Na úvod svého reportu musím zmínit jednu věc, která bude z následujícího textu patrná: nejsem žádný velký příznivec DSSS. Upřímně řečeno, nejsem vůbec příznivec politických stran a ani hry jménem „volby“, která dává obyčejným lidem jednou za pár let pocit důležitosti. Na akci „Pochod za Patrika“ jsem však vyrazil v dobré víře, že půjde o to poukázat na bezprecedentní případ rasově motivované brutality dvou mladistvých cikánů na dvanáctiletém českém chlapci. Nebudu zde rozebírat podrobnosti případu ani jeho soudní dohry, protože jsem přesvědčen, že pro-národní weby včetně tohoto o případu referovaly dostatečně (na rozdíl od mainstreamových médií s pár čestnými výjimkami).
Jsem přesvědčen, že o tomto a podobných incidentech je nutno informovat a upozorňovat na ně veškerými vhodnými prostředky. Osobně jsem toho názoru, že násilí na dětech (ať jsou jakékoli barvy pleti) a vůbec násilí tohoto ranku patří k nejodsouzeníhodnějším věcem, se kterými se žel Bohu můžeme setkat. I proto jsem se rozhodl tuto akci podpořit svou přítomností.
Určité zklamání mě čekalo ihned po příchodu na nádraží Bohosudov, kde akce začínala. Účast nebyla zrovna hojná, navzdory poměrně dobré a masivní propagaci. Je pravdou, že později se připojili i někteří místní občané, takže nakonec se počet demonstrujících vyšplhal dle mého odhadu na cca 300 osob, ale i tak…
Další věcí, která mě zarazila bylo dle mého názoru zbytečně natahovaná a mezi cikánskými baráky vedená trasa. Ale pěkně po pořádku. Zhruba deset minut po jedné hodině se shromáždění přesunulo nějakých 150 metrů od nádraží, kde pan místopředseda DSSS Kotáb nejprve seznámil přítomné s organizačními detaily a poté poměrně ve stručnosti zrekapituloval události, ke kterým zde došlo, soudní proces a okolnosti konání této akce. Neopomněl si rýpnout do iniciativy „V Ústí neonacisty nechceme“ (která pořádala protiakci) včetně její mediální tváře Achaba Haidlera.
Poté se účastníci vydali po trase pochodu. Nemohl jsem se ubránit pocitu, že demonstrantů postupně ubývá. To se nakonec i potvrdilo. Procházeli jsme ulicemi Krupky, budíce zájem části obyvatel. Někteří tleskali, jiní víceméně neutrálně přihlíželi. Do doby, než jsme se dostali k ulicím obydlených ve velké míře cikány, nesetkali jsme se s vyloženě nepřátelskými reakcemi – s výjimkou plivajícího postaršího cikána.
Jiná situace nastala na místě, kde – dle mého názoru naprosto zbytečně, pokud organizátoři neměli v úmyslu vyvolat konflikt – trasa pochodu ústila do převážně cikány obývaných ulic. V cestě nám stálo „náboženské shromáždění“ – ve skutečnosti blokáda maskující se za bohoslužbu. Šlo o akci zmiňované iniciativy, které se účastnili převážně cikáni a antifašisté (jak se, byť ekumenická, bohoslužba ztotožňuje s jejich antiautoritářstvím a ateistickým odporem k církvím, to ví čert – ale viděl bych to na přístup „účel světí prostředky“). Pan Brož zřejmě za pomoci další exponentky iniciativy „farářky“ Čs.církve husitské Kajlíkové přišel na to, že náboženské shromáždění není třeba nahlašovat.
Jak ale dospěl k tomu, že by toto nenahlášené shromáždění mělo právo blokovat či snad mělo přednost před řádně nahlášenou a navíc soudem povolenou akcí, to skutečně netuším… Po zhruba desetiminutovém vyjednávání použili policisté sílu a mimo jiné za pomoci akustických rozbušek uvolnili trasu pochodu. Ponechám stranou, že si pak účastníci protiakce stěžovali na porušování náboženské svobody a mluvili o údajně zbitém faráři. Je to pokrytecké od lidí, kteří svými zábory a aktivitami sami omezují svobodu shromažďování a projevu, případně se vyjadřují že „je nepřípustné, aby ulicemi měst, kde žijí Romové, procházeli nacisté“. Zneužití náboženství ze strany takzvaných lidskoprávních aktivistů není ničím novým.
Co bych ale rád vypíchl, je reakce některých účastníků pochodu po policejním zásahu. Začali totiž policii tleskat. Policie udělala to, co musela – umožnila průchod nahlášenému shromáždění. Dokážu pochopit, že zásah proti cikánům a jejich zastáncům vyvolal potlesk běžných lidí – obyvatel Krupky, kteří se s jejich multikulturním obohacováním setkávají dnes a denně. Ale že uvidím nacionalisty – „protisystémovou opozici“ tleskat represivnímu nástroji státu, který mimochodem zatýká a drží i přes rok ve vězení naše kamarády za takové banality jako vylepování závadných samolepek, to jsem opravdu nečekal. Zapomněli jsme na nevyprovokovaný útok policie na pochod v Janově v roce 2008? Zapomněli jsme na desítky zraněných kamarádů a na další desítky perzekuovaných? Asi ano, jinak si nedokážu tento potlesk a následné poděkování pohlavárů DSSS policii vysvětlit. Policie udělala to, co musela a nebudeme si nalhávat, že kdyby nemusela, neudělá to. Tečka.
Následoval průchod zmiňovanými převážně cikánskými ulicemi. Od této chvíle nás doprovázeli desítky protidemonstrantů, kteří se všemožně pokoušeli narušit akci. Vzduchem se mihl i kámen a je zajímavé že dívka, která ho hodila byla policistou pouze napomenuta. Jak by to probíhalo v opačné situaci nemusím zdlouhavě vypisovat. Zaujal i hysterický muž, který policisty nabádal k „rozehnání“ pochodu, jelikož usuzoval, že heslo „nic než národ“ je nacistické. Inu František Palacký se asi musí otáčet v hrobě.
Přestože pořadatelé byli celkem profesionálně vybaveni, došlo i k incidentu, kdy mladík označený pořadatelskou páskou pokřikoval na protidemonstranty až do chvíle, kdy ho méně agresivní kolega usměrnil. Po, jak jsem již napsal, dle mého názoru zbytečném okruhu sídlištěm jsme dorazili na, slušně řečeno nepříliš vhodné místo v komplexu obchodů, barů a skladů. Začaly projevy. A právě zde vidím největší zklamání dne.
Pan předseda Vandas přednesl z patra dlouhý, ale de facto nic neříkající projev, který byl směsí rekapitulace incidentu, který se nedaleko odehrál, skandálního rozsudku nad pachateli, obvyklého nadávání na poměry (nevynechal ani obligátní, ale naprosto neaktuální „Džamilu“) a – což mi přišlo poměrně smutné na akci tohoto ražení – předvolební agitace. Neubránil jsem se dojmu, že se případ Patrika užívá k trochu levné agitaci před mimořádnými volbami, které v Krupce zanedlouho proběhnou. Na mysli mi vstanula i otázka, jestli by pro příště nebylo vhodné za Patrika a další oběti cikánského rasismu zapálit na místě incidentu alespoň svíčku, a samotnou demonstraci uspořádat před budovou soudu, který odsoudil cikánského násilníka za mučení, znásilnění a vydírání k pouhým pěti letům vězení, namísto hazardování se zdravím účastníků (akce se účastnili i starší lidé nebo rodiny s dětmi) v poměrně stísněných ulicích pod okny Cikánů. Díky Bohu je nenapadlo – s jedinou výše zmíněnou výjimkou – házet po nás lahve nebo něco podobného.
Další dva projevy přednesli pánové Štěpánek a Petřivalský, ale v obou případech šlo v podstatě o jinou verzi toho, co říkali pánové Kotáb a Vandas a co hlavně všichni účastníci akce už dávno věděli z pronárodních webů a médií. Celkově se zdálo, že projevy se vedou jen proto, aby se vedly a ne aby účastníkům řekly něco nového nebo přinesly nový pohled na danou věc.
Údajně po těchto projevech následoval ještě jeden, ale u něj jsem již nebyl, stejně jako u incidentu, kdy policisté zadrželi účastníka projevu, který měl provolávat rasistická hesla. V tu chvíli možná předešlý aplaus policii leckoho zamrzel.
P.S.: Tento report není psán jako cílená kritika vůči DSSS, ale v rámci svého (byť subjektivního) pohledu nehodlám nic přibarvovat a proto píšu věci tak, jak jsem je viděl. Pokud s tím někdo nesouhlasí, je to bezesporu jeho právo.
P.P.S.: Heslo „Cikáni do práce“, které řada demonstrantů mnohokrát provolávala je bezobsažnou frází zavánějící devadesátými léty (a do nich i patřící) a naprosto nevhodnou a nepatřičnou na akci, kterou ta sobotní měla být.
Fotoreport : DSSS pochodovala Krupkou. Policie pokojný protest napadla !
Zadržený účastník pochodu DSSS Krupkou bude v pondělí souzen
Policisty zbitý účastník pochodu DSSS Krupkou leží v teplické nemocnici
Žádné komentáře:
Okomentovat