Tak tedy: znamená-li komunismus skoncování s mnoha dobrými hodnotami jako jsou rodinné závazky a národní cítění, neposkytne-li nám chléb ani svobodu a dělá nás prospěšnými pro jiné země, tak co tedy mámě dělat?
Nemůžeme být smířeni s pokračováním kapitalistického systému. Jedna věc je dnes bolestně zřejmá: krize kapitalistického systému a jeho ničivé následky, ve kterých na něj komunismus navazuje. Co máme dělat? Jsme ve slepé uličce? Kde najít způsob, kterým nakrmit hladové masy chlebem a nastolit spravedlnost? Máme si vybrat mezi zoufalým buržoazním režimem nebo otroctvím v Rusku?
Ne. Národně syndikalistické hnutí je přesvědčeno, že našlo správnou cestu: ani kapitalistickou, ani komunistickou. Tváří v tvář individualistickému ekonomickému maloměšťáctví a socialismu, který vezme všechny plody práce lidem a zotročí je. Ani jeden z nich nevyřešil problém výroby.
Řešení tohoto problému se nachází v syndikalistické ekonomice, která integruje individualismy do státu a dělník již není nehumánním prostředkem v mašinérii buržoazní výroby. Národní syndikalismus je řešením, které slibuje, že přinese největší plody. Jednou provždy nás zbaví politiků a parazitů. Bude bez nadprodukce a finanční zátěže, kterou nás zaplavil kapitál. Tak překoná tuto anarchii výroby. Tím zabrání komoditním spekulacím, které udávají ceny a zisky. Ale především přidá nadhodnotu - už ne kapitál, ani stát, ale samotní dělníci budou členy odborových organizací. A tak bude konec starému ekonomickému systému: depresivnímu, plného nezaměstnanosti, bídy a utrpení.
Dělníci! Soudruzi! Rozhodující moment se blíží. Nikdo nemůže zůstat stát v pozadí se založenýma rukama. Osud všech je na nás. Bud dělníci důrazně a nesmiřitelně skoncují s kapitalismem a připojí se k Národně syndikalistickému hnutí a národní solidaritě nebo nás internacionalismus změní v loutky cizí moci.
Národně syndikalistické hnutí, vědomé si své síly, jež je na jeho straně, bude útočit na všechny své nepřátele: vpravo, vlevo, kapitalismus, komunismus. Pro vlast, chléb a spravedlnost. Jsme si jisti naším vítězstvím, které je nezbytné v zájmu dělníků a národa. Zavedeme nový řád, bez hladových lidí, bez politiků, bez šéfů, bez lichvářů a bez spekulantů.
Ani pravicový, ani levicový! Ani kapitalismus, ani komunismus! Vnitrostátní režim. Národně syndikalistický režim!
Ať žije Španělsko!
Tento apel na španělského dělníka se objevil v časopise Arriba, číslo 20, listopad 1935.
