Když se přibližně před půl rokem začalo objevovat na sociálních sítích video hopsajících mladíků z ukrajinského Lvova, asi nikdo netušil co tím o několik měsíců později vznikne za poprask. Sama národní scéna ve východní Evropě má určitá svá specifika, není tu žádný dominující subkulturní styl, nevládne tu posedlost alkoholem a tempem své aktivity jsou východoevropští nacionalisté na špici celé Evropy. O počtech na akcích a jejich organizaci ani nemluvě. O lehčích podmínkách se nedá vůbec mluvit, antifašisté tam mají na kontě několik zabitých a těžce raněných a systém vede proti nacionalistům poměrně tvrdou kampaň a jejich demonstrace jsou taktéž rozháněny milicí.
Z tohoto prostědí přišel Hard bass. V Čechách toto video sdílené pomocí internetu vyvolalo úsměvné reakce. Na elektronickou hudbu zde v maskáchn a rouškách skotačí ve městě mladí lidé. Celá akce má na první pohled recesitické prvky, v jednu chvíli se mladíci objevují s dopravními kužely na hlavách, jindy v maskách různého druhu. Sem tam protne vzduch zdvihnutá ruka, což samozřejmě značí úctu ke starým římským tradicím. Zdánlivě nesmyslná akce má ve východoevropském prostředí jedno zásadní poselství. Bav se bez drog! A to i bez alkoholu a cigaret. Disciplína je tam na jiné úrovni než u nás a postoj k drogám je u zdejších nacionalistů velice striktní.
Tento prvek přichází do českého nacionalistického prostředí. Plného banálních, ale poměrně ostrých sporů vedených skrze internetové diskuze. Sporů založených na tom, kdo jakou poslouchá nebo neposlouchá muziku, kdo je větší ostuda hnutí a kdo naopak jeho přínosem, o tom kdo má co na sobě, o tom zdali tunely a piercing jsou “levicové“ nebo nejsou apod. Zkrátka na pořadu dne se řeší “stěžejní“ problémy nejen naší země, ale i celé Evropy. Netrvá dlouho a první český Hard bass je na světě. Karneval si prakticky bez povšimnutí protancuje zimní Prahou a internetová válka má novou munici do svých děl.
Zatímco odpůrci používají při kritice Hard bassu staré argumenty o levicovosti, feťácích (hard bass je striktně proti drogám), negerské kultuře apod., tak jeho zastánci naopak, aby se vymezili proti odpůrcům, dělají z Hard bassu novou vlnu nacionalismu a snaží se ho prezentovat jako plnohodnotnou prezentaci našich myšlenek. To, že ani jedna strana nebere ohled na původní smysl celé této estrády – bavit se – je poněkud smutné. Nutno dodat, že podle těchto debat příznivci Hard bassu jsou ve zdrcující převaze vůči jeho odpůrcům.
První video spustilo lavinu a Hard bass se rozšířil po celé České republice a na Slovensku. Ostrava, Bratislava, Ústí nad Labem, Most, Olomouc, Zlín, Prostějov, nejen tam se objevil průvod tancujících mladíků v maskách. Postupem času se zdokonalovala choreografie i střih videa a z celé záležitosti se stala jakási nevyhlášená soutěž o nejnápaditější tanec. Například dle nás zatím vede Bratislava následovaná Prostějovem, ale nové záběry z Prahy podle ochutnávky také stojí za to. Videa byla odprezentována na hlavních nekorektních webech a ačkoli se stále jedná spíše o zábavu a politické poselství není na první pohled zřejmé.
To, že se Hard bass použije v internetových hádkách bylo jasné od počátku, ale to, že si vyslouží tolik mediální pozornosti srovnatelné snad jen s Prvním májem v Brně nečekal asi nikdo. Na pomoc médiím přispěchal i odborník na “extremismus“ Mareš, který z pohybů v tanci vyčetl jasné zastrašování protivníků. A kolotoč se rozjel. Články, reportáže, první zatýkání. V Olomouci to byli jednotlivci (údajně za výkřiky Heil Hitler – dodejme že neprokázané). V Ostravě to už byla větší skupina. Padesát lidí skončilo za mřížemi za to, že tancovalo na veřejném prostranství. Policie si byla vědoma naprosté důkazové tísně a proto se objevují zprávy o skákání po autech apod. To aby byl veřejnosti nákladný zásah v době škrtů osvětlen. Samozřejmě jakýkoli záběr poškozeného auta chybí a jedná se o jednu z mnoha lží sloužících k uměle vyvolané represi proti tanečníkům Hard bassu.
A tak naše politicky korektní média, nemajíce skutečného protivníka naší prosperující demokracie, vyrobila si ho z tanečníků v maskách. Je to další pokus státu o omezení svobod jeho občanů a opět pod záminkou boje proti “extremismu“. Systém z reakcí lidí zkouší, kam až může zajít. A může být právem spokojen, neboť zatčení padesáti lidí za tanec prošlo možná lépe, než sám čekal.
A Hard bass nyní? O žádné zábavě už nemůže být řeč. Nebo vám připadá zábava pod dohledem desítek fízlů stále jako zábava? Teď už je prakticky jedno, co na sebe poštěkávají odpůrci a příznivci Hard bassu. Hard bass se stal, byť možná trochu nechtěně, jedním z prostředků vyjádření nesouhlasu se současným systémem. To by měli i odpůrci vzít na vědomí. Pokud se jim nelíbí, nechť ho netancují a příznivci nechť ho nikomu nenutí.
