Havlovo odcházení

V neděli 18. prosince se celý národ a s ním celý svět dozvěděl, že se na pravdu
Boží odebral „významný“ dramatik, filosof, politik a notorický opilec Václav Havel. Ihned média, politici a další poskokové současného vládnoucího režimu přispěchali se slzami v očích se svými smutečnými proslovy a kondolencemi. Světu odešla jedna z největších politických a morálních autorit, muž, který se svým dílem podílel na položení základů demokracie v České republice polistopadové éry, to budeme ještě hezkou řádků dní slýchat ze sdělovacích prostředků.


Mediální pro havlovská propaganda již drtí vše co jí stojí v cestě. Na internetu jsou v zájmu plurality názorů mazány celé diskuse. Vše co by jen zdálky mohlo připomínat kritiku kolaboranta Havla je označeno za nelidské a nemorální. Účelová neinformovanost lidí staví Havla do pozice světce. Lidé pláčou a litují nad touto ztrátou. Plakat by se však mělo na hrobech opravdových osobností a ne nad hrobem zločince a lháře.

Co nám tedy tento symbol „svobody“ a celosvětově uznávaná autorita po sobě zanechala? Demontovaný národní stát, který se dostal do rukou plutokracie kapitalistů, liberálů, zlodějů, vrahů a humanistů humánních ke všem, jenom ne ke svému národu. Stát a národ, jenž pozbyl všech svých výsad a stal se loutkou mezinárodní sionistické politiky.

Havel se zasadil o parlamentní demokracii vedenou zločinci a zloději. Stál u zrodu politiky tvořenou sionisty, marxisty a zbohatlými podnikateli. Za Havlovy vlády byly položeny základy státu, ve kterém se peníze staly měřítkem moci a politického života. Jak zpíval již Karel Kryl: demokracie dozrála do žaludečných vředů…

„Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností. Není to pravda. Ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují. Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají. Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme nejen proto, že by to neodpovídalo pravdě. Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným někoho jiného. Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor! Již nikdy do žádného paktu (vojenského) nepůjdeme. Podle mého mínění nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury.“ prohlásil Vašíček Havlů v listopadu 1989.

Drzý to plivanec do tváře všem, kteří doufali ve skutečnou revoluci a svobodu. Dnes již můžeme s ohledem na tyto slova plně bilancovat kariéru tohoto žoldáka Západu. Po dvaceti dvou letech po sametu vládne ve státě nezaměstnanost, byl nastolen reálný kapitalismus a zničena národní ekonomika a hospodářství. Státní dluh se stal nesplatitelným a banky byly ovládnuty známými bankovními klany, jež dnes řídí naše finance. Polistopadovými reformami byl taktéž zničen sociální stát, v němž se naplno rozevřely sociální nůžky a bohatší stále bohatnou a chudší stále chudnou.

Politikou a integrací do všemožných společenství jsme Moskvu vyměnili za Washington a Tel - Aviv a stali jsme se pěšákem v imperiálních válkách jiných. Národu slíbil již žádné další války, ale v roce 1999 spolu se svou židovskou přítelkyní Madeleine Albrightovou fanaticky volali po holocaustu a zničení srbského národa a Jugoslávského státu. Pod Havlovým proklamovaným humanitárním bombardováním umírali pod sionistickými bombami tisíce hrdých Srbů - mužů, žen, starců a dětí. Vše opět trefně pojmenoval Karel Kryl: král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem…

To je skutečný obraz a odkaz humanisty a pacifisty Václava Havla. Může, jenž vehnal národ český do smrtelné pasti a demontoval vše, na co mohl být hrdý. Jeho život je kariérou žoldáka a kolaboranta cizí moci lemovanou lží a alkoholem. Život Václava Havla dospěl do konce, zemřel ve spánku a již se nedočká konce, jenž je vyhrazený pro zrádce, kolaboranty a válečné zločince. Spravedlivému soudu utekl muž, na jehož rukou ulpěla krev…