pátek 24. prosince 2010

Kauza Drobil aneb „pravda a láska“ po dvaceti letech



„Demokracie ve svém stávajícím stavu, obzvláště v rámci anglicky mluvícího světa, je politický systém, který se specializuje na umisťování neschopných, nekvalifikovaných a pochybných charakterů do vedoucích pozic.“
G.A.

Právě vrcholí předvánoční atmosféra, všude samý „Santa Klaus“ a „Merry christmas“. V rádiu, v televizi, takřka na každém kroku. Jako blesk z čistého nebe zasáhla do této poklidné atmosféry dnes již svátků konzumu jakási Kauza Drobil, skloňovaná snad ve všech pádech. O co ve skutečnosti šlo?

Ředitel oboru životního prostředí byl požádán váženým poradcem pro životní prostředí aby nadhodnotil zakázku na výstavbu čističek odpadních vod a část peněz – 3 miliardy převedl na několik bankovních účtů přičemž 500 miliónů mělo padnout do pokladny ODS. Ředitel oboru životního prostředí si ovšem učiněnou nabídku nahrál a poskytl jí ministru Drobilovi, který mu za předání nahrávek nabídl místo náměstka. p. Drobil počítal s tím, že kdyby se mu podařilo těch 500 milionů do pokladny ODS, snad by se stal i šéfem partaje.

Nutno podotknout, že ODS byla kdysi financována z USA a to v době kdy byla na „výsluní“, dnes ovšem její štafetu přebrala knížecí strana TOP 09 s (ne)opotřebovanými politiky, tu financuje například Omnipol, který vždy záhadným způsobem vyhrává velké zbrojní zakázky, navzdory tomu, že zbraňové systémy dodává až za trojnásobek ceny než ostatní účastníci konkurzu, pokud je vůbec zahájen.

Ředitel OŽV ovšem nabídku odmítl a nahrávky předal Nečasovi, ten místo aby jednal, jej jako horký brambor předhodil ministru vnitra Rajónovi (čti Johnovi). Ten zareagoval obdobně. Místo aby nahrávky předal vnitru a příslušným orgánům, tak je raději předal novinářům.


O kauze věděli dotyční  již před volbami, ale kdyby vyšli s kůží na trh, volby by pravděpodobně dopadly jinak. Na tomto případu jde také vidět, že novináři pracují rovněž na objednávku.
Vzniká nám tedy groteskní situace, kdy vláda proti korupci, vlastně kryla korupci do té doby, kdy jí už vlastně nehrozí až tak velké nebezpečí. Dokonce zazněly hlasy, že ministerstvo životního prostředí bylo účelově sestaveno z lidí, kteří neměli o životním prostředí vůbec ponětí.

Zajímavé byly reakce vrcholných politiků, kdy jsme se dozvěděli že o nic v podstatě ani nešlo. Perličku tomu nasadil Král zlodějů Václav Klaus, kdy prohlásil že pan Drobil je čistý jako lilie, že jde maximálně o „pochybení“ ačkoli porušil zákon Trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., § 332 (1) a dle tohoto zákona by měl být potrestán až na šest let odnětím svobody. 
Naproti tomu ředitel Michálek, který nahrál celý rozhovor je „Lump a darebák“ , tedy podle p. Klause. 

Fronta národní zlodějiny a podvodu jemu samozřejmě přitakávala. Možná to pan Klaus myslí tak, že platy vyšších zaměstnanců ministerstev jsou malé a proto jsou nutné provize pro oddané pracovníky. Jinak se jeho chování vysvětlit nedá. Možná to bude věrnost krado-partajím. Dokonce připomněl fakt, že již dříve se kradlo ve velkém, zapomněl ale dodat, že sám se podílel na ožebračení českého národa, coby prvotřídní kapitalistický ekonom díky kterému jsme přišli o národní jmění v ceně 1,5 bilionů korun.

Aby uklidnil ovečky, narychlo podepsal novelu zákona o státních zakázkách přičemž její charakter je ve skutečnosti takový, že firmy s anonymními akciemi se mohou nadále účastnit zakázek a tendrů, takže se nic nemění. Největší výsměch je asi audit na ministerstvu obrany, který je dalším divadlem pro ovce.

Týká se pouze veřejných služeb, nikoli korupčně řešených zbrojních zakázek na výzbroj AČR páně Kalouska, Vondry a spol. Na celé kauze je zvláštní, že ačkoli se prokazatelně  jednalo o organizovaný zločin, tak ÚOOZ a BIS nebyly informovány ani nějak zapojeny. Nebyly povolány zřejmě z toho důvodu, že se jedná o nástroje novodobé inkvizice, demokratické gestapo, které slouží k šmírování nepohodlných osob a sepisování legračních posudků, neboť mnohdy ÚOOZ o korupčních kauzách ale nezasáhne. Jejich orientace na korupční kauzy je spíše jenom pouhou proklamací, která má maskovat skutečný účel. 

Ať  hlasování o důvěře vlády dopadlo jak dopadlo, krást se bude stále, nehledě na stranickou příslušnost. Kdybychom to převedli na občanskou sféru, dala by se celá situace přirovnat k referendu zda důvěřovat zločinci a potrestat jej. Nám samotným to příjde samozřejmě směšné, neboť v občanských sférách je něco takového absolutně nemožné, ale v Absurdistánu, na vládní úrovni se i nemožné stává možným a tak se tento plivanec do tváře rozumu stává zákonnou normou.

Dvojí metr – to je deviza dnešní politiky a tou taky smrdí veškeré dění v zemi.   
A v praxi to vypadá třeba tak, že zatímco obyčejný řidič přichází po překročení povolené rychlosti o své body,  nedotknutelný partajník lidově demokratického režimu může řídit i opilý a trestu se nedočká.


Příčinou stavu naší země a výše celkového deficitu není jenom výsledkem korupce ale také dlouhodobého tunelování a cílené likvidace všeho českého. Velkou roli hraje samozřejmě také kapitalismus, který je dnes pro všechny skomírající a zadlužené státy vzájemným poutem. Největší výhrou pro naši zemi jsou reformy, jenž se nesou v duchu „stát nesmí vlastnit nic“ a které nás mají poslat do většího jařma kapitálu. Autoři těchto reforem dané problematice obvykle rozumí asi jako koza petrželi.

Výsledkem toho všeho je současný stav. Možná si nakonec si lidé uvědomí, že reformovat demokracii která má ráz totality, nebo reformovat kapitalismus, prostě nelze. Ledaže by věřili krado-reformám, drahotě, klamu, kabátnictví a lži jakožto morální síle.

Žádné komentáře:

Okomentovat