Polistopadový režim, plný „pravdy a lásky“, svobody, demokracie, tržní ekonomiky a podobných doktrín vehnal národ do náruče momentálních materiálních potřeb a zavřel jej do zlaté klece dluhu, do klece, z které není úniku. Vnutil nám pocit bezbřehého individualismu a donutil nás budovat kariéru a hromadit majetek. Naučil nás hnát se za zlatým teletem, jež se stalo modlou.
Liberální stát přihlížel tomu, jak se národ žene za nesmyslnými hodnotami konzumní společnosti. Lidé omámeni vládou peněz se vydali za snem bezbřehého zvyšování své životní úrovně, nedbajíc přitom na devastování přírody a mrtvol, jež za sebou zanechali. Bratr nezná bratra při honbě za majetkem. Individualismus jedinců zvítězil nad tím, z čeho tito jedinci vzešli. Nad pospolitostí národa. Heslem „po nás potopa“ se řídí naše doba. Nevnímající nadčasovost svého konání, v níž se jednou ocitnou naši potomci. Přijali jsme život na dluh, z něhož již nebude cesty.
Privatizace a kapitalismus dovolil zločincům bez morálních zábran oloupit stát a národ o poslední jistoty sociálního státu. Tisíce lidí bylo propuštěno ze svých zaměstnání a polistopadový kapitalistický systém z nich udělal bezmocné stádo, které nahnal tam, kam potřebuje. Tupé stádo, které vždy chtěl. Spousty lidí se pod vidinou střechy nad hlavou upsali úrokovému ďáblu bank či jiných podivných soukromých kapitálových firem. Justiční zločiny minulého režimu byly nahrazeny anonymními (a)sociálními zločiny, protože každý si přeci „může“ za svoji životní situaci „sám“. Blížíme se k půl milionu nezaměstnaných, tisíce lidí nedostávají navíc po řadu měsíců za svoji řádnou práci výplatu, často se jí už nedočkají vůbec. Takřka denně jsou vyhazováni lidé po stovkách i tisících z podniků výrazně omezujících svoji činnost či dokonce končících svoji existenci vůbec. Dokonce se ještě vedou politické diskuse na téma, jak toto vyhazování z práce pro zaměstnavatele usnadnit, jak běžné pracující ještě více zotročit.
Tisíce lidí chtělo jenom slušný život a střechu nad hlavou. Ale tisíce z nich se ze dne na den ocitli v azylových domech a v krajním případě na ulici. Jenom proto, že nenasytný kapitalismus přesouvající výrobu do krajů třetího světa, hledajíce zde nové otroky pro svůj byznys, což vedlo k zavírání a rušení pracovních míst. Kapitalismus vzal lidem jedno z nejpřirozenějších práv - právo na práci a střechu nad hlavou. Osobní tragédie celých rodin, kterou zbytek populace zahleděný sám sebou a svými plnými košíky dělající, že nic nevidí a u televize plačící nad cizími hroby utlačovaných v jiných částech světa.
Situace eskaluje, české rodiny musí vyžít z minima, přičemž ceny neustále stoupají a nové vládní reformy tento kritický stav pouze prohloubí. A je jen na nás, na nacionalistech, na tento stav poukázat a začít ho řešit. Právě my musíme říci jasné NE kapitalismu a bezbřehému individualismu. Každý, kdo se prohlašuje za nacionalistu, by neměl jen přihlížet tomu, jak slušní členové jeho národa, kteří chtěli jen pro svou rodinu slušný život, živoří na ulicích a v azylových domech. Pomozme tedy před zimou sbírkou teplého oblečení dalších základních potřeb obětem polistopadového režimu z řad národa v našem okolí. Informujme se o osudech lidí, kteří se bez svého zavinění dostali za hranici bídy. Dnes být poctivým synem národa znamená především být upřímným socialistou obětavého činu. Žijete nakonec myšlenkou evropské pospolitosti, která dělá každou oběť radostnou a světlou. Buďme revoluční v jednání! Neboť je to revoluce v myšlení, revoluce nacionalismu proti individualismu, socialismu proti kapitalismu!
Jak na to? Každý může pomoci.
Víme, že naše pomoc nezbaví nikoho bídy a jeho problémů. Nemáme na to instituce a prostředky. Můžeme ale pomoci tím, co máme. Nemusíme dávat hory oblečení, stačí i malé množství neboť i to může pomoci jednotlivcům. Vyberte mezi sebou starší oblečení, které již nenosíte a odneste jej do instituce ve vašem okolí, která pomáhá lidem v nouzi. Mohou to být charity, azylové domy, apod. Oblečení musí být čisté – vyprané. Také můžete napsat kratičký report včetně fotek, které rádi zveřejníme.
Liberální stát přihlížel tomu, jak se národ žene za nesmyslnými hodnotami konzumní společnosti. Lidé omámeni vládou peněz se vydali za snem bezbřehého zvyšování své životní úrovně, nedbajíc přitom na devastování přírody a mrtvol, jež za sebou zanechali. Bratr nezná bratra při honbě za majetkem. Individualismus jedinců zvítězil nad tím, z čeho tito jedinci vzešli. Nad pospolitostí národa. Heslem „po nás potopa“ se řídí naše doba. Nevnímající nadčasovost svého konání, v níž se jednou ocitnou naši potomci. Přijali jsme život na dluh, z něhož již nebude cesty.
Privatizace a kapitalismus dovolil zločincům bez morálních zábran oloupit stát a národ o poslední jistoty sociálního státu. Tisíce lidí bylo propuštěno ze svých zaměstnání a polistopadový kapitalistický systém z nich udělal bezmocné stádo, které nahnal tam, kam potřebuje. Tupé stádo, které vždy chtěl. Spousty lidí se pod vidinou střechy nad hlavou upsali úrokovému ďáblu bank či jiných podivných soukromých kapitálových firem. Justiční zločiny minulého režimu byly nahrazeny anonymními (a)sociálními zločiny, protože každý si přeci „může“ za svoji životní situaci „sám“. Blížíme se k půl milionu nezaměstnaných, tisíce lidí nedostávají navíc po řadu měsíců za svoji řádnou práci výplatu, často se jí už nedočkají vůbec. Takřka denně jsou vyhazováni lidé po stovkách i tisících z podniků výrazně omezujících svoji činnost či dokonce končících svoji existenci vůbec. Dokonce se ještě vedou politické diskuse na téma, jak toto vyhazování z práce pro zaměstnavatele usnadnit, jak běžné pracující ještě více zotročit.
Tisíce lidí chtělo jenom slušný život a střechu nad hlavou. Ale tisíce z nich se ze dne na den ocitli v azylových domech a v krajním případě na ulici. Jenom proto, že nenasytný kapitalismus přesouvající výrobu do krajů třetího světa, hledajíce zde nové otroky pro svůj byznys, což vedlo k zavírání a rušení pracovních míst. Kapitalismus vzal lidem jedno z nejpřirozenějších práv - právo na práci a střechu nad hlavou. Osobní tragédie celých rodin, kterou zbytek populace zahleděný sám sebou a svými plnými košíky dělající, že nic nevidí a u televize plačící nad cizími hroby utlačovaných v jiných částech světa.
Situace eskaluje, české rodiny musí vyžít z minima, přičemž ceny neustále stoupají a nové vládní reformy tento kritický stav pouze prohloubí. A je jen na nás, na nacionalistech, na tento stav poukázat a začít ho řešit. Právě my musíme říci jasné NE kapitalismu a bezbřehému individualismu. Každý, kdo se prohlašuje za nacionalistu, by neměl jen přihlížet tomu, jak slušní členové jeho národa, kteří chtěli jen pro svou rodinu slušný život, živoří na ulicích a v azylových domech. Pomozme tedy před zimou sbírkou teplého oblečení dalších základních potřeb obětem polistopadového režimu z řad národa v našem okolí. Informujme se o osudech lidí, kteří se bez svého zavinění dostali za hranici bídy. Dnes být poctivým synem národa znamená především být upřímným socialistou obětavého činu. Žijete nakonec myšlenkou evropské pospolitosti, která dělá každou oběť radostnou a světlou. Buďme revoluční v jednání! Neboť je to revoluce v myšlení, revoluce nacionalismu proti individualismu, socialismu proti kapitalismu!
Jak na to? Každý může pomoci.
Víme, že naše pomoc nezbaví nikoho bídy a jeho problémů. Nemáme na to instituce a prostředky. Můžeme ale pomoci tím, co máme. Nemusíme dávat hory oblečení, stačí i malé množství neboť i to může pomoci jednotlivcům. Vyberte mezi sebou starší oblečení, které již nenosíte a odneste jej do instituce ve vašem okolí, která pomáhá lidem v nouzi. Mohou to být charity, azylové domy, apod. Oblečení musí být čisté – vyprané. Také můžete napsat kratičký report včetně fotek, které rádi zveřejníme.
