Dnes je to přesně 17 let od okamžiku kdy zemřel jeden z nejvýznamějších novodobých hudebníků, básníků a bojovníků za svobodu Karel Kryl. Kryl vystudoval keramickou školu v Bechyni, přesto se hned po škole začal věnovat hudbě a poezii. Mezi široké podvědomí lidu se dostal především kvůli písničce "Bratříčku, zavírej vrátka", která reagovala na srpnovou invazi vojsk Varšavské smlouvy.
Jeho první deska byla vydána půl roku po invazi sovětských tanků, přičemž titulní písnička "Bratříčku, zavírej vrátka" vznikla údajně naprosto spontánně v noci 22. srpna 1968, jako okamžitá reakce na vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Jeho písně se hrály zprvu dokonce i v rádiu. V pořadu Dvanáct na houpačce moderátora a hudebního kritika Jiřího Černého byla úspěšná píseň Klaun a král a píseň Bratříčku, zavírej vrátka se dokonce držela v hitparádě několik kol. Později byla zakázána a s ní byl nakonec zrušen i pořad samotný.
Kryl odjel z Československa 9. září 1969 na hudební festival do západního Německa kde po dvouch týdnech požádal o politický azyl, který posléze získal. Počátky v exilu nebyly pro Kryla jednodůché. Nikdy se nesmířil s tím, že je mimo svůj domov, přestože byl v exilu dlouhých dvacet let. Po celou dobu se velmi zajímal o každodení dení v Československu. Nikdy nezůstal být hrdým Čechem, nikdy nepožádal o německé občanství, protože by jinak přišel o československé a toho se nikdy nechtěl vzdát.
Domů se Karel Kryl vrátil 30.listopadu 1989. Okamžitě po návratu se zúčastnil pohřbu své maminky. Přestože přijel domů de facto na pohřeb, hovořil o tomto týdnu jako nejhezčím týdnu v jeho životě.
Po vyprchání počátečního nadšení ze Sametové "revoluce" Kryl okamžitě reaguje na situaci v zemi a vydává serii kritických písní a básní "Sametové jaro" později "Demokracie" a "Timur a jeho parta". V roce 1993 vydává velmi rozsáhlý rozhovor, který je pojmenován "Pulkacíř", ve kterém popisuje obrovské rozčarování a rozladění ze společenské situace, politické reprezentace a celkovým vývojem české "demokracie". Politické elita v čele s pravdoláskařem Havlem si velice dobře uvědomovala nebezpečnost Krylových pravdivých názorů a jeho vlivu na veřejnost, proto se ho snažila co nejvíce zdiskreditovat.
Karel Kryl zemřel náhle na srdeční příhodu dne 3.března 1994 v Mnichově ve věku nedožitých 50 let. Jeho pohřbu se zúčastnilo na 4 000 lidí, přestože měl kostel sv. Markáte velmi omezenou kapacitu a místa dovnitř byla vydávána pouze na zvlášntí vstupenky. Na Krylův pohřeb se z "významých politických osobností" té doby nedostavil skoro nikdo. Ivan Martin Jirous to komentoval slovy: "Nasralo mě, že mu nebyl Havel ani na pohřbu, když na Hradě přijímá takový kreatury jako Jacksona!". Z Hradu dorazil jediný vyslanec Ivan Medek, který na pohřbu prohlásil: "...Karel se mýlil, když se domníval, že ti, které kritizoval, ho nemají rádi." Načež se s publika ozvalo "Lžete!!!".
Dílo Karla Kryla můžeme označit za dílo vytrvalosti a nezlomného a pevného idealismu svobody a víry. Proto byl Karel Kryl tehdejším mocipánům nepohodlný a proto ho nazývali "senilním bláznem". Bylo by zajímavé pozorovat Karla v dnešním světě, kde ze svobody 90.let nezbylo už skoro nic. Jsem si jist, že by byl dnes označován za extremistu, přestože by požadoval pouze svobodu slova a věci nazýval pravými jmény. Odpočívej v pokoji Karle Kryle...
