Vůdce národních bolševiků z dob výmarského Německa, o němž si národně socialistický ideolog Joseph Goebbles do svého deníku poznamenal, že „jej musí získat pro své hnutí“ a muž, který nakonec strávil osm let v nacistických koncentračních táborech za odboj, Ernst Niekisch se narodil dne 23. května 1889 v Trebnizu.
Budoucí profesor Ernst Niekisch vyrůstal v Bavorsku, kde se v roce 1917 přidal k Sociální demokracii a stal se redaktorem jejích novin. Aktivně se podílel na neúspěšné komunistické Bavorské revoluci (1918 - 1919), kde byl v Mnichově předsedou dělnické a vojenské rady. Niekisch byl v červnu 1919 odsouzen na dva a půl roku vězení za účast na tomto „Sovětském“ experimentu. Niekisch byl však nakonec zklamán absencí historické vize komunismu zapříčené jeho internacionalismem a zavrhnul jej.
V letech 1922 - 1926 se Ernst Niekisch vrátil do Sociální demokracie a stal se sekretářem Německé dělnické textilní asociace - ale zásadně odmítl jejich marxistický socialismus a slabost postavit se proti Versailleské smlouvě, o jejíchž účincích na Německý národ Niekisch píše, že: „… národ je utlačený a závislý, otročí pro cizí a žije doslova z ruky do huby. Žijeme v historickém momentu, kdy Dělník, zosobnění práce jako takové, má navíc nacionální misi, kterou musí splnit: bojuje proti absolutnímu sociálnímu útlaku vítězných států Versailleské smlouvy, povstává proti řetězům, kterými byl náš národ spoután.“ Nakonec je Ernst Niekisch ze Sociální demokracie vyloučen za svůj horlivý nacionalismus a antisemitismus.
V roce 1926 se stal členem Starosocialistické strany a šéfredaktorem jejích novin v Drážďanech. Také byl vydavatelem a redaktorem deníku Widerstand (Odpor), který byl silně proti západní politice tehdejšího říšského kancléře Gustava Stresemanna.
Proti západní revolucionář, věřící v spolupráci Německa a Ruska, byl přesvědčen, že silný pruský duch byl zosobněn v Sovětském svazu a v jeho totalitní vládě - stalinismu. Věřil, že tam kde se střetli a prolnuli Slované a Germáni, vzniknul veliký pruský duch. Ernst Niekisch prosazoval, aby německá Třetí říše byla vybudována na socialistickém a evangelicko - pruském základě a byla geneticky a kulturně provázána s ruským a slovanským světem a ne se západním katolickým Bavorskem, inklinujícímu ke kapitalismu. Rozvinul eurasijskou vizi postavenou na alianci mezi Sovětským svazem, Německem, Indií a Čínou. V pracích Niekische a jeho německých stoupenců tak narážíme na ideu kontinentální říše „od Vladivostoku ke Gibraltaru“ a na ideu „Třetího impéria“. Ideální osobou, jež měla být lidským motorem této aliance, se měl stát rolník jakožto protiklad k západnímu měšťáčkovi, zde je patrná určitá paralela s Mao Ce Tungem.
Jeho pokus o syntézu nacionalismu (namířeného proti versailleské smlouvě a sionistické nadvládě) a revolučního socialismu měl určitý vliv na nacistickou „levici“, včetně mladého Josepha Goebbelse, Gregora Strassera a Ernsta Röhma, ale také na další přední německé nacionalisty, například na spisovatele Ernsta Jungera. Ernst Junger v té době začal kolem sebe shromažďovat elitní bohémy a výstřední intelektuály do debatní skupiny. Tato skupina byla tvořena nejzajímavějšími osobnostmi Výmaru, mezi nimiž byl například veterán Freikorps Ernst Salomon, vnitřní opozice NSDAP vůči Hitlerovi - Otto a Gregor Strasser, národní bolševik Ernst Niekisch, židovský anarchista Erich Muhsan, americký spisovatel pobývající v Německu Thomas Wolfe, expresionistický spisovatel Arnolt Bronnen a nacistický ideolog Joseph Goebbles.
Nikdy však neproběhlo mezi národními bolševiky a německými komunisty sblížení - ti byli pro revoluční nacionalisty ideologicky pouze vazaly marxismu - leninismu a internacionalismu, který nikdy Niekischovi stoupence nepřitahoval. „My nechceme svést národ na scestí, nechceme jej zradit; jsme jedno tělo, jedna krev, naše myšlenky, pocity a touhy vychází z pozadí jeho bytí a aktuálních potřeb. To podstatné co nás trápí a hluboce poznamenává naše životy každý den je břemeno nečestných a nespravedlivých válečných reparací, způsobených listopadovou katastrofou. Nyní před Němci stojí velká výzva; musíme naplnit právo národního sebeurčení a zachovat naší pracující třídu. To pochopí pouze ti, kdo jsou více, než pouzí pisálci. Ti jsou totiž zaneprázdněni svými teoretickými články.“ stálo v Niekischově prohlášení z roku 1926.
Marxistickým socialistům taktéž Niekisch vyčítal, že nebojují proti Versailleské smlouvě a zní vyplívajícímu útlaku dělníků: „… sociální demokracie, která se povýšila do role „osvoboditele pracující třídy“, ale přitom nic nedělá proti společenským důsledkům politiky souhlasu s požadavky Versailles? Sociální demokrat nevěří, že dělnická třída se dnes stává zápalným knotem vědomím rovnocennosti mezi sociálním a národním bojem, a která se tak stane podstatnou, vehementní a živoucí progresivní silou, že žádný stranický funkcionář nebude schopný ji kontrolovat a žádný vykořeněný pisálek nad ní teoretizovat. Proto tedy to ticho při otázce národní výzvy! Proto, chce-li dělnický odpor svrhnout jařmo sociálního útlaku, musí se bezpodmínečně zahalit do národních barev, jinak bude dělník neustále snášet sociální jařmo a spoutávání sebe sama. Odmítáme všechna balamucení pracující třídy – to je to, co nás charakterizuje. Nikdo nás nemůže obvinit z toho, že děláme cokoli proti existenci pracujících jako takových a proti jejich bytí! Dělníkova svoboda je přesně to, co my chceme, ať si pánové Briand s Chamberlainem klidně svými nosy. Pro nás, na rozdíl od mnoha sociálně-demokratických spisovatelů, je svoboda německého dělníka více než vlastní prospěch a úlitby od Brianda s Chamberlainem. Aktivizovat a volat do boje a přitom být zaopatřeni těmito pány, to skutečně není podstata socialismu a něco takového se nám z duše protiví.“
Naopak Hitlerovi vyčítal to, že je hnán pouze pomstou za Versailles, nenabízejíc skutečnou revoluční změnu Německému národu: „… máme daleko k tomu, být nacionálními socialisty v běžném slova smyslu. Oni jsou podobně jako sociální demokraté, vedeni téměř výlučně omezeným pohledem domácí politiky. Oni příliš myslí na „popravu listopadových zločinců“, v jejich úmyslech příliš převládá nenávist, pomsta a odveta. Tito lidé nemyslí na to, jak se sjednotit s cílem politického zesílení německého národa. My jsme méně destruktivní a méně negativističtí. Přijímáme všechno, co zvyšuje sílu a prestiž Německa a jeho obyvatel, naše jednání je silně podřízeno otázce, jak bychom se mohli dostat opět na mocenský vrchol. Ti, kdož chtějí věšet „listopadové zločince“, potom budou nepochybně chtít nechat Francouze jít. Oni budou sotva mít dostačující sílu k tomu, později v Porúří nastolit spravedlnost a dát každému, co si zaslouží.“
Poté co se k moci v Německu dostali národní socialisté Adolfa Hitlera Ernst Niekisch brzy poznává, že jeho myšlenky jsou s Třetí říší v rozporu. Ersnt Niekisch sice podporoval zavedení totálního státu pro všechny, ale stát Adolfa Hitlera pro něj byl příliš málo socialistický. Ersnt Niekisch tedy aktivizuje skupinky aktivistů, kteří šíří propagandu proti Hitlerovi. Avšak bez valného úspěchu. Sám Ernst Niekisch je v roce 1937 zatčen a uvězněn Gestapem. Dne 10. ledna 1939 je odsouzen k doživotnímu vězení.
Ernst Niekisch strávil v koncentračním táboře celou válku a se štěstím jej přežil - tábor opustil s velice podlomeným zdravím a téměř slepý. Zlomený muž se v důsledku zacházení, jež mu „nacionalismus“ Třetí říše přivodil, stává Marxistou. Do roku 1953 vyučoval sociologii na Humboldtově univerzitě ve Východním Německu. Po rozdrcení dělnických nepokojů ve východním Berlíně zavrhuje nakonec i marxismus a utíká do Západního Německa. Zde tato kontroverzí a nepochopená osobnost 23. května 1967 umírá.
