z “naší sféry“ jsme dost zaspali dobu. Antifa míří konkrétně a bohužel úspěšně na vybrané elity nacionalistů. Zatímco většina lidí z “hnutí“ si pod bojem proti AFA představuje zrubání prvního “feťáka“, na kterého narazí v metru cestou z restauračního zařízení. Vůbec představa Antify jako trosek neschopných ničeho je stále velmi zakořeněna, ačkoli organizace jejich militantů je na velmi vysoké úrovni. Vzniká tak nerovnost, kdy prakticky beztrestně řádí bojůvky AFA a není, kdo by se jim postavil na odpor. Do našich řad musí přijít disciplína a odejít z nich lenost a pohodlnost. Pak můžeme o nějakém boji proti Antifě mluvit. A hlavně jednat. Dokud se tak nestane, místo a čas určují oni. Všichni nyní obdivují Polsko, Rusko, Srbsko, za jejich boj proti rudým bojůvkám. Ale oni nejsou žádné mýtické postavy, jsou to lidé jako vy. I oni museli někde začít. A začali u sebe.
No a obligátní boj proti drogám, taky téma nikoli na nějaké veřejné demonstrace. To má být osobní postoj a ne jak tomu bylo dříve, kdy na demo proti drogám přišel někdo s trojkou v žíle a lahváčem v batohu. Tímhle jen nahráváme protivníkovi na smeč.
Jaký by tedy podle Vás měl být aktivista národní opozice? Jak by měla fungovat lokální skupina a jakou činnost vyvíjet?
My uznáváme dědictví antického světa. Věříme, že člověk má pracovat na svém intelektu i fyzičce, jedině všestranně rozvinutý člověk dokáže být dobrým aktivistou na poli ideovém i na ulici. Od toho se odvíjí i fungování lokálních skupin. Většina z nich v posledních letech rostla a stále i roste jak houby po dešti a jak rychle se objevují, tak také mizí.
Slovy klasika: proč to tak je?
Příčinou neúspěchu je klasický systém tahoun – ovce. Každá tato lokální skupina měla svého tahouna. Fanatika, který skupinu vedl, nebo jí minimálně dodával své podněty, energii a svůj čas. Okolo něj se shromáždila skupina “konzumentů“, kteří více či méně vykonávali vůli tahouna až do jeho “vyhoření“. To přišlo často záhy po odhalení charakterových kvalit jednotlivých “konzumentů“. A to se musí změnit. Ovce a konzumenti budou vždy a i oni mají své místo, ale je zapotřebí rozšiřovat okruh tahounů. Tvořit týmy schopných lidí, kde každý bude s něčím přicházet, ne pouze čekat co mu ostatní přinesou. Po odchodu tahouna ze scény odcházejí povětšinou i konzumenti. To se při této změně tak snadno nestane a kolektiv bude vzájemně více provázán a o to lépe fungující. Jakou činnost vyvíjet? O tom co se dá dělat, se toho napsaly už celé knihy. Fantazii se meze nekladou a vše co je pro naši věc přínosné se cení.
Jak se Revolta dívá na kulturní rozepře uvnitř národní opozice?
Revolta se na to dívá velmi nelibě. Nejsme subkulturní hnutí, nenavazujeme na žádné kapely ani nic podobného. Je nám absolutně jedno jestli někdo poslouchá RAC nebo hip hop. Má to pro nás asi takovou váhu jako jestli nosí kulicha nebo šálu nebo jestli si dává kečup či hořčici. Čili nulovou. Nechápeme, jak se kvůli tomuhle mohou lidé kolikrát i rvát, je to nesmysl. Nacionalismus není zaškatulkován do žádného hudebního žánru a nikdy nebude. Ten kdo tvrdí opak by se měl přidat k nějaké subkultuře a jezdit si na párty stejně vyšinutých jedinců a nesabotovat nám náš cíl. Každý z hudebních stylů v současnosti preferovaný nacionalisty má své dobré i špatné interprety. Poslouchejte si co chcete, hlavně se o tom přestaňte hádat a energii, kterou absencí hádek ušetříte, věnujte práci pro národ. Je jí bohužel pořád až moc.
U Revolty je jak už jsme zmínili viditelná inspirace podobnými projekty v zahraničí, kde se klade velký důraz na sociální témata. Ty se stále nedaří do aktivistické praxe příliš prosadit. Čím si to vysvětlujete?
Příčin je hned několik. Začnu první. Po dvacet let historie nacionalismu od roku 1989 se vše točilo prakticky kolem jednoho tématu. Cikáni. Cikáni sem, cikáni tam. Hnutí ideologicky zakrnělo a není divu, že je dnes tam, kde je. Že nemá prakticky žádné úspěchy, prostředky, cíle či ideová východiska. Bohužel, tematická jednolitost a ideová zakrnělost měla za důsledek příliv ne zrovna kvalitních kádrů a i když po roce 2000, zejména po roce 2005 začaly tát ledy, přesto je téma „cikáni“ stále tématem číslo jedna pro národní opozici. Řadový aktivista, který logicky navazuje na to, co tu bylo před ním, tak nevidí příčiny zabývat se jinými tématy než cikány (nebo levičáky), protože ani před ním nikdo tyto příčiny neviděl. Proto jsme tu my, abychom ukázali na skutečné příčiny našich problémů.
S těmi cikány musíme i my přiznat svůj díl spoluodpovědnosti. Tohle zrovna moc nevylepšujeme. Někdy se tu jimi zabýváme taky až příliš často. Když ono je to s nimi vázně k vzteku.
Jasně, cikáni jsou problém našeho státu, ale za zvyšující se daně, lichvářské ceny základních potřeb, korupci, imigraci, vykořisťování pracujících, policejní teror, za to asi mohou stěží. Například na cikány se ročně vydá 10 miliard a je z toho tyjátr, ročně zahraniční banky jen na poplatcích okradou české lidi o 15 miliard... a bere se to jako něco samozřejmého, jako něco přijatelného stejně jako lichva a spekulace, kde jsou ty hodnoty pochopitelně daleko vyšší.
Tady je jen ten rozdíl, že tito bankéři - parazité nechodí s mačetami po ulicích, ale s bílým límečkem a v saku. Následky jejich činnosti jsou však srovnatelné s tím prvním přirovnáním... Je prostě třeba všímat si i dalších věcí, které ač nejsou třeba zas tak viditelné, v konečném důsledku ovlivňují naše životy.
Co ta sociální témata?
První vlaštovky sociálních témat už scénou prolétly, ale je to běh na dlouhou trať. Zahraničí má oproti nám dvacet a více let náskok. Čas, co my proseděli u piva, oni strávili v knihovnách a posilovnách a dneska místo v hospodách zasedají na radnicích a v parlamentech. Druhou příčinou je celková atmosféra v hnutí, kde je stále dost lidí „ortodoxních pravičáků“ a vše s přívlastkem sociální jsou schopni automaticky považovat za komunistické. Stále dost lidí není ochotno přijmout fakt, že socialismus a nacionalismus jsou spojené nádoby. A třetí příčinou je pohodlnost většiny nacionalistů. Pro tento druh akce je potřeba značná příprava a bohužel ještě nemáme dost odhodlaných pracantů, kteří by se sociálních témat nebáli zhostit a využít je. A v neposlední řadě, chyběl koncept, chyběly noty, podle kterých v sociálních tématech jet. Ale to se brzy změní. Například v Řecku nacionalisté podpořili odboráře, naši lidé zase podporují protesty u nás, mnozí z nich jsou i členové odborů.
Není tedy už na čase pro "ortodoxní pravičáky" v hnutí, aby provedli "levicový" comming-out a začali více akcentovat sociální otázky?
Ano, my vidíme sociální otázku jako věc nezbytnosti a spravedlnosti pro lid našeho státu, ne jako otázku levné lítosti nebo uražené sentimentality. Každý člověk, který pracuje, má právo požadovat životní úroveň, odpovídající jeho produktivitě. Tak jako se krev neodlučitelně váže k půdě, tak jsou i problémy českých lidí i našimi problémy. Pro kapitalismus je typické, že odmítá socializovat svoje zisky, ale socializaci ztrát pokládá jako samozřejmost. Vlivem tohoto nespravedlivého systému, přerozdělování hodnot a jeho praktik, se spousta lidí dostává do finančních problémů, existenčního rizika či sociálních nejistot. Ne proto, že by chtěli, ale proto že nedostanou žádnou šanci. A to v době, kdy naši lidé musí utahovat opasky, přičemž peníze na oživení soukromých bank ze státní pokladny, se vždy naleznou, stejně jako na podporu okupací cizích zemí. A tohle je špatně. Místo rovnosti v útlaku, jak je tomu dnes, by se mělo usilovat o rovnost příležitostí.
Stejně se ale najdou tací, kteří třeba pod vlivem neoliberální masírky budou považovat solidaritu za akt levičáctví. Jak bys vysvětlit, že to tak není?
Nazvat solidaritu – jeden z hlavních pilířů národní pospolitosti levičáctvím, může jenom člověk, kterému pojem národ nic neříká. Je pravdou, že mnoho českých lidí se stává obětí černého rasismu, jehož produktem je ve velké míře systém, který nechal volnou uzdu zvířecí cikánské mentalitě. Ale jsou tu i jiné problémy, jejichž závažnost je daleko větší, neboť jde o problémy, které útočí na všechny bez rozdílu. Obětí může být každý. Jsou to problémy, které zabíjejí naše lidi – vykořisťování, úrokové otroctví, absence základních práv jako právo na práci nebo na bydlení. Jsme proti tomu, aby byl člověk podřízen požadavkům trhu a jeho neviditelné ruky. Jsme proti tomu, aby lidé neměli rodinu jenom kvůli tomu, že na to „nemají peníze“.
Sociální otázka je problém, protože díky její absenci nedokážeme reflektovat dobu. Přitom stát proti likvidaci sociálního systému, proti školnému či privatizacím znamená stát za svým národem stejně pevně, jako když se stavíme proti násilí na něm páchaném. Je to veliká chyba, protože sociální otázka byla doménou všech nacionalistických hnutí v Evropě, od Rexistů , Falangistů až po Legie Cornelia Codreuna. Tím, že budeme tuto otázku ignorovat, nepomůžeme nikomu. Pomůžeme jen svým nepřátelům.
Na vašich materiálech je často k vidění heslo “Vzpoura proti modernímu světu“. Kde se toto heslo vzalo a co si pod ním ve vašem podání máme představit?
Heslo se převzalo od filosofa Julia Evoly, je to název jedné z jeho knih. Tento významný myslitel je jedním z hlavních zdrojů myšlenkového podhoubí projektu Zentropa a Casapound. Slogan je velmi často používán v materiálech hnutí po celé Evropě. Každý z nás si pod tím představí trochu něco jiného. Zkusím to tedy ve zkratce vysvětlit:
Nový světový pořádek, faktická světovláda nastolená nyní už bohužel ve velké většině zemí světa, vštípila lidem svůj světonázor a s tím spojený styl života. Každý víkend tisíce rodin, místo na výlet do přírody a za poznáním vyráží za nákupním šílenstvím do hypermarketů. Z každého člověka se stal pouze stroj na peníze, které se staly absolutnem. Absolutnem, pomocí kterého je měřitelné vše. Malá skupina boháčů drží většinu prostředků ve svých rukou a většina našich lidí bojuje každý den o své přežití. Dostaly se na první místo v žebříčku hodnot a podle toho také vypadá naše společnost. V honbě za penězi a kariérou naše ženy přestaly rodit děti a náš národ začal vymírat. Muži ztratili prakticky všechny své mužské cnosti stejně tak jako ženy ty ženské. Naše starobylá kultura byla v médiích nahrazena pseudokulturním brakem naordinovaným celému západnímu světu.
Jako virus byla do našich mozků nasazena myšlenka multikulturalismu a rasové rovnosti. Multikulturalismus neznamená nic jiného, než nerespektování jinakosti a rozdílů, a to jen kvuli potřebám volného trhu. Nepřináší nic dobrého pro obě strany - ani pro hosta, ani pro hostitele. Je to nesmyslná myšlenka, která kdyby byla pravdivá, byly by zajisté všechny kultury a civilizace na stejném stupni ekonomického a duchovního vývoje. Místo síly a rozhodnosti se velebí slabost a umění kompromisu. My chceme návrat k přirozenosti.
Chceme, aby muži byli opět muži a abychom na ženách mohli obdivovat jejich ženskost. Chceme uznávat jiné hodnoty, než pouze plnou peněženku a plný žaludek. Chceme žít naše životy pro vyšší cíle, než jen jako kolečko ve stroji na vybírání daní. Chceme mít plné právo někoho milovat a někoho nenávidět. Chceme si sami utvářet svůj názor a chránit svou kulturu a své tradice před návalem globalizačního bahna. Chceme důstojný život pro všechny pracující Čechy, Moravany, Slezany a Evropany. Chceme, aby ideálem byl opět silný, schopný a inteligentní jedinec, který svým chováním a jednáním přináší prospěch celku a tím celkem je náš národ a Evropa. Tohle je naše vzpoura proti modernímu světu!
Velice často také operujete s pojmem „Identita“. Považujete se za třeba za xenofóby?
Identita neznamená nenávist, ani pohrdání cizím, ale láska ke svému. Preferovat národ neznamená být xenofob. Chceme opak kosmopolitismu a šedé masy. Kosmopolitismus je jako marxismus, je to nenávist k rozdílu. Nechceme tento diktát monokultury a jednotvárnost. To je totiž přesně to, oč usiluje dnešní „světový pořádek“, vytvořit „nového světoobčana“ bez kořenů. Nechceme rozpuštění jednotlivých identit. Nestojíme ani o střet civilizací, který by znamenal zničení. Nehledáme jednoduchá řešení ani jednoduché příčiny. Nezajímá nás válka mezi slabými ani obavy buržoasie.
To zní vesměs dost liberálně...
To ale neznamená, že akceptujeme černý rasismus, imigraci, multikulturu, která v konečném důsledku znamená zisky pro kapitalisty a různé společnosti. Například imigrace, která zajišťuje levnou pracovní sílu bez práv nebo černý rasismus, který slouží jako generátor zisků pro různé neziskovky a jiné oligarchie. Označení jako rasisty odmítáme. Je to spíše taková škatulka využívaná novináři a našimi nepřáteli, aby se zbavili ideových oponentů. To nám zároveň ukazuje, že jejich smyšlení je založeno na ignoraci, tedy na tom, z čeho nás obviňují.
Jak si představujete ideální stát?
Jsme revoluční a radikální. Radikální v našich myšlenkách. Moderní stát byl definován liberální ideologií francouzské revoluce. Ideologie, jejíž průmyslová ekonomika nevytvořila za posledních sto let nic jiného, než sociální nespravedlivost, proti které je liberální stát bezmocný. Rozložila duchovní obzory národů na materiální a ekonomické obzory. Národy definovala pouze jako umělé ekonomické produkty a jejich trhy. Naším cílem je pokrok, nastolit nový revoluční sociálně-hospodářský řád, avšak držet se toho, co současní evropští ideologové nazývají „archeofuturismus“. Tedy nový společenský systém a nový člověk postavený na hodnotách, které jsou neměnné, nepodléhají času, lidskému konání a byly tady vždy.
Jeden známý bonmot praví, dnes je snažší představit si konec světa než konec kapitalismu. Jaké by měl mít tedy politické a hospodářské uspořádání?
Cílem není ani totalita, diktatura, parlamentní demokracie a ani komunismus nebo kapitalismus. Cílem je organické společenství lidí, které spojuje stejný tep srdce, historie, osudovost a dějinný úkol. Ideální stát v souladu s organickou koncepcí všech svých institucí, na jejichž rozsah podle toho musí být pohlíženo, by měl být příznivý k organickému životu. Pohlížíme na stát ne jako na něco, co stojí nad svobodou společenství, ale jako na organizační formu lidí, která má zajišťovat nejlepší možný vývoj organismu, jímž národ je. Stát není cílem sám o sobě, ale něco, jehož cílem je jednat tak, aby organismus národa co nejefektivněji využíval své energie, které umožní zachování společenství a jeho duchovní rozvoj. Stát postavený na hodnotách, které budou naším pracovním úkolem. Stát postavený na práci na všech. Stát, ve kterém bude vyrušeno liberální ekonomické pojetí a to socializací, která prosadí zájmy národa a jeho členů. Ekonomika není sluhou jedinců, ale je sluhou celé organické společnosti. Jen tím můžeme docílit sociálního státu pro všechny, kteří se na jeho budování podíleli a jež zajistí, že duch národa jako celek přežije svůj souboj s dějinami. To je to, proč jsme socialisté na rozdíl od všech, kteří si na ně hrají. Je zapotřebí revoluce ducha, teprve tehdy všechny materialistické spory o kapitál, jeho vlastnictví a hromadění padnou. A právě my aktivisté musíme začít sami u sebe, my budeme první u koho revoluce ducha a myšlení proběhne.
Jaký podle tebe bude rok 2012 pro národní opozici?
Nevím jaký bude, ale řeknu, jaký bych ho chtěl mít. Mladí nacionalisté a lokální aktivní skupiny dokončí generační obměnu národní opozice a začnou naplno samostatně fungovat. Nebudou už opakovat chyby svých předchůdců a zaměří se více na lokální činnost, na svoje zdokonalování a vzdělávání. DSSS dokončí svoji očistu od exotů a podivínů a pokusí se býti zase o něco blíže standartní politické straně. Neztratí však ze své útočnosti a dále bude aktivně bránit práva českých lidí na slušný život. Tím se opět o něco prohloubí spolupráce s těmi, kteří díky exotům dali od DSSS ruce pryč. Díky cílenému tlaku na exponenty režimu (státní zástupce, znalce) se podaří trochu ulevit dost tvrdým represím. Ostatně právní, psychologický a veřejný tlak na tyto kreatury bude naší jedinou možností jak politické šikaně a totalitě čelit.
Co by jsi na závěr rád vzkázal čtenářům portálu Revolta.info, Radicalboys a aktivistům národní opozice?
Je toho hodně co mám ke čtenářům na srdci. Předně bych ale chtěl oslovit potenciální nové redaktory a přispěvatele, aby neváhali a pomohli nám pracovat na ještě lepší Revoltě. Pro čtenáře a aktivisty – nacházíme se po dvaceti letech postkomunistické fízlokracie na pokraji procitnutí národa z této velké kocoviny. Nespokojenost lidí s politickou reprezentací a systémem jako takovým je patrně největší od pádu komunismu a zhoršující se životní úroveň to vše jen podtrhuje. Kamarádi, jestli nám nemá ujet vlak a nemáme se stát pouze statisty a pozorovateli tohoto vývoje, je zapotřebí se do toho zase opřít! My patříme na scénu a ne do hlediště. Je to možná jedna z posledních šancí jak zvrátit vývoj u nás i v Evropě. Celá Evropa se bouří, náměstí v polských městech se stala bitevním polem a tisíce nacionalistů jsou každý měsíc v ulicích. Maďaři po tisících volají po národním státu, Itálie přichází s fašismem třetího tisíciletí. Náš národ je možná na pokraji procitnutí, ale stále ještě ve stavu spánku. Že neslyšíte zvony, které ho mají probudit? Aby ne, těmi zvony jste vy. Tak začněte bít!
