Letos si připomínáme již 1149. výročí příchodu těchto dvou věrozvěstů, kteří přišli na Moravu hlásat nejenom víru v Boha, nýbrž přinesli též kulturu a vzdělanost, která podstatným způsobem ovlivnila celou střední Evropu. Nemusíme být zastánci křesťanské víry, ale i tak bychom si měli připomenout tento milník v dějinách Evropy a odkaz, který nám tu dvojice ze Soluně zanechala. V rámci své misie na Velké Moravě vytvořili písmo hlaholici a prosadili staroslověnštinu jako bohoslužebný jazyk. Co ale víme o těchto dvou mužích?
Bratři Cyril a Metoděj pocházeli ze Soluně (dnes Thessalonike), z druhého největšího města Byzantské říše. Byli syny vysokého byzantského důstojníka Lva, který měl kromě nich ještě dalších pět dětí. Cyril (rodným jménem Konstantin) byl nejmladší a také prý nejnadanější – vystudoval filozofii, teologii, literaturu a ovládal řadu jazyků, mezi nimi i slovanský jazyk, protože v okolí Soluně žilo tehdy mnoho Slovanů. Konstantinovi bylo nabídnuto významné místo v byzantské státní správě, ten se ale rozhoduje pro stav duchovní a stal se tajemníkem patriarchy Ignatia. Později se stává profesorem filozofie na Konstantinopolské univerzitě (nejstarší vysoké škole v Evropě), kde získal přízvisko Filozof, které se pak ve starých pramenech vždy spojuje s jeho jménem. Život v Konstantinopoli byl ale plný intrik a bojů o moc, tak Konstantin brzy hlavní město opustil a raději odešel za bratrem Metodějem do kláštera na úpatí Olympu v Bithynii.
Metoděj byl také velmi nadaný a vzdělaný, byl právníkem, státním úředníkem, později mnichem, diakonem a nakonec prvním moravsko-panonským arcibiskupem. Jako velmi mladý se stal místodržitelem v oblasti strymonské, obydlené Slovany. Po čase se ale všech svých hodností zřekl a uchýlil se do olympského kláštera.
Ze znalosti slovanského jazyka historikové původně soudili, že jejich matka byla slovanského původu. V současně době bulharští vědci dokonce dokazují, že Slovan byl i jejich otec.
V klášteře se začali zabývat myšlenkou misionářského působení mezi Slovany. Získali pro tento plán učedníky a spolupracovníky, společně sestavili první slovanskou abecedu – hlaholici, přeložili první náboženské texty. Položili tak základ slovanskému písemnictví, které se následně rozvíjelo i v Bulharsku, Chorvatsku, Srbsku a v podstatě v celé východní Evropě. Připravovali se na šíření křesťanství ve východní Evropě.
První misie směřovala na Krym
Mezitím si ale na ně vzpomněl nový patriarcha Fotios, protože potřeboval schopné diplomaty, kteří by vedli poselstvo k vládci říše Chazarů v jižním Rusku při Kaspickém moři. Bratři se smířili s novým režimem a vydali na cestu. Šlo hlavně o obnovení přátelství Byzance s Chazary, protože Konstantinopolis začali ohrožovat Rusové a o obhájení křesťanství proti židovství, které se u Chazarů rozšířilo. Cyril zde vedl dlouhé a učené hádky s židy a oslnil chazarského knížete duchaplností a hloubkou svých výkladů. Také zde obohatil své mimořádné jazykové schopnosti studiem řeči židovské, chazarské a gótské. Po roce se bratři vrátili s úžasným objevem – na Krymu prý objevili ostatky svatého Klimenta, čtvrtého papeže, kterého nechal roku 101 římský císař Traján utopit v moři. Bratři se zanedlouho vydají se vzácnými ostatky na Moravu, kde je potom sv. Kliment nejuctívanějším mučedníkem až do doby sv. Václava. Také velká část z prvních křesťanských kostelů na našem území je zasvěcena svatému Klimentovi.
Poselství císaři Byzantské říše
V roce 863 vyslal Rastislav, kníže Velké Moravy, poselstvo do Cařihradu, ke trůnu císaře Byzantské říše. Poslové předložili císaři Michalu III. Rastislavovu žádost o vyslání učitelů, kteří by na Velké Moravě vyučovali a kázali křesťanství slovanským jazykem. Císař žádosti vyhověl a vyslal skupinu Řeků; tu vedli dva bratři z města Soluně – Konstantin a Metoděj. V té době ještě totiž Cyril stále nosil jméno Konstantin, jméno Cyril přijal až krátce před smrtí při přijímání tzv. velkých mnišských slibů.
Soluňští bratři
Oba bratři díky svému odchodu na Moravu údajně opustili slibně se rozvíjející vědeckou a státnickou dráhu. Jejich otec byl v první polovině 9. století vysokým hodnostářem byzantského císařství. Metoděj se prý původně věnoval úřednickému povolání, pak se ale stal prostým mnichem. Jeho bratr Konstantin si zvolil duchovní stav hned po skončení studií a byl vysvěcen na kněze. Vzdělání nabyli oba bratři na řeckých školách.
Historikové se sice v lecčems nedokážou shodnout, shodují se však v tom, že Konstantin byl dokonce jedním z nejlepších učenců tehdejší byzantské říše. Podle názoru pravoslavných historiků Konstantin na Moravu pravděpodobně přišel již v hodnosti biskupa, zatímco jeho starší bratr Metoděj byl v té době nejspíše diakonem – biskupské svěcení přijal od římského papeže až po smrti Konstantina.
Moravská misie
Konstantin a Metoděj byli pro tuto misi vybráni, protože byli připraveni. Přibrali si žáky (známe z nich Klimenta, Angelaria, Nauma a Sávu) a s velkým průvodem přišli na podzim 863 nebo na jaře 864 na Velkou Moravu. Byli slavně uvítáni, ale kníže Rastislav byl asi zklamán – čekal biskupa a přišli Konstantin jako kněz a Metoděj jen jako jáhen. Konstantin si ale panovníka brzy získal tím, že mluvil slovanským jazykem a byl obratný diplomat.
Misionáře zřejmě příjemně překvapilo, že v zemi našli poměrně velký počet kostelů avšak křesťanská morálka se rozhodně nedodržovala – bujela pohlavní volnost, mládež se oddávala neřestem, sňatkové poměry byly podivné a všichni hojně popíjeli medovinu. Proto není divu, že Konstantina a jeho průvodce čekala na Moravě velká a obtížná práce.
(ukázka psané Hlaholice)
Velké problémy vyplynuly i z toho, že na Moravě působili misionáři z různých oblastí, kteří se ve výkladu víry a hlavně v otázkách disciplinárních (tresty za různé prohřešky) velmi lišili. Z toho samozřejmě vznikl zmatek. Hlavní spor probíhal mezi dvěma církevními koncepcemi, dvěma jazyky – staroslověnštinou, kterou kázali Konstantin s Metodějem, a latinou, kterou propagovali bavorští kněží. Ti se do země vrátili poté, co Rastislav prohrál bitvu s franckým králem a musel se mu podrobit.
Slovanská liturgie v oblibě
Konstantin s Metodějem ale měli větší úspěch, než němečtí kněží, kteří kázali latinsky. Řečtí bratři mluvili slovanskou řečí, byli mnohem vzdělanější a kultivovanější, v náboženských otázkách prokazovali daleko hlubší a jemnější znalosti. Konstantin také pro Slovany napsal nebo přeložil celou řadu spisů. Sepsal například civilní zákoník (Zakon sudnyj ljudem), kde shrnul základní právní normy, stanovil tresty za těžké zločiny, zahrnul sem i články týkající se soudních svědků, práva azylu v kostelech a nerozlučitelnosti manželství. Přeložil spolu s Metodějem hlavní bohoslužebné knihy (misál, breviář) a také část Bible. Tento překlad byl dokonalý jak po stránce jazykové, tak i stylistické a byl opravdu přesný a výstižný. Němečtí i řečtí misionáři zakládali církevní školy, ale zatímco bavorští kněží si chtěli vychovat pouze pomocníky a nadále zastávat vedoucí úlohu, Konstantin a Metoděj chtěli vychovat moravské kněze a předat jim vedení moravské církve. A protože Konstantin Filozof patřil k největším učencům své doby, měla tato výuka mnohem lepší úroveň než ta bavorská.
Obhajoba slovanské bohoslužby
Po tříletém působení na Velké Moravě se bratři Konstantin a Metoděj vydali do Panonie za knížetem Kocelem, synem Pribiny. Požádal je o to Rastisav, protože chtěl s Kocelem uzavřít smlouvu proti východofrancké říši a založit společné moravsko-panonské arcibiskupství. Kocel s plánem souhlasil. Bratři teď ale nemohli jít jednat do Byzance, protože jim v cestě leželo Bulharsko, které spolupracovalo s papežem, a do Říma se jim nechtělo, pochybovali, že by mohli uspět. Naštěstí zrovna v té době (roku 867) papež povolal Konstantina a Metoděje do Říma, aby objasnili, proč používají při bohoslužbách staroslověnštinu, když církev povoluje pouze latinu, řečtinu a hebrejštinu. Konstantin ovšem znovu prokázal své diplomatické schopnosti a obhájil oprávněnost slovanské liturgie. Svým odpůrcům řekl: „Nepadá déšť Boží stejnoměrně na všechny? Nebo nesvítí slunce stejně všem? A nedýcháme všichni stejný vzduch? Tak proč se nestydíte uznati jen tři jazyky a odsouditi všechny ostatní jazyky a národy k slepotě a hluchotě?“
Když papež poznal smýšlení a názory obou bratrů, slavnostně prohlásil, že na Konstantinově překladu neshledává nic bludného a povoluje jeho užívání. Slovanské bohoslužebné knihy byly posvěceny, Konstantin s Metodějem v Římě sloužili čtyři slovanské mše a zároveň byli vysvěceni někteří jejich žáci na kněze.
Konstantin se už z Říma nevrátil. Onemocněl, dva měsíce před smrtí vstoupil do kláštera, kde přijal jméno Cyril a kde zemřel roku 869 ve věku 42 let. Svému bratrovi předal úkol pokračovat v misijním díle mezi Slovany.
Metodějova práce
Po návratu z Říma byl Metoděj vysvěcen na prvního arcibiskupa moravsko-panonské diecéze, kterou papež také schválil. Velká Morava se tímto osamostatnila, ale ne na dlouho. Rastislavův synovec Svatopluk svého strýce zradil a vydal Frankům, v jejichž žaláři Rastislav zemřel. Pasovský biskup dal zase uvěznit Metoděje, protože prý zabral území, na které mělo nárok pasovské a salcburské biskupství. Metoděj strávil ve vězení dva a půl roku, než byl na příkaz papeže osvobozen. Po návratu na Moravu se Metoděj konečně ujal řízení arcibiskupství.
Bylo založeno mnoho kostelů a klášterů a vyškoleno mnoho duchovních. Křesťanská církev vzkvétala. Nedá se ale říct, že by těch dvanáct let, po které Metoděj na Moravě působil, bylo klidných. Pořád probíhaly spory s kněžími, kteří chtěli kázat v latině, také se Svatoplukem se Metoděj často neshodnul. Úhlavním Metodějovým nepřítelem byl německý kněz jménem Wiching, který napřed Metoděje očerňoval u papeže, že hlásá kacířské myšlenky. Metoděj se sice obhájil, ale Wiching také dosáhl určitého vítězství – stal se nitranským biskupem. Spor se vyhrotil, Wiching Metodějovi škodil, jak mohl, až se Metoděj rozhodl zbavit nitranského biskupa funkce. Wiching spěchal do Říma, kde padělanými listinami papeže přesvědčil, že Metodějova slovanská liturgie je podezřelá a špatná. Papež slovanskou liturgii zakázal a moravští kněží se museli buď podřídit nebo odejít ze země.
Mezitím Metoděj odešel na pozvání patriarchy do Konstantinopole, kde dokončil překlad Bible do staroslověnštiny, brzy po návratu na Moravu roku 885 ale zemřel. Svým nástupcem jmenoval moravského kněze Gorazda.
Konec slovanské liturgie
Když se Wiching vítězoslavně vrátil z Říma, zjistil, že Metoděj již je po smrti, takže vše bude mít ještě jednodušší. Zaujal Metodějovo místo a chopil se správy církevních věcí s brutalitou u duchovních nevídanou. Gorazd spolu s dalšími moravskými duchovními byl uvržen do žaláře, stovky dalších kněží a mnichů byly v okovech vyvedeny ze země, protože odmítaly zradit dílo a odkaz svého učitele Metoděje.
Slibné dílo moravských věrozvěstů bylo zničeno. Plamínek slovanské kultury a vzdělanosti, teprve nedávno zapálený, téměř uhasl. Ale ne úplně. Vždycky se našli pokračovatelé díla započatého bratry Konstantinem a Metodějem.
Oba bratři byli v roce 1980 pro jejich celoevropský význam prohlášeni papežem Janem Pavlem II. za spolupatrony Evropy.
