Stalo se to v ranních hodinách 5. července 2011 a mnoho proevropských aktivistů tím bylo doslova konsternováno. Ta zpráva během několika hodin obletěla Evropu; zemřela velká osobnost Evropy, zemřel Herbert Schweiger.
V množství sociálních rolí by mohl konkurovat i Jacku Londonovi. Herbert byl voják, politik, národní socialista, revizionista, myslitel, spisovatel, učitel, vyhledávaný řečník a přednášející, vězeň svědomí. Zabýval se geopolitickou, populační politikou, evropskou identitou a evropskou budoucností. Byl především velký a nezlomný idealista, odhodlaný prosazovat svůj světonázor až do konce života.
Aktivně se účastnil druhé světové války a nikdy se nespokojil s všeobecně uznávanou propagandou vítězných mocností. Své poslední odsouzení v roce 2009 za publikační činnost okomentoval následovně: "Obžaloba vytrhala pasáže z mých knih z kontextů a na tom sestavila obvinění. Celý můj "zločin" tví v tom, že jako pamětník mluvím s mladými lidmi. Chtějí mě umlčet."
Jeho publikační činnost měla široký záběr. Psal knihy, studie i články na ekonomická, historická, politická, filosofická i doktrinářská témata. Za své texty stanul několikrát před soudem. Jeho ryzí idealismus se opět projevil v závěrečné řeči před soudem v roce 2009, kde uvedl: "Moje žena je mrtvá, tak budu rád, když mi věznice každé ráno připraví snídani. Také se těším na vězeňskou knihovnu. Budu tam mít mnoho času, a tak napíšu další knihu. Mě nezastavíte!" Systémová represe Herberta Schweigera opravdu nikdy nedokázala zastavit.
Můžeme ho bez nadsázky řadit mezi významné ideology Nové pravice, jako jsou Guillaume Faye, Dr. Pierre Krebs či Prof. Dr. Pierre Vial. Stejně jako oni si uvědomoval Herbert Schweiger důležitost spojenectví evropských národů a Ruska, které by vytvářelo společný kontinentální blok, případně ekonomickou autarkii, a tím by byla zachována kulturní a biologická identita evropského člověka.
"Z geopolitického hlediska nás může zachránit před narůstajícím demografickým přelidněním masou z Asie a Afriky jen partnerství s Ruskem." H. Schweiger
Herbert Schweiger byl velkým přítelem českých aktivistů, kteří ho pravidelně navštěvovali. Z českých kamarádů byl doslova nadšený a svůj entuziasmus dával často najevo. Ve svém domě si pro ně připravoval přednášky a obsáhle s nimi diskutoval na různá politická témata. Byl jejich učitelem. Předával jim důležité informace a životní zkušenosti. V České republice viděl most mezi západem a východem, důležitého prostředníka Němci a Rusy, který by mohl pomoci realizovat jeho "vizi spojenectví".
Jeho duch bude žít stále dál v prostoru i času prostřednictvím všech lidí zúčastněných v našem boji za Evropu. Tím bude nesmrtelný. On byl tím, kdo nastartoval srdce mladé generace k vítězství. Lidé umírají, rody pomíjí. Jedna věc je ovšem věčná – sláva vykonaných činů. On bude žít věčně.
"Nelituji ničeho, co jsem kdy udělal. ´Nikdy se nezpronevěřím sám sobě,´ řekl můj otec na smrtelné posteli. Já to vidím taky tak." H. Schweiger
Heil Dir, Herbert Schweiger!
