Ještě, než začneme s definicí a vysvětlení pojmu "Třetí cesta", je třeba poznamenat, že tento článek je začátkem nového seriálu chcete-li projektu, se kterým se v následujících týdnech budete na našich stránkách setkávat. První článek by měl pouze hrubě nastínit elementární informace o tzv. "Třetí cesty", která skýtá mnoho směrů. V následujících dílech se budeme postupně věnovat některým směrům a hnutím, které taktéž spadají pod označení "Třetí cesta". Dále bychom rádi trochu podrobněji představili čtenářům osobnosti tohoto směru, o kterých toho moc na českém internetu nenajdeme. Časem přibude v pravém sloupci odkaz pod kterým najdete všechny články z tohoto seriálu.
Definice Třetí cesty
Definice Třetí cesty je velice jednoduchá. Znamená ideologickou alternativu ke kapitalismu a komunismu, je to třetí politická cesta mezi těmito systémy, jak prohlásil Gregor Strasser: „Zprava musíme vzít nacionalismus bez kapitalismu a zleva socialismus bez internacionalismu!"
Třetí cesta kritizuje komunismus ve všech jeho odrůdách za jeho kosmopolitismus a celkovou utopickou teorii. Nacionalisté Třetí cesty mají pocit, že pro lidstvo je nežádoucí, aby přijal internacionalismus, který nakonec zníčí kulturní a rasové rozmanitosti. Bezstatní příslušnost (anarchistický ráj, který Marx přepokladal jako konečný stav komunismu) je Třetí cestou viděna jako nedosažitelná a utopická v rozporu s přirozenýmí lidskými aspekty.
Kapitalismus je viděn příznivci Třetí cesty jako vykořisťující, nespravedlivý a anti-sociální, na rozdíl od pojetí národní solidarity. Socialistický teoretik Třetí cesty Gregor Strasser popsal kapitalismus takto: „Jsme socialisté. Jsme nepřátelé, úhlavní nepřátelé dnešního kapitalistického hospodářského systému s jeho vykořisťováním ekonomicky slabých, s jeho nespravedlivým platovým systémem, s jeho nemorálním způsobem posuzování hodnoty lidských bytostí podle jejich bohatství, jejich peněz.“
Druhy Třetí cesty
Druhy Třetí cesty
Třetí cesta je v praxi různorodým pojmem, zahrnuje jej mnoho různých ideologií, které spojuje jeden společný postoj – odpor vůči komunismu a kapitalismu.
Národní socialismus
Stejně jako pojem "Třetí cesta", tak i národní socialimus je široký pojem, který zahrunuje širokou škálů jeho interpretací. Na rozdíl od všeobecného přesvedčení nebyl, Adolf Hitler a jeho strana NSDAP prvním národním socialismem. Tento termín vznikal současně ve Francii, Rakousku a Československu. Již tehdy zde existovali národně socialistické ideje, i když ne takto pojmenovány. Francouzský romanopisec a socialistický politik Mauricé Barrès, jako první použil termín "národní socialismus" v roce 1898 ve své volební kampani. Kromě toho byl Barrès jeden z prvních politiků, který vypracoval koncept tzv. etnického nacionalismu". Barrèsovi teorie následně ovlivnily mnoho projevů národního socialismu a fašismu v Evropě. Zejména první masové národně socialistické hnutí Pierra Biétryho - Socialistickou unii, se 300 000 členy. V roce 1898 byla založena Česká národně socialistická strana, podporující fúzy socialismu a nacionalismu. 25-ti bodový program z roku 1920 navržený Antonem Drexlerem a Gottfriedem Federem, který přijala strana NSDAP, byl velmi ovlivněn postoji českých národních socialistů. NSDAP založila svůj program na pan-germánském nacionalismu a sociální politické platformě. V roce 1930 se strana rozdělila na dvě frakce - jedna upřednostňovala demokratičtější a socialistické struktury a druhá vůdcovský princip Adolfa Hitlera. Tyto dva směry NSDAP se dají nazývat "Strasserismus" a "Hitlerismus"
-Hitlerismus -
Nelze popřít, že hitlerimus, jedna z odnoží národního socialismu, je nejvíce rozšířeným národním socialismem v historii. Než budou vysvětleny charakteristické rysy hitlerismu, bude stručně nastíněn původ spojení NSDAP a Adolfa Hitlera. Anton Drexler, člen Německé dělnické strany založené v roce 1919 na socialistických a nacionalistických postojích, sepsal manifest strany pojmenovaný „Mé politické probuzení", který se dostal také do rukou Adolfa Hitlera, který se po jeho přečtení a váhávém rozhodování a opětovném přezkoumání v září roku 1919 rozhoduje do Německé dělnické strany vstoupit a stává se 55. členem a 7. členem stranického výkonného výboru. Hitler následně navrhuje změnit název strany na „Revoluční socialistická strana", ale v únoru 1920 se Německá dělnická strana oficiálně přejmenovává na Národně socialistickou německou dělnickou stranu. V roce 1921 se Hitler stává v podstatě nesporným vůdcem strany, Anton Drexler ze strany v roce 1923 po rozkolu s Hitlerem odchází.
Charakteristika hitlerismu:
- Vůdcovský princip: Zjednodušeně řečeno, politickou vůli národa uskutečňuje vůdce, všechny formy demokracie jsou zrušeny.
- Pan-germanismus: Představa, že všechny germánské národy by měli být sjednoceny do jednoho státu.
- Životní prostor: Hitler věřil, že Německo postrádá zásadní životní prostor pro nadměrnou říšskou populaci, přijal za svou tedy expanzivní geopolitickou teorii, díky níž by se mohly germánské národy usazovat ve východní evropě.
- Eugenika: V souladu s rasovými názory Hitlera Třetí říše zavedla zákony pro zlepšení čistoty rasy, které byly v platnost uvedeny zákony zakazující míšení krve (tzv. Norimberské zákony).
- Ekonomika: Hitler zachoval soukromé vlastnictví ve většině podnicích pod přísnou podmínkou, že stát bude regulovat běh těchto podniků v souladu s kolektivním zájmem národa. Tyto předpisy zahrnovaly kontrolu cen, mezd, pracovních míst, kontrolu investic, omezení dividend, produkční kvóty a státem řízený zahraniční obchod. Fungování těchto zákonů a předpisů bylo však sporné. Kapitalismus nikdy Hitler nezničil. Naopak kapitalisté, sice vystaveni tvrdé státní byrokracii, vydělávali peníze více než kdy předtím a zákony přikazující pracovní knížky pro dělníky z nich pro kapitalisty udělali de facto nevolníky. Nezaměstnanost vyřešil Hitler veřejnými pracemi, při kterých nezaměstnané vehnal do náručí kapitalistů, kteří od státu dostávali štědré zakázky. Veliké zbohatnutí kapitalistů také umožnila získaná válečná území, na která se slétli jako supy. Právě získaná území drželi Hitlerovu ekonomiku dlouho nad vodou.
- Sociální péče: Kromě pár socialistický znaků v ekonomice Třetí říše, Hitlerův režim také realizoval sociální opatření. Bylo zahájeno socializování zdravotnictví, které bylo dostupné pro všechny německé občany, byly vytvořeny veřejné projekty pro boj proti nezaměstnanosti, bylo rozšířeno sociální zabezpečení, pro dělníky byly stavěny nízkonákladové domy, rodinám byly nabídnuty štědré úvěry a daňové úlevy. Stát inicioval levné dovolé zaměstnancům v rámci programu „Radost k síle“ (Kraft durch Freude), stejně jako bezplatné kulturní akce. Hitler razil heslo “hry a chléb“, čímž si chtěl získat a zároveň eliminovat vliv dělníků ve veřejném a ekonomickém životě.
-Strasserismus-
Gregor Strasser se připojil k NSDAP v roce 1921, jeho bratr Otto se ke straně připojuje v roce 1925. Bratři Strasserové spolu s Josefem Goebblesem vymyšlejí ideologický proud NSDAP, který se liší od Hitlerovi umírněnější socialistické politiky a monetaristické ideologie Gottfrieda Federa.
Charakteristika strasserismu:
- Evropská spolupráce: Na rozdíl od pan-germanismu požadovaného Hitlerem, Strasserové podporovali pan-evropanství. Toto pan-evropanství by znamenalo politickou a hospodářskou spolupráci mezi všemi státy Evropy, tím by se zabránilo v kontraproduktivní souteži mezi evropskými státy. Otto Strasser věřil, že všichni evropané jsou podobného rasového původu a proto zásadně odmítal jakékoliv teorie nadřazenosti mezi evropskými národy. Nicméně Strasser také věřil v zachování jedinečných kultur a etnik.
- Federalismus: Otto Strasser podporoval decentralizaci Německa sdružením do několika odlišných kulturních oblastí, které by měli autonomní samosprávu, avšak ve všech regionech by byl v praxi stejný socialistický hospodářský model.
- Socializace: Bratři Strasserové podporovali (a mnoho dalších členů NSDAP) úplnou kolektivizaci průmyslových výrobních prostředků. Odbory složené z pracovníků by řídili pracoviště za státního dozoru s cílem zajistit takové podmínky, které by byly souladu s národními zájmy. Buržoazie měla být zničena a asimilována do nového socialistického způsobu výroby. Finanční kapital by byl rovněž znárodněn státem. Řemeslná výroba by byla organizována do cechů.
- Pozemkové reformy: Frakce Strasserů podporovala vyvlastnění velkých pozemků v Německu s tím, že pozemky mají být nově přerozděleny rolnickým rodinám. Všechna půda by byla ve vlastnictví státu, zemědělské rodiny by měli půdu pouze ve formě propůjčeného dědičného pozemku. Farmy by zůstaly ve vlastnictví zemědělských rodin.
Národní syndikalismus
Revoluční syndikalismus se stal populárním politickým proudem v Evropě na počátku 20. století, zejména ve Francii, Španělsku a Itálii. Nicméně na začátku první světové války vznikl historický rozkol v rámci syndikalistického hnutí mezi jednotlivci a organizacemi, v tom koho svou učástí ve válce podpořit. Po tomto vnitřním rozkolu hnutí se v poválečné době začala čím dál hlasitěji objevovat frakce, která propagovala nacionalismus, zatímco zbytek hnutí přijmul proletářský internacionalismus. Národní syndikalisté odmítali marxistický internacionalismus a podporovali oprávněnost národního státu. Revoluční syndikalisté prosazovali socialistický způsob výroby, kde by pracovníci vlastnily výrobní prostředky a dělnická třída by řídila podniky v rámci společnosti bez státní příslušnosti, Národní syndikalisté také podporovali vyvlastnění výrobních prostředků pracovníky, ale v rámci národa a národních vlád řízenými odbory nebo radami pracujících.
Mussoliniho fašistické hnutí bylo také zpočátku spojeno s hnutím Národních syndikalistů, ale v průběhu času si hnutí vytvořilo vlastní ideologii – národní korporativismus. Ramiro Ledesma Ramos založil ve Španělsku Národní syndikalistickou stranu (JONS), to bylo ještě před španělskou občanskou válkou. JONS byla jakousi alternativou mezi socialismem a anarchismem. Nakonec se JONS sloučila se stranou José Antónia Primo de Rivery – Falangou. Nicméně Ramos byl rozčarován přibývajícími korporativistickými teoriemi v rámci strany a nakonec z Falangy odchází. Ramos a José António jsou během občanské války popraveni komunisty, čehož využívá Francisco Franco – ujímá se hnutí a zrazuje syndikalistické principy a umožňuje tradicionalistům (monarchistům a teokratům) dostat se k moci.
Národní bolševismus
"Národní bolševismus" je často špatně vykládán z důvodu jeho provokativního a paradoxního názvu. Přesto tato ideologie představuje významný prvek Třetí cesty, protože odmítá marxismus a kapitalismus. Existují v zásadě dva druhy Národního bolševismu, které vznikly na počátku 20. století kolem ruského profesora Nikolaye Ustryalova a politického aktivisty a německého profesora Ernsta Niekische. Nikolay Ustryalov byl zpočátku oponentem bolševiků, nakonec však dospěl k názoru, že bolševická revoluce je pokračování ruského nacionalismu, zejména s ohledem na Stalinovi nacionalistické reformy po smrti Lenina. V tomto bodě začal Ustryalov teorizovat o možnostech tohoto nového bolševismu a vytvořil nový pojem "Národní bolševismus". Nicméně byl v roce 1937 zavražděn při neslávné Stalinově "velké čistce" za špionáž, kontrarevoluci a protisovětskou agitaci.
Ernst Niekisch byl původně členem Německé sociální demokratické strany, ale podobně jako Otto Strasser byl ze strany vyloučen za propagaci nacionalismu a za svůj antisemitismus. Podobně jako všichni představitelé Třetí cesty tak i Niekisch odmítl Marxistický socialismus a potvrdil platnost a nutnost národního státu. Po vyhnání z Německé sociální demokratické strany, Niekisch přebírá kontrolu nad Socialistickou stranou Saska a zakládá politický deník Widerstand (Odpor), který podporoval jeho národní a socialistický postoj. Niekisch cítil, že socialismus prosazovaný Hitlerem byl příliš mírný a vzhlížel ke stalinismu, jako jeho vysněného modelu vůdcovského Národního bolševismu. V roce 1932 napsal Niekisch knihu kritizující hitlerismus. NSDAP, vědoma si jeho kritické knihy, mu po nástupu k moci v roce 1933 zakazuje publikační činnost. Niekisch řídí svou podzemní organizaci, ale v roce 1937 je zatčen a poslán do koncentračního tábora, ve kterém téměř oslepl. V důsledku tohoto zacházení, ze strany Třetí říše, po skončení války Niekisch ukončuje svou politickou kariéru jako ortodoxní marxista, který odmítá nacionalismus, který kdysi tak pevně podporoval.
Fašismus
Jak bylo uvedeno výše, syndikalismus představoval evropský proto-fašismus. Nicméně jak Mussoliniho fašistické hnutí rostlo a stávalo se rozmanitějším, přidávali se političtí filosofové (jako např. Giovanni Gentile), tak si hnutí vytvořilo novou, vlastní ideologii – ve známost vešla jako „korporativismus". Na rozdíl od toho co je obyčejně považováno za „korporativismus" tak korporativismus fašistického hnutí neznamenal sloučení státních a soukromých korporací. Struktura korporativismu je v podstatě forma syndikalismu. Firemní komora je vertikální unie, zastoupená třemi hlavními orgány – pracovníci, obchodní vlastníci a stát (hospodářstí a průmyslový odbornící, vyjednávající podmínky). Takže zatímco jsou výrobní prostředky prakticky stále v soukromých rukách, je však kapitalistický způsob výroby zrušen a nahrazen tímto modelem spolupráce.
Tento korporativistický model však nikdy nebyl ve fašistické Itálii ve většině podniků zaveden. Místo toho Itálie praktikovala mírnější formu dirigismum, než která byla praktikována např. Třetí říší. Sociální politika zde existovala, zahrnovala veřejné práce pro nezaměstnané, socializované zdravotníctví, dostupné bydlení a volnočasové aktivity pořádané organizací Opera Nazionale Dopolavoro. Mussolini nikdy od moci neodstavil královskou rodinu, buržoazii, nebo postavení katolické cirkve a nakonec uznal chybu tohoto kompromisu, když ho královská rodina zradila a připojila se na stranu spojeneckých sil během druhé světové války. Poté co Hitler zachránil Mussoliniho ze zajetí, bylo mu povoleno založit novou republiku na severu Itálie - Italskou sociální politiku – tzv. Republika Salò. Mussolini, bývalý přední socialista, se rozhodl opustit od korporativismu, ve prospěch skutečného socialismu. Navštěvuje svého dlouholetého přítele a bývalého člena Itálské socialistické strany Nicolu Bombacciho, aby navrhl pro republiku nové socialistické legislativy, které budou přijaty na kongresu ve Veroně v roce 1943. Nicola Bombacci byl spolu s Mussolinim zavražděn partyzánskými komunisty v roce 1945. Jeho poslední slova před smrtí byla: „Ať žije Mussolini! Ať žije socialismus!".
Francisco Franco po svém nástupu k moci ve Španělsku zavádí mírnou verzi korporativismu spolu se svou velkou státní a byrokratickou mocí. Francův režim je silně zpátečnický a nikdy ve velké formě nerealizuje sociální politiku pro španělský lid.
Britský fašistický politik, Sir Oswald Mosley, také původně přijímá koncept korporativistického státu, ale nakonec poznává jeho nedostatky a na konci své politické kariéry se hlásí k politické demokracii a hospodářskému syndikalismu.
Distributismus
Přestože je méně nacionalistický a socialistický něž jiné druhy Třetí cesty, je přesto Distributismus ve své podstatě anti-kapitalistický a anti-komunistický a byl dokonce v novodobých dějinách přijat některými nacionalistickými kruhy. Proto se u něj dá souhlasit s pojmem Třetí cesta. Tato teorie je založena na učení katolického papeže Lva XIII. a byla zformována G. K. Chestertonem a Hilaire Bellocem na začátku 20. století. Distributismus podporuje decentralizaci hospodářství pomocí agrárních reforem a návratem k řemeslnému způsobu výroby. Distributismus je proti všem formám lichvy a prospěchářství, proto odmítá kapilismus podle morálního základu. V dnešní postindustriální době je na Distributismus pohlíženo jako na nepraktický a ani nelze očekávat, že by v moderní době mohl dobře fungovat.
Národní anarchismus
V roce 1920, když Helmut Franke vyjádřil své teorie a názory na decentralizovaní německé společnosti v rámci nacionalismu a socialismu, použil termín Národní anarchismus. Tento termín byl znovu použit až v roce 1980, kdy někteří evropští anarchisté začali přemýšlet o anarchismu, který by měl také nacionalistický charakter. Tyto anarchisté vzhlížely k nacionalistickým a rasovým myšlenkám Michaila Bakunina a Pierra Proudhona jako k základům jejich ideologie. Troy Southgate, bývalí člen Mezinárodní Třetí cesty je jedním z hlavních národních anarchistů dneška. Národní anarchisté prosazují úplné zrušení národních států, které mají být nahrazeny dobrovolnými etnickými komunami založených a společné kultuře a identitě. V ekonomickém směru Národní anarchisté prosazují vše ve prospěch mutualismu a primitivního zemědělství. Národní anarchismus je často označován pro současnou moderní dobu za neproveditelný, až utopický.
---
Ideál Třetí cesty má mnoho podob, téměř všechny jsou revoluční a ojedinělé. Některé nabízejí však utopickou a slepou cestu, ale většina z nich jsou nositeli myšlenek tradice, sociální spravedlnosti a nesmrtelnosti Evropy. Myšlenky nabízející nový život s vyšším cílem. Myšlenky skrz naskrz pohrdající životem průměrným …
