Na Den nezávislosti Polska se nekonala pouze akce ve Varšavě. Trochu ve stínu varšavských událostí proběhla zajímavá akce i ve Vratislavi (Wroclaw). Na náš email dorazil report z této akce. I když poměrně pozdě, jistě stojí za přečtení.
Do největšího slezského města se na akci pořádanou organizací Narodowe odrodzenie Polski vydala i skupina českých a moravských aktivistů.
Již po přejezdu hranic je znát, že Poláci berou svátek oslavující znovunabytí nezávislosti velmi vážně; snad na každém druhém domě je vyvěšena státní vlajka.
Do Vratislavi dorážíme z důvodu dopravních problémů později, než jsme předpokládali. Na centrální vratislavské náměstí se dostáváme přesně v 17 hod, kdy pochod začíná. Zařazujeme se tedy na konec průvodu. V průvodu se sešla skutečně různá směsice lidí ve věku od batolat po starce, katoličtí kněží, motorkáři, fotbaloví fanoušci, muž na invalidním vozíku, mladé slečny i straší dámy, prostě všichni hrdí Poláci zde manifestovali svou národní pýchu.
Lidé podle zemských praporů Čech a Moravy poznávají, že jsme s ciziny, ptají se nás odkud pocházíme. Po naší odpovědi je na nich vidět, že jsou potěšeni z účasti českých a moravských aktivistů. Nebyli jsme ovšem jediní cizinci na akci, akci podpořili i patrioti z Itálie, Španělska, Belgie, Irska a Švédska.
Pochodu se účastnilo podle organizátorů přes 3000 lidí. Manifestanti mají státní vlajky a pochodně, během shromáždění je odpálena i spousta bengálských ohňů a petard, což dodává akci zcela jinou atmosféru, než jakou známe z domova.
Průvod za skandování nacionalistických a protikomunistických hesel dvakrát obkrouží ,,Rynek“ (náměstí) a pak s vydává do ulic. V jedné ulici nás očekává levicová protiakce, složená z cca 80 účastníků. Jejich počet působí oproti naší mase směšně a musí je chránit mohutný policejní kordon. ,,Antifašisté“ jsou pak zasypání množstvím pochodní a bengálských ohňů. V jednom momentě se snaží příznivci místního fotbalového týmu WKS protrhnout kordon a dostat se k těm, kteří chtějí pošpinit památku Romana Dmowského, policie za použití pendreků a slzného plynu tomu ovšem zabrání.
Pochod pak dochází k soše Boleslava I. (u nás známý jako český kníže Boleslav IV.), kde zazněl proslov. Přestože jsme nestáli nejdál od místa proslovu, neslyšeli jsme jej. Megafon neměl dostatečný výkon, aby všichni slyšeli, sami pořadatelé byli překvapeni tak hojnou účastí. Nakonec ještě je zazpívána polská hymna a akce končí.
Pochod vlastenců ukázal, že první verš polské hymny: ,,Jeszcze Polska nie zginęła“, platí i v těchto dnech, že ještě je v Polsku obrovské množství pronárodě smýšlejících lidí, kteří jsou pyšní na svou identitu a na historii svého národa. Na Poláky, kteří chtějí budovat svobodnou budoucnost.
