Označuje-li se někdo za nacionalistu, je třeba si toto pojmenování trochu specifikovat. Nacionalismus vyjadřuje positivní vztah k národu jako celku, k jeho tradicím, jazyku, dějinám a kultuře. Nacionalismus bez přívlastku není sám o sobě politickou ideologií a co je důležité: není a nemůže být doménou určité subkultury.
Je naprosto mylné považovat nacionalismus za doménu jedné politické strany či subkultury. Pravdou je že subkultura může mít (ale není to podmínkou) jednotící ideologii, nicméně zdá se že většina subkultur má orientaci buďto nevyjasněnou nebo prochází skrze různé ideologické proudy.
Subkultura sama o sobě se vyznačuje vytvářením svého druhu pospolitosti a to důrazem na jistou (byť ne striktní) uniformitu oblečení anebo účesu, dále poslechem podobné hudby, přítomností specifického tetování, vytváření úzce zaměřených časopisů (zinů).
Subkultura je evidentně schopna dát zejména mladým lidem pocit jisté sounáležitosti, což je jistě důležité. V subkultuře se mohou rodit nové umělecké i politické směry. Musíme si ale položit otázku: je pro nás důležitější subkulturní, nebo národní pospolitost? Jsou pro nás důležitější znaky které sdílíme s relativně malou skupinou vyznávající stejný styl oblékaní, hudby atd., nebo to co sdílíme s celým národem – kultura, historie, jazyk a osud?
Tato krátká úvaha nemá za cíl hanět subkultury. Jistě mohou být v lecčem přínosné a pokud vnímání subkulturní získané identity nenadřazujeme vnímání vyšší, vrozené identity (rodina, oblast, národ atd.) není na tom zpravidla nic špatného. Cílem této úvahy ale je, aby čtenář zapřemýšlel, zda někdy nedává při svém jednání či vnímání ostatních příliš velkou váhu subkulturním znakům namísto vnímání národní pospolitosti. Protože pokud ano, není zastáncem národa, ale jen a pouze subkultury.
Žádné komentáře:
Okomentovat