Sir Oswald Mosley se narodil 16.listopadu 1896 v aristokratické rodině s dlouholetou tradicí. Navštěvoval nejprestižnější školy, později vystudoval Královskou vojenskou akademii a po vypuknutí první světové války vstoupil do armády a byl mezi prvními šedesáti nasazenými brity. Ve válce také přišel ke zranění nohy – od té doby znatelně kulhal. V roce 1918 kandidoval za konzervativce a stal se nejmladším členem dolní komory parlamentu. Již zde se u Mosleye začíná projevovat znatelný cit pro sociální politiku – Mosley je zděšen podporami pro vysloužilé zaměstnance a příšernými podmínkami dělníků. Mnozí pozorovatelé již v té době tvrdili, že pokud by zůstal v konzervativní straně, čekal by ho post ministerského předsedy. V roce 1930 Mosley (v té době byl členem labouristické strany) představil tzv. "Mosleyho memorandu". Byl to sociální plán jak dostat obyčejné lidi z bídy (Británie měla v té době 2,5 nezaměstnaných). Memorandum byl plánovaný pětiletý program a obsahoval například: ochranu domácího průmyslu před zahraničními konkurenty, zastavení přesunů výroby do Indie za levnou pracovní silou, chtěl přinutit banky a řídit je tak, aby podporovaly britský průmysl. Dále byl předložen plán ke zničení tehdy v Británii rozšířených chudinských čtvrtí, stavbu kanalizací a silnic. Mosley v memorandu mimo jiné píše: "Lidé požadují vládu pověřenou úkoly, která bude mít sílu skutečně vládnout. Vláda musí být schopná zajistit kapitál s nízkými úrokovými sazbami, aby se mohl zmodernizovat průmysl a produkce vzrostla. Místa dělníků musí být uchráněná od náporu levné pracovní síly ze zahraničí" Plán byl však laboristickou stranou zavržen... Mosley je zklamán a ztrácí iluze a víru v parlamentní strany, které pouze přihlížejí ožebračování britských dělníku v zájmu mezinárodních financí a kapitalismu.
Mosley tedy odchází z Labouristické strany a v roce 1931 zakládá stranu New Party. Strana však byla neuspěšná a její aktivity brzy končí. Mosley se však nevzdává a v roce 1932 má několik schůzek s fašistickým vůdcem Itálie Benitem Mussolinim a po návratu z Itálie prohlašuje "Mussolini, tento velký Ital, je prvním modelem moderního představitele státní moci." Mosley je nadšen touto novou evropskou ideou, kterou hlásá Mussoliniho hnutí. Fašismus pro něj představuje revoluční hnutí - sociální a renesanční, stavějící na hodnotách Evropy. Hnutí, které má zachránit jeho Británii. 1.října 1932 v ulici Jiřího Velikého poprvé nad Británií zavlaje fašistická vlajka. Je založena Britská unie fašistů. Hnutí mladých nespokojených britů, kteří se začali oblékat do černých košil a na shromážděních strany začali svádět líté boje s komunisty a také Židy, kteří je začali ze všech stran napadat. Hnutí se začíná hlásit ke korporativismu a Mosley rozšiřuje své sociální memorandum. Mosley je výborný řečník a ihned upoutává pozornost všech. Hnutí, jehož byl vůdce, popsal takto: "Bojujeme za to, aby naše skvělá zem mohla žít. Dáme lidem nové hnutí, alternativu víry schopnou získat masovou podporu. Současní politici ani instituce a organizace se nedokážou vyrovnat s nadcházející krizí. Současný řežim je zralý pro krach, politický systém je zkorumpovaný a despotický. Revoluční změny jsou nutné k nápravě chyb současných lidí, idejí a institucí. My vystavíme nové, renesanční hnutí. Požádáme ty, kteří se k nám připojí, aby s námi nastoupili cestu k velikému a hazardnímu podniku. Požádáme je, aby všechno obětovali, nikoliv však pro malé a nehodnotné věci. Můžeme nabídnout jen hlubokou víru v to, že bojujeme o život této země."
Hnutí rostlo a stávalo se masovějším – na shromáždění přicházely tisíce lidí. Mosley se staví na obranu vykořisťovaných dělníků a hlasitě kritizuje mezinárodní kapitalismus a tím reprezentuje názor miliónů lidí, kteří přišli o práci při zavírání továren, které byly přesouvány do jiných zemí s levnou pracovní silou. V jednom ze svých článků píše: "Dělníci jsou nyní vykořisťovaní více, než kdy předtím otročením za nízké platy. Britské zemědělství a průmysl jsou obětováni kvůli ziskům mezinárodních bankéřů, kteří mají samozřejmě větší zájem na investování do zemí, kde jsou platy nízké. Katastrofa se na nás řítí ze všech stran. Pro nadcházející boj potřebujeme statečné muže a ženy! Naše hnutí chce Británii učinit hodnu svého lidu a lid stavitelem národa." Právě přemisťování výrobních prostředků do Britských kolonií, zejména Indie, kde domorodné obyvatelstvo za směšný plat otročilo mezinárodnímu kapitalismu, mělo veliký dopad na britské hospodářství a zejména na dělníky. A Mosley si byl vědom sílící sociální propasti a nabízel lidem alternativu v novém systému - korporativismu, ve kterém stát působí v roli vyjednavače a se zaměstnavateli vyjednává výhodné podmínky pro zaměstnance. Mosley však po válce korporativismus jako státní řízení nakonec opouští a začíná prosazovat jeho socialismus a revoluční syndikalismus.
"Musíme začít myslet, cítit a chovat se jako Evropané" Sir Oswald Mosley
Jak hlas hnutí sílil byl na jeho finanční mecenáše vyvíjen veliký tlak a zastrašování. Britská unie fašistů tedy přicházela o finance a zmítala se ve finančních obtížích. V roce 1935 přicházejí volby, ale Mosley kandidátku nakonec nesestavuje a prohlašuje "Fašismus příště!". Situace se v Evropě, po vítězství Národních socialistů v Německu, stavá napjatou a vypadá to, že se schyluje k další válce. Zejména v Anglii jisté mocenské kruhy vyvíjejí tlak na krále Edwarda, ale ten je proti válce s Německem. Britská vláda žádá krále, aby odstoupil, Mosley se staví za krále a fašisté pořádají po celé zemi nespočet setkání s heslem "Stůjte při králi!" Mosley tehdy prohlašuje: „Vláda byla zcela vinna z diktátorského zásahu, snažila se Edwarda prostě sesadit z trůnu, aniž se na to zeptala národa."
V roce 1937 kandiduje Britská unie fašistů ve volbách do Londýnského krajského výboru. V těchto volbách však volební hlas připadl vždy pouze otcům od rodin. To bylo pro Britskou unii fašistů, jakožto pro hnutí mladých lidí nevýhodná startovní pozice. Volby však úplným fiaskem přesto nekončí. Pozorovatelé se shodli, že kdyby mohli volit všichni tak by fašisté dostali mnohem více hlasů. V červenci 1939 je válka s Německem témeř na spadnutí, Mosley se proti válce ostře staví a rozjíždí velkou protiválečnou kampaň s názvem "Myslete na Británi", fašisté uspořádají obrovský mítink v Earl Courts v Londýně, který navštíví 30 000(!) jásajicích lidí. Zde Mosley prohlašuje „Drazí Britové, dnes se zde sešel britský lid, aby sdělil parlamentu, stranám i vládě něco, co by měl vyslechnout. Toto shromáždění, největší v Anglii, říká vládě i stranám - Už toho máme dost! Ještě, než zatáhnete miliony Angličanů do záhuby, my z Britské unie Vás smeteme - vůlí vyhlášenou britským lidem. Protože se nebojíme, protože jsme silní, protože jsme muži, udržíme mír s Německem a i se všemi velkými národy. Politika Británie Německu i světu přinese mír a přátelství lidí naší doby i našich potomků. Chceme mír teď, dříve než budou zmařeny miliony životů v téhle válce kvůli někomu, o koho nemáme zájem. Chceme mír – ne podle Hitlera, ale mír s vírou v sílu Británie, mír se ctí. Mrtvým hrdinům Anglie, v posvátném svazku s nimi, říkáme: Tak, jako vy jste se odevzdali Anglii, i přes léta, jež nás dělí, díváme se Vám do očí a skládáme svatou přísahu: Budeme stát v pravdě - dnes, zítra, navždy. Ať žije Anglie!“
Churchill však na válce trval za každou cenu a 3.záři vyhlásil válku, po které skončila celá Evropa v troskách včetně britského imperia. Mosley se však nevzdal a fašisté neunávně pořádají pochody proti této bratrovražedné válce. Churchillovi proslovy byly davy lidí přerušovány výkříky typu "Mosley a mír!" a Mosley tak opět reprezentoval názor miliónů lidí. Mosley byl obviňován z toho, že volání po míru se rovná kolaboraci s Německem. Stále více fašistů bylo povoláváno do této nesmyslné války a tak v hnutí nastal nedostatek vůdců. 23.května bylo celé vedení Britské unie fašistů, včetně Mosleyho, pozatýkáno.
Po válce a zaniknutí Britské unie fašistů Mosley opouští pozice korporativního státu a již nemá ambice měnit pouze britské impérium, ale celý kontinent. Zakládá časopis The European a sní o nové Evropě, o jednotném evropském národě - jedné evropské vládě a evropském socialismu "Co je řešením pro některé země západu, které nemohou čelit konfrontacím v soutěži na světovém trhu? Jedinou možnou odpovědí je opustit světový trh a uchýlit se k životu schopné ekonomice, která je dostatečně velká, aby zahrnovala jeho všechny základní potřeby, které mu poskytne jeho vlastní trh." Teorizuje o revolučním syndikalismu jako o prostředku jak dosáhnout reálného socialismu. "Znárodněné průmyslové odvětví bude lépe vedeno samotnými dělníky, tedy syndikalismem než byrokracií." Své volání po syndikalismu naplňuje heslem “Dělníci Británie a Evropy spojte se!“.
V roce 1962 svolává do Benátek jím zaštítěné setkání, kde za účasti italské MSI, německé Říšské socialistické strany a Thiriartova hnutí Mladá Evropa zakládá Evropskou nacionalistickou stranu. Sepisuje “Evropskou deklaraci“, která vychází z vědomí tradice řecké a římské civilizace, ve které Mosley píše "Jsme Evropané, vědomi si tradice, která vychází z klasického Řecka a Říma, civilizace, která po 3000 let dávala myšlenky, krásu, vědu a vědění lidstvu. A s pocitem sobě blízkého vtahu této ohromné rodiny, jejíž historické hádky a spory ukázaly ohromnou odvahu a hrdinství našich národu, jsme si vědomi toho, že nejednotnost by v budoucnu ohrozila život našeho kontinentu a zničila ho stejně jako geniální Hellas a vedla by k triumfu cizích hodnot. Proto nyní s pýchou na naši společnou evropskou krev a náš evropský duch v této naléhavé době přinášíme návrhy nové generaci. Návrhy, které napadají současné politické rozdělení, podřízenost destruktivnímu materialismu vnějších sil, před nímiž musí být naše skvělá historie, ekonomika, naše šlechetné tradice a inspirativnost našich ideálu zachovány". Mosley zde sní o sjednocené Evropě, jež by byla od Brestu až po Bukurešť, která by byla osvobozena od cizích vojsk, odmítla by národní egoismus a souhlasila s nastolením nové evropské jednotné vlády s plnými pravomocemi v oblasti zahraniční politiky, obrany, financí a hospodářství. O Evropě zbavené diktatury kapitalistických monopolů, v níž by spravedlivý mechanismus mezd a cen definitivně odstranil třídní boj "Ekonomické vedení vlády bude uplatňovat mzdový a cenový mechanismus, zajištěním podobných a spravedlivých podmínek pro hospodářskou soutěž ve stejných výrobních odvětvích vyplácením stejných mezd, platů, důchodů a spravedlivého zisku … tak bude zajištěna rovnováha mezi produkcí a spotřebou, pokles nezaměstnanosti a postupné zvyšování životní úrovně". Mosley hledal třetí cestu, cestu mezi " …finančními pravidly amerického kapitalismu a tyranií byrokratického komunismu…
Prosazoval také nový Evropský kolonialismus, jenž by Evropě konečně umožnil být naprosto nezávislou. O novém evropském kolonialismu se vyjádřil těmito slovy: "Jestliže se spojí unie Evropy s rozvojem Afriky, vznikem nových systému těchto kontinentů bude vybudovaná nepřekonatelná civilizace, které se žádná jiná síla na světě nevyrovná … z tohoto spojení se zrodí civilizace, která bude pokračovat ve tvoření a rozvíjení krásy, jenž obstojí ve zkoušce času." Tento sen se však nikdy nesplnil a Mosley zklamán z nejednotnosti evropských hnutí se nakonec z politického života stahuje.
Sir Oswald Mosley umírá ve spánku ve své vile u Paříže 3.prosince 1980 ve věku 84 let. Zůstalo po něm dílo velkého a vznešeného Evropana, socialisty, fašisty a může s jehož slovy se identifikovalo spousty lidí té doby. Muže, jenž myslel, konal a žil jako Evropan…
“Fašismus … byl hnutím k zajištění národní obrody, a přiklonili se k němu lidé, kteří se sami cítili ohroženi pádem do dekadence a smrti, my jsme se rozhodli žít, a to žít vznešeně.” Sir Oswald Mosley
