pondělí 3. ledna 2011

O krizi českého zdravotnictví


Akci českých lékařů "Děkujeme odcházíme" zaznamenal z masmédií snad každý obyvatel naší země. V první řadě je potřeba narovinu a jasně vyjádřit lékařům podporu, neboť se jedná o jednu z nejdůležitějších a nejzodpovědnějších profesí. Studium lékařství je nesmírně náročné, dlouhé a po jeho studiu ještě musí přijít atestace.

Finanční ohodnocení lidí, kteří mají v rukou naše životy, je naprosto nedostatečné v porovnání s platy různých darmožroutů. Dlouho neřešená kritická situace celého zdravotnictví, nejen doktorstva, vede k odchodu do zahraničí naše odborníky již dlouho. Nyní však přichází masová akce.

Proč k tomu došlo?

Abychom pochopili celou situaci a její širší souvislosti je třeba znát funkce celé mašinérie financování zdravotnictví. Je zákonem dáno, že každý zaměstnanec musí platit zdravotní pojištění, nebo-li „zdravotní“. Tato částka se odvádí z výdělku a jde do pojišťovny, u které je daný pojištěnec přihlášen.

Chod pojišťoven je tedy závislý na penězích, které musejí lidé každý měsíc platit. Je jednou velkou neznámou, kolik z vybraných peněz se vlastně použije na léčbu. Můžeme jenom hádat, ale honosná sídla pojišťoven, každoroční obměna vozového parku a IT techniky, třinácté a čtrnácté platy, dovolená u moře za peníze pojišťovny, hovoří za své…

Pojišťovny slouží také jako „trafiky“ , k financování neprůhledných zakázek viz. Kauza IZIP, kamerové systémy pro VZP – vše samozřejmě z peněz plátců pojištění.

Hospodaří totiž s veřejnými financemi, které by měly být průhledné a přehled s jejím hospodařením by měl být přístupný veřejnosti. Tak kdepak je pan ministr vnitra, taková nezkorumpovaná ikona Kšeftů veřejných Radek K(j)ohn?

Zarytě mlčí, neboť již dříve tuneloval VZP. Kapitolou samotnou o sobě je dozorčí a správní rada VZP, ve které sedí kamarádíčci politiků a různí lobbysté. Ti berou výslužky v řádech tisíců.

Dalším problémem u pojišťoven je, že nemocnicím odmítají hradit výdaje na léčbu pacientů včas, ale vždy s 2-3 měsíčním zpožděním, přičemž ještě „vyšetřují“ zda-li byly použity nejlevnější prostředky k léčbě. Důsledkem toho si nemocnice musejí vytvářet finanční rezervy, což je mnohdy velmi obtížné.

Pojišťovnám nejde o to, někoho vyléčit, ale o pouhý zisk. Přitom je to tak jednoduché – Snížit zisky pojišťovnám a kontrolovat jejich hospodaření, dále pak upravit vyhlášku, která by stanovila vyšší procentuální úhradu zdravotní péče pojišťovnami. Ale stát kocourkovský, ve kterém se máme dnes lépe než zítra, bude  dělat vždy přesný opak, jenom ne rozumná rozhodnutí.

A tak zatímco kolosy zdravotních pojišťoven syslí na svých účtech bez jakékoli kontroly miliardy korun, peníze na platy doktorům nejsou.

Ministr zdravotnictví Heger se k celému problému postavil s typickou panskou arogancí a opovržením vůči lékařům. Proč také ne, když on si péči bude moci dovolit vždycky. Jeho přezíravost vůči lékařům a postoj k nim jako k nepotřebným tak v konečném důsledku pocítí obyčejný člověk, protože lékaři stát nepotřebují. Zaměstnají je kdekoli jinde v Evropě. Stát potřebuje lékaře.

Vše z toho se jeví jako uměle vyvolaná krize, která má zapříčinit privatizaci zdravotnictví.

Byli jsme informováni členem ČMKOS o návrzích šedých eminencí pohybující se na ministerstvu, které chtějí katastrofální stav vyřešit. Po svém samozřejmě. Mezi největší šlágry na ministerstvu patří asi pan Jiří Schlanger, který je náměstkem ministra ve věcech IT. Nutno podotknout že věcem v otázkách IT vůbec nerozumí. Již za svého působení v odborech byl namočen do neprůhledného financování zakázky na správu majetku odborového sdružení.

Dále je členem správní rady VZP. Jiří docela nekrytě lobbuje za Izraelské firmy, dokonce nabídl své řešení v problému financování nemocnic - Privatizovat nemocnice izraelskými firmami, přičemž velká většina by sloužila „jejich účelům“. Nutno dodat, že to není jenom jeho nápad.

Máme informace, že se pravděpodobně bude snažit nahradit stávající systém IZIP ve kterém se utopila nejedna miliarda, totožným systémem, který byl nedávno instalován na Slovensku – Izraelskou firmou. Za svého působení v odborech coby funkcionář se dostal k různým kontaktům, což mu také pomohlo přichystat si pozice. Je samozřejmé, že se těchto kontaktů bude snažit využít.

Jak chce vláda vyřešit neutěšený stav zdravotnictví?

Vytvoření nového zákonu o národním zdraví, který však bude v rozporu s listinou základních práv a svobod. Tímto zákonem chtějí určit, že pojišťovny budou hradit jenom ekonomicky nejvýhodnější léčbu, zbytek bude „nadstandart“ a pacienti jej budou muset hradit sami. V praxi to tedy znamená nevyužívání nových metod, což posune úroveň celého zdravotnictví o dvacet let zpět. Lékařská péče po této reformě spíše připomíná opatření v době totální války. Nese se samozřejmě v duchu „úspor“ přičemž nejde samozřejmě o úspory financí, ale o zvýšení zisku zdravotnických firem na úkor péče…

Krize se ihned chápe jako své zbraně parlamentní opozice, jenže ona sama neudělala pro zastavení tohoto nepříznivého vývoje zhola nic. Vlády se střídají napříč levicí a pravicí a řešení nepřichází ani z jedné strany, byť se běžný občan jejich hesly o nutnosti dát hlas velké straně nechá před volbami vždy uchlácholit.

Žádné komentáře:

Okomentovat