Tak se nám prý evropská ultrapravice posouvá blíže k Izraeli. Před pár lety naprosto nemyslitelná věc nyní do očí bije z titulních stránek novinových plátků a nejeden čtenář těžko skrývá údiv. Prý je Izrael spojencem Evropy v boji proti islamizaci. Bohužel se najdou ti, kteří tuto lacinou návnadu spolknou pomalu i s navijákem.
Islamizace je bezesporu jedním z nejpalčivějších evropských problémů. Roste počet neevropských přistěhovalců, nutno dodat, že nejen muslimů. Evropa ztrácí svoji původní, po stovky let nezměněnou tvář. Na ulicích některých západoevropských měst je setkání s bělochem svátečním okamžikem.
A to i v takových zemích, jako je například Švédsko. Kriminalita přichází ruku v ruce s masovou migrační vlnou a roste o několik desítek procent. Politická korektnost jde nově příchozím na ruku a v jejím jménu jsou potlačována práva původních Evropanů. V této situaci se mnoho Evropanů začíná obávat o svou budoucnost a vkládá své naděje do tzv. ultrapravicových stran.
Ti, aby nebyli mediální lůzou pranýřováni, jezdí si do Izraele pro alibi. Izraelské vlajky na akcích takovýchto uskupení nejsou žádnou výjimkou. Je ale skutečně Izrael náš spojenec?
Konstrukce tzv. Židovsko-křesťanské civilizace, tolik dnes opakovaná a propagovaná, je pouhý mýtus. Židé se vždy separovali od okolního světa, izolace a neprostupnost jejich kultury vůči okolí byla a je pověstná. Až moderní doba přináší pokus o jakousi fúzi těchto náboženských směrů, která však stojí na velmi vratkém podstavci.
Evropa rozhodně nemá židovské kořeny. To, že zde Židé žili a žijí je fakt, jejich vliv na evropskou kulturu je ale zbytečně přeceňovaný. Mnohem větší vliv na naše dnešní kulturní zvyky a prostředí měli pohané, Římské imperium či antické Řecko. První mýtus společné kultury je tedy smeten ze stolu. Izrael sice (nejen) na svém území bojuje proti muslimům, ale v agresivní válce. Oproti Evropě, která je v obranném postavení. Navíc principy multikulturního soužití, které se ukázaly jako liché, byly sionistickými kruhy podporovány, ačkoli Izrael má jedny z nejpřísnějších rasových zákonů současnosti.
Islamizace a Sionismus jsou dvě zla, z nichž ani jedno nemůže být předem označeno za to menší. Evropa se příklonem k jednomu či druhému sama oslabuje a degraduje na pozici třetího hráče. To je cesta do pekel a je jedno jestli v onom pekle vládne čert v podobě Islamizace nebo ďábel v podobě Sionismu.
Evropa musí být silná, nepotřebuje se proti jednomu zlu spojovat s druhým, nepotřebuje být zatahována do semitských válek u mrtvého moře.
Nepotřebujeme politiky typu Wilders apod. a jiné poskoky sionismu. Potřebuje skutečné obránce evropské identity, kteří neskloní se před čertem, natož před ďáblem!
Žádné komentáře:
Okomentovat