Odcházení

Minulý týden si odborná veřejnost z řad pravdy a lásky opět chutě zaonanovala. Tentokráte při uvedení premiéry filmového zpracování (ne)divadelní hry Václava Havla Odcházení. Premiéru pochopitelně provázela obrovská mediální kampaň napříč všemi možnými i nemožnými sdělovacími prostředky.

Soudný český člověk (ač jich ubývá) však na první pohled vidí, že (ne)divadelní hry z pera prezidenta zotročitele Havla nemají s opravdu mimořádným uměním, které stojí za pozornost, nic moc společného. Popravdě řečeno spíše jen nic. Asi nejlepším příměrem pro Havlovo drama a vlnu laciného humbuku kolem něj je obecně známá pohádka Císařovy nové šaty.

Přestože všichni vidí, že je nebohý monarcha nahý, uvěřili do hlavy neustále vtloukaným povídačkám o tom, že se honosí zlatem a perlami vyšívanými šaty, tudíž neskrývají svůj obdiv.

Premiéry "Odcházení" se zúčastnil i jeho autor, jehož vzhled a zaškobrtnutí na pódiu vyvolaly zděšení. Nejeden z přítomných i z těch, kteří zhlédli záběry v televizi, měl o Havlovo zdraví strach. Přiznám se, že včetně mě. Ne ani tak proto, že by pan prezident mohl dostat rýmičku nebo že chudinka hapal na schodech. Spíše proto, aby se zločinec Václav Havel dožil pádu současného režimu a spravedlivého soudu, který by mu alespoň symbolicky spočítal všechny zločiny, podvody a podrazy, kterých se na českém národu spolu se svou kohortou pravdy a lásky dopustil.